Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 37 670 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 9. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, na jehož účet byla částka právní předchůdkyní žalobkyně převedena částka 25 000 Kč.2. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila, avšak nepořádala o jeho odročení. Soud proto za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Z výpisů z běžného účtu u , právnická osoba, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zaslala na účet č. , č. účtu, dne 14. 9. 2024 částku 25 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 14. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský jednorázový neúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, RPSN činila 1141,20 %. Dne 25. 9. 2024 byl uzavřen dodatek č. , hodnota, ke shora popsané úvěrové smlouvě, kterým došlo k navýšení úvěru na částku 30 000 Kč. Téhož dne byla částka 5 000 Kč převedena z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dopisem ze dne 16. 4. 2025 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě částky 37 770 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne 14. 9. 2025. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 14. 9. 2025. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud na svůj dluh uhradil částku 34 500 Kč v pěti splátkách po 6 900Kč (viz č.l. 20).4. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“).5. Na základě tvrzení obsažených v žalobě a listin k ní připojených dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 87 ZoSÚ). Žalobkyně totiž vůbec, natož pak s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. netvrdila, ani neprokázala, že by tak učinila. Již v samotné žalobě přitom žalobkyně navrhla, aby soud eventuálně posoudil její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, soud ji nemohl vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů dle ust. § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř.6. I kdyby žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala s odbornou péčí, byla smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., neboť úrok z úvěru ve výši 279,83 % ročně, resp. RPSN ve výši 1141,20 %, je nemravný.7. Žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky má proto vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.8. Z údajů poskytnutých samotnou žalobkyní však vyplývá, že žalovaný již na svůj dluh uhradila částku 34 500 Kč, přičemž bezdůvodné obohacení na jeho straně činilo pouze 30 000 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, uhradil více, než kolik činilo jeho bezdůvodné obohacení, a proto nezbylo soudu než žalobu jako celek zamítnout.9. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. by mu tak náležela plná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že náklady řízení nepřiznal žádnému z jeho účastníků.