Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 8. 2025, se žalobce ve vztahu k žalovanému domáhá zaplacení 6 362 125 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení od 8. 8. 2025 zaplacení, coby náhrady škody v podobě ušlého zisku. Žalobce je obchodní společností zabývající se nákupem, prodejem a správou nemovitostí. Žalovaný je obchodní společností se shodným předmětem podnikání. Žalobce financoval veškeré činnosti směřující k získání obchodních příležitostí, výnosy obchodních příležitostí však bez jakékoliv kompenzace plynuly často jiným subjektům, k nimž patřil i žalovaný. Jednalo se o systematické přesměrovávání výhodných obchodních příležitostí mimo žalobce. Žalovaný i jiné osoby z okruhu , Anonymizováno, / jednatelů žalobce vždy v určitém období / využívaly infrastrukturu a prostředky žalobce ke své vlastní činnosti a zisku. Škoda vznikla žalobci v důsledku zásadní strukturální slabiny – byl plně ovládán osobami, které ho zároveň řídily a zároveň sledovaly vlastní obchodní zájmy, zejména ve prospěch žalovaného. Žalobce v dané souvislosti popisuje jednání , Anonymizováno, , jednatele žalobce, jenž jako statutární orgán působil rovněž v žalovaném. , Anonymizováno, zajistil, aby žalobce nesl veškeré náklady na akvizici nemovitostí /vyhledání, související služby, správní poplatky/, zatímco samotné nemovitosti byly získávány do majetku žalovaného či jiných firem pod kontrolou , Anonymizováno, Žalovaný, jehož vědomí je presumováno skrze jeho statutární orgány, o tomto postupu věděl a zcela vědomě profitoval na úkor žalobce. Ve své argumentaci žalobce odkazuje na ustanovení § 2910, § 2952 občanského zákoníku a na § 199 ZOK. A uzavírá, že utrpěl škodu dvojího charakteru: jednak fakticky financoval podnikání žalovaného, současně přišel o zisk, který by za běžného chodu věcí oprávněně získal. Pokud jde o ušlý zisk žalobce, jeho celková výše činí 6 362 125 Kč.2. Předkládající soud, Obvodní soud pro Prahu 1, předložil věc Vrchnímu soudu v Praze coby soudu nadřízenému k rozhodnutí dle § 104a odst. 2 o. s. ř. s tím, že „má za to že dle 9 odst. 1 písm. e/, případně f/ o. s. ř. je k projednání a rozhodnutí věcně příslušný Městský soud v Praze. V dané věci se nejedná o běžný spor mezi dvěma právnickými osobami o náhradu škody. Podstata sporu závisí na posouzení oprávnění jednat a zavazovat jednotlivé společnosti a vztahů mezi ovládající a ovládanou osobou i na posouzení toho, zda byl či nebyl porušen z. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, tedy na otázkách, které při běžných obchodních sporech nejsou řešeny obchodními soudy. Jedná se obsahově o spor mezi společníky / členy obchodních korporacích /, jak vyplývá z podané žaloby a vyjádření žalovaného.“3. K příslušnému poučení předkládajícího soudu ve smyslu ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. / č.l. 75 spisu / nemá žalobce žádných námitek proti postupu soudu, spočívajícím v předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k posouzení věcné příslušnosti a navrhovaný postup považuje za odpovídající projednávané věci.4. Žalovaný uvedl, „že se nemůže k otázce věcné příslušnosti soudu v této věci kvalifikovaně vyjádřit, neboť žalobce ve své žalobě neuvádí žádný aplikovatelný právní rámec. Žalovaný však potvrzuje, že všechny ze zúčastněných osob, tj. žalobce, žalovaný a další personálně a majetkově propojené osoby, spolu úzce spolupracovaly, a to při plném vědomí a souhlasu žalobce, ku prospěchu všech zúčastněných osob. Má-li tedy nadepsaný soud za to, že se může jednat o spor vyplývající z úpravy podnikatelských seskupení, nechť tedy tuto otázku předloží Vrchnímu soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti.“5. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.6. Podle ustanovení § 104a odst. 1 o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak.8. Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. e/ o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci.9. Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace.10. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. obchodnímu korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva.11. Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. q/ o. s. ř., krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech vyplývajících z úpravy podnikatelských seskupení.12. Obecně je třeba říci, že mezi účastníky řízení může existovat více vztahů. S ohledem na dispoziční zásadu je na žalobci, jaký nárok, z jakého titulu, v žalobě / návrhu na zahájení řízení / uplatní. Pro účely rozhodování o věcné příslušnosti soudu pak je zásadní vylíčení skutku v žalobě / návrhu na zahájení řízení/ /.13. Žalobce ve vztahu k žalovanému uplatnil nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku. Zisk žalobci ušel v žalobě popsaným způsobem.14. Jak se praví v komentáři k § 9 o. s. ř. autora Miroslava Hromady, obsaženém v publikaci Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024/ zdroj beck-online /: „Ne každý spor mezi obchodní korporací na straně jedné a společníkem (akcionářem) nebo členem jejího orgánu na straně druhé splňuje kritéria věcné příslušnosti krajských soudů, ale pouze spor, kde požadovaný nárok vznikl ze vztahu přímo právně souvisejícího s účastí na společnosti nebo výkonem funkce; nepostačuje souvislost zprostředkovaná, například ekonomická (NS 27 Cdo 291/2020).“15. Z citované pasáže z komentáře pro účely věcné příslušnosti soudu ve výsledku vyplývá, že aby šlo o spor s členem statutárního orgánu, týkající se výkonu jeho funkce, v němž by byla dána věcná příslušnost krajských soudů, muselo by se především jednat o spor obchodní korporace se členem jejího orgánu. O takový případ zde evidentně nejde. Věcná příslušnost krajského soudu ve smyslu § 9 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. zde není dána.16. Nejde rovněž o věcnou příslušnost krajského soudu dle § 9 odst. 2 písm. e/ o. s. ř. Nejde zde o spor mezi v žalobě specifikovanými aktéry / spor dvou obchodních korporací /, jenž by vyplýval z účasti na obchodní korporaci, zjednodušeně řečeno. Spor ani nevyplývá z právních poměrů, které by souvisely se zakládáním obchodních korporací.17. K úvaze předkládajícího soudu o tom, že podstata sporu závisí / mimo jiné / na posouzení vztahů mezi ovládající a ovládanou osobou, lze odkázat na argumentaci Vrchního soudu v Praze jako soudu nadřízeného, jež zazněla v odůvodnění usnesení ve skutkově obdobné věci téhož žalobce. Níže uvedený citát, odkazující na odstavec 10 odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Ncp 697/2025 ze dne 2. února 2026 ve skutkově obdobné věci shodného žalobce, je obsažen i v odůvodnění usnesení spisové značky Ncp 698/2025.18. „Aby se jednalo o spor vyplývající z úpravy podnikatelských seskupení (§ 9 odst. 2 písm. q/ o. s. ř.), musela by být žalobní tvrzení založena na tom, že žalovaný jako vlivná osoba pomocí svého vlivu v žalobci rozhodujícím významným způsobem ovlivnil chování žalobce k jeho újmě (§ 71 odst. 1 až 3 ZOK), případně že jednání žalovaného naplňuje znaky, jak jsou definovány v ustanovení § 89 ZOK. Ničeho takového se však ze žaloby nepodává, neboť tvrzení žalobce jsou založena na tom, že financoval všechny činnosti směřující k získání obchodních příležitostí, jejichž výnosy plynuly mimo jiné žalovanému, a to bez jakékoli kompenzace. Žalobce se tak domáhá náhrady škody, která podle něho spočívá v přímých výdajích na provoz a akvizici a dále v ušlém zisku, který mu byl odepřen jednáním žalovaného, jak je v žalobě podrobně popsáno.“19. Shrnuto: k projednání a rozhodnutí dané věci, jak je v žalobě skutkově vymezena, jsou věcně příslušné okresní soudy ve smyslu obecné úpravy věcné příslušnosti soudů pro sporné občanské soudní řízení obsažené v § 9 odst. 1 o. s. ř. Nejedná se o žádný z případů, pro které by ustanovení § 9 odst. 2 o. s. ř. / nejen § 9 odst. 2 písm. e/, f/ q/ o. s. ř. /, případně jiný zákon, zakládaly věcnou příslušnost krajských soudů.20. Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl podle ustanovení § 104 odst. 2 věta in fine o. s. ř. tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.21. Usnesením o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni /§ 104a odst. 7 o. s. ř./