9 C 11/2022-489 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 12. 1. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 550 577,32 Kč s příslušenstvím, které je specifikováno ve výroku I. Žaloba byla odůvodněna tím, že se žalobce se žalovanou poznali v roce 2015 a v období od roku 2015 do roku 2019 byli partnery. Od května roku 2015 do května roku 2019 spolu také sdíleli společnou domácnost. Žalovaná vedla v uvedeném období u Obvodního soudu pro Prahu 4 spor pod sp. zn. 11 C 250/2015, jehož předmětem byla žaloba na určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, a to jednotky [číslo] byt, včetně spoluvlastnických podílů vztahujících se k předmětné jednotce, jednotky [číslo] garáž, včetně spoluvlastnických podílů vztahujících se k předmětné jednotce, vše zapsáno na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] (dále„ nemovitosti“). Nemovitosti byly v předmětné době zatíženy zástavním právem ve prospěch společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], kterým byl zajištěn dluh žalované z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 16. 12. 2004 (dále„ hypoteční úvěr“). Partnerský vztah účastníků byl od počátku velice pevný a žalobce s žalovanou plánovali společnou budoucnost. Žalobce proto žalovanou (nejen) v uvedeném období rozsáhle podporoval, a to jak hmotně (velmi často přímo finančně), tak také pracemi prováděnými na nemovitostech. Pevnost partnerského vztahu a úmysly žalobce a žalované dokládá také skutečnost, že žalovaný a žalovaná se v roce 2016 vzájemně ustanovili dědici ze závěti. V souladu s výše uvedeným se žalobce a žalovaná také dohodli na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí darovací uzavřené mezi žalovanou jako dárcem a žalobcem jako obdarovaným, kdy předmětem budoucího darování byly nemovitosti (dále„ smlouva o smlouvě budoucí“). K darování nemovitostí následně nedošlo, neboť ani jedna ze stran smlouvy o smlouvě budoucí nevyzvala ve smluvené době druhou stranu k uzavření smlouvy o darování nemovitostí. Smlouva o smlouvě budoucí nicméně s touto eventualitou počítala, když článek III. smlouvy byl zároveň darovací smlouvou s odkládací podmínkou, přičemž odkládací podmínkou byla skutečnost, že nedošlo k darování nemovitostí a zároveň došlo k prodeji nemovitostí třetí osobě, přičemž předmětem daru byla„ finanční kompenzace odpovídající ½ čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování (tj. nemovitostí), kdy výtěžkem se rozuměla částka, která budoucímu dárci zbude po započítání na úhradu dluhu z úvěrové smlouvy č. 131/10733/14/01 dle čl. I. odst. 3 této smlouvy a po odečtení případných daňových povinností a dalších povinných plateb vztahujících se k převodu předmětu darování…“. Odkládací podmínka darovací smlouvy ve smyslu článku III. smlouvy o smlouvě budoucí byla bez dalšího (a nesporně) splněna, když k darování nemovitostí dle smlouvy o smlouvě budoucí nedošlo a dne 11. 2. 2021 byla mezi žalovanou a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uzavřena kupní smlouva, na základě které došlo k úplatnému převodu vlastnického práva k nemovitostem na [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná mu prodala nemovitosti za kupní cenu ve výši 8 540 000 Kč. Žalobce tak měl za to, že mu náleží dar ve výši 3 550 577,32 Kč. Čistý výtěžek z úplatného převodu předmětu darování byl roven částce 7 101 154,63 Kč (kupní cena po odečtení doplatku hypotečního úvěru ve výši 1 285 125,37 Kč a provize za zprostředkování prodeje nemovitostí ve výši ve výši 153 720 Kč). Žalobci náleží jedna polovina tohoto„ čistého výtěžku“. Žalovaná ani přes opakované výzvy žalobce svůj závazek vůči žalobci nesplnila. Proto byla podána žaloba v této věci. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná a žalobce se seznámili na podzim 2014 a ve vztahu byli od konce roku 2014. Žalovaná v minulosti byla vlastnicí bytu [číslo] v k. ú. [část obce] a tento byt v roce 2021 prodala. V době, kdy žalovaná měla potíže s rekonstrukcí bytu v [obec] i s bývalou majitelkou bytu, která požadovala jeho vrácení, tzn. vrácení daru, žalobce ujišťoval žalovanou, že jí pomůže a nenechá na holičkách. Žalobce poměrně nenápadně a postupně zvyšoval kontrolu veškerého počínání žalované (telefonáty, kontakty s jinými lidmi, zvlášť mužského pohlaví, kontrola toho, co dělá ve volném čase v jeho nepřítomnosti atd.). Žalobce se neustále snažil podrývat sebevědomí žalované a donutit jí k větší citové závislosti. Jediným jeho zájmem od počátku vztahu bylo, aby na něho žalovaná 1/2 bytu co nejrychleji přepsala. Žalovaná byla pod neustálým psychickým nátlakem žalobce, a proto svolila k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Smlouvou o smlouvě budoucí darovací citovanou v žalobě se tedy žalovaná zavázala žalobci v budoucnu darovat ½ bytu, případně mu poskytnout finanční kompenzaci z ½ čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování, tzn. darovat mu finanční prostředky v uvedené hodnotě. Po podpisu smlouvy o budoucí smlouvě a závětí se chování žalobce vůči žalované začalo ještě více zhoršovat. Žalobce dokázal u žalované vybudovat takovou citovou závislost, že se přes existující problém neustále snažila vztah zachránit. Náklady spojené s bytem v [část obce] hradila jen žalovaná. Žalovaná celou dobu sama hradila náklady na úvěr, stejně jako pojištění, energie, platby do fondu SVJ, daň z nemovitosti atd. Žalovaná sama hradila i náklady soudního sporu vedeného s bývalou vlastnicí bytu, která se domáhala vůči žalované vrácení daru. Za stavu, kdy se žalobce vůči žalované choval hrubě a urážlivě, žalovaná od smlouvy o budoucí smlouvě odstoupila, resp. rozhodla se k darování nepřistoupit. Dle obvyklé praxe, pokud dárce obdarovanému dar pouze přislíbí, není následně zavázán darovat. Ten, kdo slib daru obdržel, má právo toliko na náhradu nákladů, které v očekávání daru vynaložil. Takový nárok však žalobce neuplatňuje. Požadavek na zaplacení částky 3 550 577,32 Kč je tudíž neopodstatněný. Tento požadavek by navíc nemohl požívat soudní ochrany, neboť je prokazatelně v rozporu s dobrými mravy. 3. Žalobce v průběhu řízení žalobu rozšířil o částky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. Uvedené částky představovaly částečně zápůjčky poskytnuté žalobcem žalované, jakož i částky, které žalobce hradil po dobu společného soužití účastníků na náklady společné domácnosti. Soud připustil rozšíření žaloby usnesením ze dne 14. 3. 2022, č.j. 9 C 11/2022 – 112, které nabylo právní moci dne 21. 3. 2022. 4. Dle § 152 odst. 2 o.s.ř. rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části. Soud považoval za procesně účelné i hospodárné ve věci nejprve rozhodnout částečným rozsudkem o původně uplatněném nároku ve výši 3 550 577,32 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje téměř 91 % z celkově uplatněného nároku. O této části nároku přitom lze rozhodnout na základě již provedených důkazů. Naopak pro potřeby rozhodnutí o zbývající části nároku bude nezbytné provést obsáhlé dokazování. 5. Žalobce i po provedeném dokazování a po předestření právního názoru soudu na původně uplatněný nárok na podané žalobě setrval. Žalobce byl dlouholetým partnerem žalované sdílejícím se žalovanou jednu domácnost a plánujícím společně s žalovanou společnou budoucnost. Úmyslem žalované v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí bylo darovat žalobci nemovitosti, a pokud by k darování z jakéhokoliv důvodu nedošlo (buď z důvodu, že nebyla učiněna výzva, nebo z důvodu, že vyzvaný smlouvu neuzavřel), a žalovaná se rozhodla nemovitosti prodat, zavázala se žalovaná kompenzovat žalobce„ ½ čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování“ (viz článek III. smlouvy o smlouvě budoucí). K darování nemovitostí ve smyslu článku II. smlouvy o smlouvě budoucí skutečně nedošlo, neboť žalobce a žalovaná se v roce 2019 rozhodli ukončit svůj partnerský vztah. Žalobce žil v domnění, že v případě prodeje obdrží ½ výtěžku, tudíž věc dále neřešil. S ohledem na tuto skutečnost netrval na darování nemovitostí a v souladu s článkem II. odst. 2 smlouvy o smlouvě budoucí nevyzval žalovanou k uzavření smlouvy ve smyslu článku II. odst. 1 smlouvy o smlouvě budoucí, tj. smlouvy o darování nemovitostí. Žalobce tak učinil vědomě a vycházeje z dohody mezi žalovanou a žalobcem, že v případě, že nezíská darem nemovitosti, bude jeho přičinění kompenzováno„ ½ čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování“ ve smyslu článku III. smlouvy o smlouvě budoucí. Smlouva o smlouvě budoucí ani v nejmenším ani v náznaku nerozlišuje mezi důvody, pro které nedošlo k darování nemovitostí v souladu s článkem II. smlouvy o smlouvě budoucí, a takové důvody ani nepředpokládá. Odkládací podmínka článku III. smlouvy o smlouvě budoucí zcela jasně určuje, že (i)„ nedojde-li k uzavření darovací smlouvy“, nebo (ii)„ nedojde-li na základě takto uzavřené darovací smlouvy k zápisu vlastnického práva … a předmět darování zůstane ve vlastnictví budoucího dárce…“,„ …vyplatí budoucí dárce budoucímu obdarovanému finanční kompenzaci…“. Důvod, pro který nedošlo k uzavření darovací smlouvy, není ve smlouvě o smlouvě budoucí definován