Odpověď: Paragraf 1840 občanského zákoníku stanovuje výjimky, na které se nevztahují obecná pravidla pro smlouvy uzavírané distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory, a to v případě, že předmětem smlouvy jsou specifické služby nebo zboží.
Pokud uzavíráte smlouvu například na sociální služby, zdravotní péči, sázku, nájem bytu, výstavbu budovy nebo finanční službu, neplatí pro ni některá obecná práva spotřebitele týkající se distančních smluv.
Tato výjimka se týká i smluv o dodávce potravin a jiného zboží běžné spotřeby, které jsou pravidelně dodávány do domácnosti, nebo smluv uzavřených prostřednictvím prodejních automatů.
Pro smlouvy o přepravě osob a zájezdy platí výjimka s určitými omezeními, jak naznačují odkazy na jiné paragrafy.
Výjimka se vztahuje i na smlouvy o koupi zboží, které je výsledkem soudního výkonu rozhodnutí.