7 Cmo 1/2020-38 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že návrh na obnovu zápisu účastnice , Anonymizováno, ., sídlem , Adresa advokáta A, , v obchodním rejstříku se zamítá (výrok I.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), že , Jméno advokáta B, se přiznává odměna za výkon opatrovnictví v celkové výši 8 340 Kč, která mu bude vyplacena prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze po právní moci tohoto výroku (výrok IV.), a že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.2. Navrhovatel se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 25. 1. 2018 domáhá zrušení výmazu účastnice (dále i jen „společnost“) dle ust. § 209 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o.z.“). Navrhovatel tvrdí, že společnost byla dle údajů obsažených v rejstříkovém spise Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. C XXIII-470 ke dni 20. 7. 1955 vymazána z obchodního rejstříku. Její majetek tvořil mimo jiné dům stojící na pozemku parcelační číslo , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , který se nachází na adrese , adresa, . Tento dům, jakož i ostatní majetek společnosti byl dne 27. 12. 1948 na základě zák. č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství znárodněn. Společnost byla založena v roce 1946, jejími zakladateli byli otec navrhovatele , Anonymizováno, , paní , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Otec navrhovatele, pan , Anonymizováno, v r. 1991 požádal v souvislosti s restitučními zákony o navrácení shora uvedené nemovitosti, avšak jeho žádost byla zamítnuta a bylo mu doporučeno obrátit se v uvedené věci na soud. Otec navrhovatele dne , Anonymizováno, zemřel, dědictví po otci navrhovatele bylo projednáno Státním notářstvím pro , adresa, pod sp. zn. 8 D 1457/91 s tím, že majetek po zůstaviteli nabyli tři dědicové stejným dílem. Navrhovatel se svými sourozenci , Anonymizováno, a , Anonymizováno, podali dne 31. 3. 1992 u Obvodního soudu pro , adresa, žalobu, jíž se proti žalovanému , Anonymizováno, , adresa, domáhali vydání domu č. p. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Žaloba byla Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. 15 C 129/92 dne 7. 12. 1994 zamítnuta, neboť bylo prokázáno, že nemovitost, jejíhož vydání se žalobci domáhali dle zák. č. 87/1991 Sb. byla ve vlastnictví právnické osoby, když dle ust. § 3 zák. č. 87/1991 Sb. bylo přitom možné vydat toliko majetek, jehož vlastníkem byli osoby fyzické. Odvolací soud dne 28. 8. 1995 pod č. j. 20 Co 198/95-82 rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, potvrdil. Rovněž tak podal navrhovatel k , právnická osoba, návrh na zahájení řízení o poskytnutí náhrady za majetek znárodněný účastnici podle zák. č. 119/1948 Sb. I tento návrh byl , právnická osoba, rozhodnutím ze dne 20. 2. 2017 č. j. MF-6211/2016/4402-86 zamítnut.3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že v projednávaném případě se jedná o tzv. statusovou záležitost “ ve smyslu ust. § 85 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Jelikož nebylo třeba provádět dokazování (soud rozhodoval na základě nesporných tvrzení navrhovatele, obsahu spisu a na základě informací veřejně přístupných a soudu známých z jeho úřední činnosti), nenařizoval ani jednání ve smyslu ust. § 89 odst. 1 z. ř. s.4. Soud prvního stupně poté dospěl k následujícím právním závěrům, pro které návrh navrhovatele zamítl:a) navrhovatel ve svém návrhu nejenže neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno (jeho) právní zájem na jím podaném návrhu (či na výsledku předmětného řízení) dovodit, naplnění takového předpokladu nebylo ani doloženo. Skutečnosti navrhovatelem tvrzené, zejména pak historické okolnosti zabrání rodinného majetku, či pokus o získání domu (o který tu především jde) v rámci restitučních zákonů, mu aktivní legitimaci k podání předmětného návrhu v rozvedeném smyslu, založit nemohly (odst. 5 napadeného usnesení),b) i pokud by skutečně navrhovatel byl k podání návrhu aktivně legitimován a tvrzení o svém právním zájmu přinesl a současně své tvrzení osvědčil, nemohl by být jeho návrh na zrušení výmazu účastnice z veřejného rejstříku důvodný, a to pro nenaplnění dalších předpokladů vymezených v § 209 o. z., jimiž jsou objevení se neznámého majetku společnosti po jejím výmazu z veřejného rejstříku, nebo objevení se jiného zájmu hodného právní ochrany (odst. 6 napadeného usnesení),c) v daném případě nelze použít ust. § 209 o. z., vzhledem k ustanovení § 2043 odst. 2 věty první o. z., které na danou věc dopadá, neboť společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 20. 7. 1955 a návrh byl podán za účinnosti nové právní úpravy a věc je třeba posuzovat podle historické právní úpravy. Dle zák. č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích (pod který by společnost spadala) pak nebyla obnova likvidace vůbec přípustná (odst. 7, 8 a 9 napadeného usnesení),d) navrhovatel podaným návrhem fakticky obchází zákon, když se tímto návrhem pokouší vyvést z neexistující společnosti majetek, neboť žádá, aby byl zrušen výmaz – nikoli proto, že by byl zjištěn neznámý majetek, ale proto, aby byl majetek, který dle něj je společnosti „zlikvidován“ resp. vrácen společníkům, resp. jejich dědicům, a to přesto, že zde není možná obnova likvidace (viz bod c)) a je zde na místě náhrada za majetek znárodněný ve smyslu ust. § 13 odst. 1 a 2 zák. č. 119/1948 Sb. o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství. O tu navrhovatel požádal , právnická osoba, , které však žádost z důvodu prekluze nároku zamítlo (odst. 10 a 11 napadeného usnesení).5. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl dle § 150 o. s. ř., neboť jsou splněny podmínky pro aplikaci pro nepřiznání náhrady nákladů řízení vůči státu z důvodů hodných zvláštního zřetele, jež spatřuje v důvodech, které navrhovatele vedly k podání tohoto návrhu.6. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal navrhovatel, který v jeho doplnění namítá, že právní hodnocení soudu prvního stupně, že navrhovatel ve svém návrhu nejenže neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno (jeho) právní zájem na jím podaném návrhu (či na výsledku předmětného řízení) dovodit, naplnění takového předpokladu nebylo ani doloženo, není správné, neboť ve svém návrhu na zrušení výmazu právnické osoby podrobným způsobem na šesti stranách textu uvedl relevantní skutečnosti prokazující existující právní zájem navrhovatele, kdy navíc tyto skutečnosti doložil osmnácti přílohami, které dokládají navrhovatelova tvrzení. Zcela zásadní pak je, že závěry soudu, kterými popisuje důvody, proč u navrhovatele neshledává právní zájem a tedy i aktivní legitimaci, jsou zcela obecné a nepřezkoumatelné, kdy soud nedostál své povinnosti zakotvené v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a ve věci nepodal řádné a přesvědčivé odůvodnění svého rozhodnutí. Zcela zásadní nesoulad mezi hodnocením věci ze strany soudu a vysloveným právním názorem navrhovatele pak prokazatelně panuje již na elementární úrovni, kterou je na podaný návrh ze strany Městského soudu nazíráno, neboť nadepsaný soud označuje postup navrhovatele doslova jako faktické obcházení zákona, kterým se navrhovatel pokouší vyvést z neexistující společnosti majetek. Naproti tomu odvolatel považuje podaný návrh za zcela relevantní snahu občana České republiky, který se snaží zákonnými prostředky domoci nápravy křivd, kterých se na jeho rodině a společnosti spoluvlastněné jeho otcem dopustil minulý režim. Řádné uplatňování práv jednotlivce, které jsou zakotveny v právním řádu ČR, rozhodně navrhovatel nepovažuje za jakékoliv obcházení zákona či pokusy o vyvádění majetku, kdy taková vyjádření ze strany soudu považuje navrhovatel za nemístná. Odvolatel dále namítá, že soud prvního stupně dezinterpretuje jeho návrh svým tvrzením, že: „Navrhovatel – stručně řečeno - žádá, aby byl zrušen výmaz – nikoli proto, že by byl zjištěn neznámý majetek, ale proto, že je tu „zájem hodný právní ochrany“, neboť z odstavců 33 až 40 návrhu vyplývají skutečnosti potvrzující tvrzení o existenci dosud neprojednaného majetku. Navrhovatel se dále důvodně domnívá, že je zde prokazatelně i zájem hodný právní ochrany, neboť příběh, který „ukradení“ majetku provází a zřejmá nespravedlnost, která byla na navrhovatelově rodině, ale i na společnosti Mezidopra napáchána minulým režimem, je naprosto signifikantní a nepopiratelná, kdy snaha o nápravu těchto křivd je právě zájmem, který je bezesporu hoden právní ochrany. V daném případě pak postačí, pokud je splněna alespoň jedna z uvedených podmínek a současně je navrhovatelem osvědčen právní zájem. Navrhovatel se i přes argumenty uvedené v napadeném rozsudku tak stále domnívá, že jsou v daném případě splněny obě dvě podmínky současně a zároveň je i z podaného návrhu a popsaných skutečností náležitě osvědčen a doložen právní zájem navrhovatele. Odvolatel nesdílí ani právní názor soudu prvního stupně, že ve věci nelze aplikovat § 209, odst. 1 o. z., neboť soud správně nezohlednil poslední větu § 3043 odst. 2 o. z., což dále vyložil. Závěrem