5 C 113/2026-21 – Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce (dříve obchodní firma , právnická osoba, . a následně , Jméno žalobce, .) se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 28 173,11 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 23. 10. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr až do výše 77 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných denních splátkách způsobem stanoveným ve smlouvě. Úroková sazba byla sjednána na 1,066 % denně s tím, že první splátka je splatná 30. den ode dne poskytnutí úvěru. RPSN úvěru činila 2 562,54 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z doložitelných příjmů a výdajů žalované a poskytnutých údajů v žádosti o úvěr i z veřejně dostupných registrů. Žalovaná tento úvěr čerpala postupně ve dnech 23. 10. 2023 až 17. 2. 2025, přičemž postupně vyčerpala v celkem 9 splátkách 21 225 Kč. Na splnění svých závazků vyplývajících ze smlouvy dosud žalovaná zaplatila žalobci celkem 7 901,27 Kč. Poplatek za vyplacení tranší úvěru činí 158,37 Kč, smluvní úrok ke dni zahájení řízení činí 13 603,22 Kč, smluvní poplatek za službu „presto“ činí 636,77 Kč a smluvní poplatek za službu „klidné spaní“ 102,48 Kč. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které byla žalovaná v prodlení, přičemž žalobou požaduje žalobce smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení. V rozsahu tvrzeném žalobcem dosud žalovaná nesplnila svoje závazky vyplývající ze smlouvy a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 10. 2023 včetně její přílohy obsahující předpis denních splátek, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, informací pro spotřebitele a údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, popisem základních vlastností úvěru, přehledem platby vyplacené žalované, obecnými principy posuzování úvěruschopnosti žalované a jejími identifikovanými příjmy, výpisem posouzení úvěruschopnosti žalované, upomínkou žalobce zaslanou žalované z 23. 7. 2025 a výzvou žalobce zaslanou žalované z 2. 11. 2025 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 23. 10. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která je posouzeno podle obsahu spotřebitelskou smlouvou podle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr až do výše 77 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných denních splátkách způsobem stanoveným ve smlouvě. Úroková sazba byla sjednána na 1,066 % denně s tím, že první splátka je splatná 30. den ode dne poskytnutí úvěru. RPSN úvěru činila 2 562,54 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z doložitelných příjmů a výdajů žalované a poskytnutých údajů v žádosti o úvěr i z veřejně dostupných registrů. Žalovaná tento úvěr čerpala postupně ve dnech 23. 10. 2023 až 17. 2. 2025, přičemž postupně vyčerpala v celkem 9 splátkách 21 225 Kč. Na splnění svých závazků vyplývajících ze smlouvy dosud žalovaná zaplatila žalobci celkem 7 901,27 Kč. Poplatek za vyplacení tranší úvěru činí 158,37 Kč, smluvní úrok ke dni zahájení řízení činí 13 603,22 Kč, smluvní poplatek za službu „presto“ činí 636,77 Kč a smluvní poplatek za službu „klidné spaní“ 102,48 Kč. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které byla žalovaná v prodlení, přičemž žalobou požaduje žalobce smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.4. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy s žalobcem vystupovala v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že denní procentní sazba smluvních úroků činila 1,066 % denně, RPSN úvěru činila 2 562,54 % a úroková sazba tak činila více než 365 % ročně. Tato úroková sazba mnohonásobně převyšuje úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalované byl žalobcem úvěr v celkové výši 21 225 Kč vyplacen na její účet, přičemž z výpisu předloženého žalobcem i jeho skutkových tvrzení v žalobě je zřejmé, že žalovaná žalobci dosud na splnění svého závazku ze smlouvy zaplatila ve splátkách pouze 7 901,27 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.6. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 13 323,73 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalované k plnění lze považovat výzvu před zahájením řízení z 2. 11. 2025, která byla žalované odeslána poštou dne 5. 11. 2025. Lze předpokládat, že se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalované následujícího dne, a žalobce stanovil lhůtu žalované pro splnění jejího závazku do tří dnů. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty, tedy dnem 10. 11. 2025, se žalovaná vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž k tomuto dni činila zákonná výše úroků z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí 11,50 % ročně. Ohledně částky 13 323,73 Kč a zákonných úroků z prodlení od 10. 11. 2025 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu nemající oporu v hmotném právu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.