Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 13 780,72 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu dne 30.9.2019 žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále předchůdce), uzavřeli po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného (předchůdce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, z výpisu z registrů BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR atd., z odhadu výdajů na základě historických dat z ČSÚ, z měsíčních splátek 3 200 Kč u předchůdce a nákladů na bydlení 49,11%), smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, jejíž nedílnou součástí byly Dispozice, Produktové podmínky, Všeobecné obchodní podmínky, Úrokový lístek a Sazebník. Na základě této smlouvy byl žalovanému ze strany předchůdce poskytnut úvěrový rámec 10 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci poskytnuté finanční prostředky splácet spolu s úrokem v měsíčních minimálních splátkách skládajících se z 2 % z čerpané částky, z poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce a nepřekročit sjednaný úvěrový rámec. Žalovaný však nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, předchůdce proto úvěr ke dni 1.2.2025 zesplatnil, k tomuto dni dosahovala dlužná částka 14 341,31 Kč, a následně postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak po žalovaném nyní domáhá zaplacené dlužné jistiny 9 30,72 Kč, poplatků 4 400 Kč, kapitalizovaných úroků 560,59 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 283,62 Kč s úrokem ve výši 12% ročně z částky 9 380,72 Kč od 2.2.2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 13 780,72 Kč od 23.5.2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil, k jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:4. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že v květnu r. 2019 příjem ze zaměstnání a invalidního důchodu žalovaného činil 23 133 Kč, počáteční zůstatek dosahoval – 4 413,36 Kč a konečný zůstatek byl 1 637,94 Kč. V červenci r. 2019 měl žalovaný příjem ze zaměstnání, invalidního důchodu a nemocenské ve výši 20 084 Kč, počáteční zůstatek dosahoval 1 637,94 Kč a konečný zůstatek činil - 4 504,38 Kč. V srpnu měl žalovaný příjem v rámci mzdy a invalidního důchodu v celkové výši 24 000 Kč, počáteční zůstatek tak byl - 4 622,71 a konečný zůstatek byl - 3 698,75 Kč. V září r. 2019 žalovanému přišla mzda a invalidní důchod v celkové výši 21 909 Kč, přičemž hradil úvěr po 58,25 Kč a další úvěr po 992,83 Kč a dne 23.9.2029 mu byl poskytnut další úvěr ve výši 100 000 Kč. Celkově pak byl počáteční zůstatek - 3 698,75 Kč a konečný zůstatek k 1.10.2019 byl 57 792,76 Kč.5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru vyplývá, že dne 30.9.2019 žalovaný požádal předchůdce o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, kdy uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má odborné/učňovské vzdělání, jeho průměrný příjem činí 22 100 Kč ze dvou zdrojů příjmu a nemá žádné ostatní nezbytné náklady, žádné splátky ani srážky ze mzdy.6. Dle vyjádření předchůdce k procesu posouzení úvěruschopnosti v tomto případě předchůdce eviduje deklarovaný příjem 22 100 Kč ze dvou zdrojů s ověřením z běžného účtu žalovaného, s tím, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí u rodičů, u předchůdce má dosavadní interní splátky 3 200 Kč, nemá žádné externí splátky a jeho podíl na nákladech bydlení je 49,11 %.7. Podle smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, Sazebníku, Všeobecných obchodních podmínek a formuláře spolu žalovaný v pozici klienta a předchůdce v pozici banky uzavřeli dne 30.9.2019 na dobu neurčitou smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec 10 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci peníze vyčerpané z tohoto rámce vrátit spolu s úrokem ve výši 12 % ročně při RPSN 12,68 % a sjednanými poplatky formou pravidelných měsíčních splátek v min. výši 2 % z čerpané výše úvěrového rámce. Za nedílnou součást smlouvy byly označeny Dispozice, Produktové podmínky, Všeobecné obchodní podmínky, Úrokový lístek a Sazebník. Pro případ prodlení žalované s plněním si přitom strany sjednaly právo předchůdce prohlásit úvěr za ihned splatný.8. Dle upomínky předchůdce ze dne 1.2.2025 a příslušného podacího archu předchůdce odeslal žalovanému 4.2.2025 upomínku – oznámení o zesplatnění shora specifikovaného úvěru z důvodu prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dnů. K tomuto dni činil dluh celkem 14 341,31 Kč, z toho 4 400 Kč poplatky a 560,59 Kč úroky.9. Z výpisu ke kreditní kartě a z platební historie má soud za prokázané, že žalovanému bylo v rámci shora specifikované smlouvy poskytnuto celkem 18 210,25 Kč a žalovaný naopak na daný úvěr uhradil 17 216,80 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení a přílohy plyne, že předchůdce postoupil ke dni 21.5.2025 svou pohledávku za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy na žalobkyni.11. Dle oznámení z čl. 35 a příslušného podacího lístku žalobkyně zaslala žalovanému dne 6.6.2025 oznámení o shora uvedeném postoupení.12. Podle předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku žalobkyně zaslala žalovanému dne 25.8.2025 v této věci předžalobní výzvu.13. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:14. V květnu r. 2019 činil příjem ze zaměstnání a invalidního důchodu žalovaného 23 133 Kč, počáteční zůstatek na jeho bankovním účtu dosahoval – 4413,36 Kč a konečný zůstatek byl 1 637,94 Kč. V červenci r. 2019 měl žalovaný příjem ze zaměstnání, invalidního důchodu a nemocenské ve výši 20 084 Kč, počáteční zůstatek na jeho bankovním účtu dosahoval 1 637,94 Kč a konečný zůstatek činil - 4 504,38 Kč. V srpnu měl žalovaný příjem v rámci mzdy a invalidního důchodu v celkové výši 24 000 Kč, počáteční zůstatek na jeho účtu pak byl - 4 622,71 a konečný zůstatek byl - 3 698,75 Kč. V září r. 2019 žalovanému přišla na účet mzda a invalidní důchod v celkové výši 21 909 Kč, přičemž hradil úvěr po 58,25 Kč a další úvěr po 992,83 Kč a dne 23.9.2029 mu byl poskytnut další úvěr ve výši 100 000 Kč. Celkově pak byl počáteční zůstatek na jeho účtu - 3 698,75 Kč a konečný zůstatek k 1.10.2019 byl 57 792,76 Kč.15. Dne 30.9.2019 žalovaný požádal předchůdce o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, kdy uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má odborné/učňovské vzdělání, jeho průměrný příjem činí 22 100 Kč ze dvou zdrojů příjmu, nemá žádné ostatní nezbytné náklady, žádné splátky ani srážky ze mzdy.16. Předchůdce eviduje u žalovaného deklarovaný příjem 22 100 Kč ze dvou zdrojů s ověřením z běžného účtu žalovaného, s tím, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí u rodičů, u předchůdce má dosavadní interní splátky 3 200 Kč, nemá žádné externí splátky a jeho podíl na nákladech bydlení je 49,11 %.17. Žalovaný v pozici klienta a předchůdce v pozici banky uzavřeli dne 30.9.2019 na dobu neurčitou smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec 10 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci peníze vyčerpané z tohoto rámce vrátit spolu s úrokem ve výši 12 % ročně při RPSN 12,68 % a sjednanými poplatky formou pravidelných měsíčních splátek v min. výši 2 % z čerpané výše úvěrového rámce. Za nedílnou součást smlouvy byly označeny Dispozice, Produktové podmínky, Všeobecné obchodní podmínky, Úrokový lístek a Sazebník. Pro případ prodlení žalované s plněním si přitom strany sjednaly právo předchůdce prohlásit úvěr za ihned splatný. Žalovanému bylo v rámci této smlouvy poskytnuto celkem 18 210,25 Kč a žalovaný naopak na daný úvěr uhradil 17 216,80 Kč.18. Dne 4.2.2025 odeslal předchůdce žalovanému upomínku – oznámení o zesplatnění shora specifikovaného úvěru z důvodu prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dnů. K tomuto dni činil dluh celkem 14 341,31 Kč, z toho 4 400 Kč poplatky a 560,59 Kč úroky.19. Předchůdce postoupil ke dni 21.5.2025 svou pohledávku za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy na žalobkyni, která zaslala žalovanému dne 6.6.2025 oznámení o tomto postoupení a dne 25.8.2025 mu v této věci zaslala předžalobní výzvu.20. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy.21. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.22. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.23. Ust. § 1931 o.z. stanoví, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.24. Podle § 1932 odst. 1 a 2 o.z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.25. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.26. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.27. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.28. Dle § 122 odst. 1-4 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.29. Ust. § 588 o. z. uvádí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.30. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.31. Dle § 1792 odst. 1 a 2 o.z. plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem. Byla-li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách, platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná.32. Ust. § 1932 odst. 1 o. z. stanoví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.33. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).34. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.35. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.36. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná.37. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici úvěrovaného a předchůdce v pozici úvěrujícího uzavřeli předmětnou smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalovanému poskytl úvěrový rámec 10 000 Kč v rámci revolvingového úvěru, celkem tak žalovanému poskytl částku 18 210,25 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. NS přitom k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle NS neplatná. I NSS v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle NSS ČOI v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý NSS přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.38. Je tedy třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je tak povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr přitom nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).39. Žalobkyně v této věci tvrdila, že předchůdce v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací získaných od žalovaného, z výpisů z registrů a z odhadnutých výdajů. K výpisům z registrů přitom žalobkyně i přes poučení soudu dle § 118a o.s.ř. ničeho blíže netvrdila (kdy byly učiněny, s jakým výsledkem, jak bylo uvedené zohledněno v celkovém zhodnocení úvěruschopnosti), ani nedoložila. Co do této otázky tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Z informací poskytnutých žalovaných v rámci žádosti o úvěr pak lze dovodit toliko výše příjmů žalovaného, nikoli však výše jeho výdajů, když žalovaný neuvedl žádné mandatorní výdaje, a to ani výdaje na bydlení. Z výpisu z jeho bankovního účtu za dobu od května do září r. 2019 přitom plyne, že je žalovaný odkázán na mzdu a invalidní důchod v celkové výši cca 22 000 Kč měsíčně, v září r. 2019 však již splácel jiné dvě zápůjčky a před poskytnutím tohoto revolvingového úvěru mu byl poskytnut další úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž předchůdce evidoval rovněž další dva interní dluhy žalovaného, nadto pak byl žalovaný od května až do poskytnutí zmíněného úvěru ve výši 100 000 Kč na svém bankovním účtu v debetu. Dle názoru zdejšího soudu tak již žalovaný nebyl sto splácet další úvěr, a to ani revolvingový se splátkami kolem 500 Kč měsíčně. Dle názoru zdejšího soudu tak předchůdce řádně před uzavřením dané smlouvy neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu nelze předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázané, jak je uvedeno výše, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 18 210,25 Kč, čímž se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), přičemž mu vrátil toliko 17 216,80 Kč, je tak povinen toto své bezdůvodné obohacení ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky 993,45 Kč) žalobkyni, na níž byla tato pohledávka za žalovaným řádně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, a je tedy ve věci aktivně legitimována, vydat. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). Soud pak v souladu s § 87 ZSÚ a § 160 o.s.ř. žalovanému stanovil základní pariční lhůtu v délce 3 dnů s ohledem na dobu, kdy byl vyzván k úhradě a výši daného plnění. Soud má nadto za to, že se jedná o lhůtu, resp. plnění přiměřené možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.40. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když měl žalovaný ve věci převažující úspěch, žádné náklady mu však nevznikly (výrok III).