Žalobou podanou u soudu dne , datum, , ve znění jejího písemného doplnění ze dne , datum, , domáhá se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Učinila tak s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, proces uzavření byl prostřednictvím verifikační SMS a verifikační platby , částka, . Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 40 % měsíčně, a to měsíční splátkou nejpozději 17. den v měsíci. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla dne , datum, převodem na účet č. , Anonymizováno, . Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, proto žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z jistiny , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , příslušenství a smluvní pokuty , částka, , která je požadována na základě čl. 4.2.písm. c) smlouvy ve výši 0,1 % denně. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.2. Žalobkyně byla ve smyslu ust. § 114 a) o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzvána usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , aby specifikovala, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy a aby předložila všechny listiny, na jejichž základě (po zhodnocení jejich obsahu) prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, dále byla vyzvána ke sdělení skutečností týkajících se poskytnutého úvěru, splátek, procesu splácení a podpisu smlouvy. Žalobkyně byla poučena, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o.s.ř. povinna vylíčit pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinna označit a předložit soudu důkazy, jejichž nerespektování může vést též k zamítnutí žaloby, popřípadě její části pro neunesení břemene tvrzení a důkazního. Na výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne , datum, , v němž sdělila, že úvěruschopnost posuzovala na základě údajů sdělených klientem a lustrací z veřejné databáze ISIR CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Byl proveden výpočet dle doložitelných příjmů a deklarovaných výdajů a byla ponechána rezerva 10 %. Žalovaný poskytl tři výpisy z bankovního účtu za období od července do září 2023. Komunikace s žalovaným probíhala prostřednictvím klientské zóny, která představuje heslem chráněný osobní účet. Žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení s tím, že se jedná o platby žalovaného před podáním žaloby, které nebyly v důsledku administrativní chyby na jeho dluh započteny.3. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.4. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby před vyhlášením rozhodnutí bez nařízení jednání soud řízení ve zpětvzaté části bez dalšího výrokem I. zastavil.5. Žalovaný zaslal soudu dne , datum, emailem (bez zaručeného elektronického podpisu) potvrzení o platbách dluhu. Konkrétněji se k žalobě nevyjádřil.6. Soud vyzval žalovaného usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, k doplnění tvrzení a důkazů a poučil ho o povinnosti tvrdit skutečnosti na svou obranu a označovat důkazy. Žalovaný nereagoval.7. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný k tomuto neměl námitek a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v žalobě.8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:9. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr s limitem , částka, , částka měla být poskytnuta na účet, v záhlaví je uveden účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně je označena číslem účtu , č. účtu, . Úvěr měl být úročen 40 % měsíčně. Z občanského průkazu a rodného listu byla zjištěna totožnost žalovaného.10. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, je zaměstnaný u společnosti , Anonymizováno, s měsíčním příjmem , částka, , měsíční výdaje činí , částka, .11. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaný. Z výpisu za období 22. 6. – , datum, bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činí + , částka, , konečný zůstatek + , částka, . Dne , datum, byla na účet připsána platba + , částka, od zaměstnavatele, dále výpis z účtu obsahuje příchozí platby (+ , částka, , + , částka, ) a mnoho odchozích plateb v běžných obchodech, odchozí platbu – , částka, označeno jako , Anonymizováno, cervenec. Z výpisu z účtu za období 22. 7. – , datum, bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činí +, částka, , konečný zůstatek + , částka, , výpis z účtu obsahuje příchozí částky čerpaných úvěrů (+ , částka, , + , částka, , + , částka, , + , částka, , + , částka, , + , částka, , + , částka, , + , částka, , + , částka, ), příchozí platbu od zaměstnavatele + , částka, , neidentifikovatelnou odchozí částku – , částka, , odchozí platbu – , částka, označeno jako , Anonymizováno, a mnoho dalších běžných plateb. Z výpisu z účtu za období 22. 8. – , datum, bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činí + , částka, , konečný zůstatek + , částka, . Výpis z účtu obsahuje příchozí částky čerpaných úvěrů (+ , částka, , + , částka, ), neidentifikovatelné příchozí platby (+ , částka, , + , částka, , + , částka, + , částka, , + , částka, ), odchozí platby (– , částka, s označením , Anonymizováno, , - , částka, , Anonymizováno, , - , částka, , Anonymizováno, ), verifikační SMS , částka, k návrhu smlouvy č. , hodnota, , odchozí platbu – , částka, označenou jako NAJEM BYTU , Anonymizováno, , příchozí platbu od zaměstnavatele + , částka, , splátku úvěru – , částka, , odchozí platbu – , částka, označeno jako NAJEM BYTU , Anonymizováno, .12. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že účet č. , hodnota, patří žalovanému. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet připsána částka + , částka, od zaměstnavatele, výpis z účtu obsahuje neidentifikovatelné platby, splátku úvěru – , částka, , dne , datum, byla na účet připsána částka + , částka, od žalobkyně.13. Z všeobecných obchodních podmínek nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.14. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne , datum, z účtu č. , č. účtu, byla odeslána částka , částka, na účet č. , č. účtu, pod označením čerpání ze dne , datum, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, .15. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr ze smlouvy č. , hodnota, zesplatnila, celková dlužná částka byla vyčíslena na , částka, .16. Z upomínky ze dne , datum, vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní o úhradu dluhu upomínán.17. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, bylo zasláno , částka, , zpráva pro příjemce NPM – celá úhrada, , spisová značka, , ID:, Anonymizováno, .18. Z detailu transakce bylo zjištěno, že z účtu žalovaného č. , č. účtu, byla odeslána částka , částka, a , částka, , není zřejmé číslo protiúčtu a datum odeslání.19. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:20. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku , částka, , tuto se žalovaný zavázal vrátit se 40 % úrokem měsíčně v pravidelných splátkách. Žalovaný na svůj dluh zaplatil dle sdělení žalobkyně celkem , částka, . Platby, které doložil žalovaný, nebyly zaplaceny na účet žalobkyně uvedený ve smlouvě. Schopnost žalovaného splácet úvěr nebyla žalobkyní před uzavřením smlouvy prověřována.21. Závazkový vztah se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.22. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.23. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.24. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.25. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.26. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.27. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.28. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.29. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.30. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.31. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.32. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.33. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.34. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C–679/18 ze dne , datum, .35. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.36. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.37. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.38. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.39. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.40. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru uzavřela dne , datum, se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému téhož dne úvěr výši , částka, na účet, který žalovaný ve smlouvě uvedl. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy plynoucí žalobkyni uhradil celkem , částka, . V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil další platby, z detailů plateb poskytnutých žalovaným toto nevyplývá a žalovaný i přes poučení soudu nic dalšího nedoplnil.41. Jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.42. V daném případě žalobkyně předložila soudu listiny, které si opatřila před uzavřením smlouvy o úvěru pro splnění svých povinností jako poskytovatele spotřebitelského úvěru k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Z těchto listin bylo zjištěno, že žalobkyně u žalovaného nezkoumala řádně výdajovou stránku. Žalobkyně si ověřovala pouze jeho pravidelné příjmy, výdaje žalovaného blíže nezkoumala a spokojila se s jejich tvrzenou výší. Žalovaný v měsících před uzavřením smlouvy čerpal množství úvěrů, jeho výdaje přesahovaly jeho příjmy, žalobkyně se nezabývala jeho vyživovací povinností a platbami za nájem. Výpis z účtu obsahuje i další nepodložené výdaje.43. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, neboť žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupovala s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušila povinnost pro něj vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.44. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení úroku a smluvní pokuty. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu (úroku z úvěru a smluvní pokuty), které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na smluvní pokutu soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.45. Soud má zá prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu předmětné smlouvy o úvěru dosud celkem , částka, (tvrzení učiněné žalobkyní ve prospěch žalovaného a není ho tak třeba prokazovat). Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobkyně a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni jistinu úvěru , částka, oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému jím poskytnuté platby v celkové výši , částka, . Soud proto výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného, tj. v obecné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, když důvody pro stanovení jiné (delší) lhůty, příp. splátek nebyly žalovaným tvrzeny ani prokázány a nevyplývají ani z obsahu spisu.46. Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.47. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Úspěch žalobkyně představuje výrok II. (tj. částka , částka, ), neúspěch žalobkyně představuje výrok I. (zavinění za zpětvzetí) a III., kdy zákonný úrok z prodlení byl u výroku I. a III. kapitalizován k , datum, (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08), celkem tak neúspěch činí , částka, (, částka, + , částka, + , částka, + , částka, + , částka, ). Žalobkyně byla úspěšná v 30 % a žalovaný v 70 %, žalovaný tak má nárok na zaplacení 40 % jím účelně vynaložených nákladů řízení, které činí , částka, (40 % z částky , částka, , která představuje paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, za 1 úkon - podání ze dne , datum, ).48. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.