Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 75 115 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 9. 2. 2023. Jednalo se o úvěr ve výši 100 000 Kč. Kromě příslušenství v podobě úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení požadovala žalobkyně po žalovaném též zaplacení smluvní pokuty z tzv. nové jistiny úvěru.2. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný, soud proto za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 2. 2023 bylo zjištěno, že úvěr byl sjednán ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaný žalobkyni vrátí celkem částku 232 452 Kč, a to ve 36 měsíčních splátkách po 6 673 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 66,30 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 90,67 % ročně.4. Dopisem ze dne 7. 1. 2026 (č.l. 15) vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy s tím, že pokud částku neuhradí, bude věc řešit v rámci soudního řízení.5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkem 167 740 Kč (č.l. 16).6. Žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 24. 6. 2025 (č.l. 17).7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 50 945 Kč, žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného ve výši 4 860 Kč (životní minimum) a výdajů na nájemné, inkaso apod. ve výši 7 337 Kč. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . je ženatý, s manželkou však nežije, má vlastní bydlení a nejvyšší dosažené vzdělání maturitní.8. Z dokumentu v německém jazyce na č.l. 26 vyplývá, že měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil v průměru 2 137 Euro. Dokument je datován dnem 13. 2. 2023.9. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila kopií občanského průkazu (č.l. 27-28).10. Z potvrzení mBank č. , č. účtu, na č.l. 29 vyplývá, že vlastníkem tohoto účtu byl ke dni 7. 2. 2023 žalovaný.11. Dne 13. 2. 2023 byla z účtu č. , č. účtu, na účet č. 6701002212850989/6210 vyplacena částka 100 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru č.l. 32).12. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že dle ukazatele CBS skóre bylo u žalovaného zjištěno nízké riziko z hlediska nesplácení úvěru (č.l. 33). Zbývající ukazatele výpis neobsahuje.13. Z výpisu z rejstříku SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný zde ke dni 3. 2. 2023 neměl žádný záznam.14. V základních informacích o klientovi (žalovaném) je uvedeno číslo smlouvy, kontaktní údaje na žalovaného a číslo jeho účtu (viz č.l. 44).15. Ostatní provedené důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.16. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“).17. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně soudu předložila pouze výsledky lustrací ve veřejných registrech NRKI (tento je však nekompletní, chybí tři ukazatele ze čtyř) a SOLUS a dokument v německém jazyce o výši příjmu žalovaného, žádné jiné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. Skutečný příjem žalovaného sice byl doložen, nicméně jeho skutečné výdaje žalobkyně vůbec nezkoumala, resp. netvrdila, že by tak učinila a vycházela pouze z normativních nákladů. Nelze proto učinit závěr, že by žalobkyně tak zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně přitom byla soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, aby svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnila a označila důkazy k jejich prokázání, jinak může být se svým nárokem neúspěšná. Svá tvrzení však nedoplnila a žádné důkazy neoznačila. Žádost žalobkyně o poskytnutí dodatečné lhůty soud zamítl, neboť žalobkyni je známo, jak zdejší soud rozhoduje v obdobných případech a že nadále platí koncentrace řízení. Právní zástupce žalobkyně tak měl být připraven tato tvrzení doplnit a důkazy k jejich prokázání označit při prvním jednání ve věci.18. Smlouva o úvěru je s ohledem na shora uvedené neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a žalobkyně má proto vůči žalovanému právo na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z provedeného dokazování však vyplývá, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 167 740 Kč, přičemž žalobkyně mu poskytla částku 100 000 Kč. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zcela zamítnout, neboť žalovaný žalobkyni uhradil více, než mu poskytla a bezdůvodné obohacení proto nevzniklo.19. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. by mu tak náležela plná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že náklady řízení nepřiznal žádnému z jeho účastníků.