10 To 78/2024 – Nejvyšší soud

Vrchní soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obžalovaného I. M. a poškozené společnosti P. P. T., s.r.o., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 73 T 14/2022. I. Rozsudek soudu prvního stupně 1. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný I. M. uznán vinným pokusem zločinu vydírání podle § 21 odst. 1, § 175 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to pro skutek spočívající v tom, že v úmyslu neoprávněně obohatit společnost E.-P. a. s., se sídlem XY (dále také jen „EP“) na úkor společnosti P. P. T., s.r.o., se sídlem XY (dále také jen „PPT“) a dále v úmyslu poškodit v obchodním styku společnost PPT podal dne 31. 1. 2020 za společnost EP návrh na zahájení insolvenčního řízení vůči společnosti PPT k Městskému soudu v Praze, které bylo vedené pod sp. zn. MSPH 89 INS 2466/2020, přičemž v odůvodnění insolvenčního návrhu uvedl, že společnosti EP vznikl nárok vůči společnosti PPT (dříve pod názvem E.-T. s.r.o.) za plnění poskytnuté v rozsahu stanoveném Smlouvou o spolupráci ve výši 18 150 000 Kč (dále jen „Pohledávka“), k tomu odkázal na Smlouvu o spolupráci ze dne 2. 5. 2017 a Výzvu k plnění ze dne 12. 4. 2019, kterou nechal vyhotovit a odeslat společnosti E.-T. s.r.o., v níž vyzýval k zaplacení údajného plnění ze Smlouvy o spolupráci uzavřené dne 2. 5. 2017 mezi společností EP a společností E.-T. s.r.o. za období roku 2018 ve výši 18 150 000 Kč do pěti dnů, na účet společnosti EP číslo XY, přičemž v závěru upozornil na to, že v případě, že nedojde ke splnění výše uvedeného závazku v souladu s výzvou společnosti EP, uplatní svá práva právní cestou, a to ačkoliv si byl vědom, že v předmětné Smlouvě o spolupráci ze dne 2. 5. 2017 mezi společností EP a společností E.-T. s.r.o. v článku 4. je k době trvání smlouvy v článku 4. 2. výslovně uvedeno, že tato smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce trvání do 31. 12. 2017 (doba trvání smlouvy) a v článku 4. 3., že jakékoli prodloužení doby trvání této smlouvy vyžaduje výslovný písemný souhlas obou smluvních stran, ať již v podobě dodatku k této smlouvě či v podobě nově uzavřené smlouvy, a věděl, že k žádnému písemnému prodloužení smlouvy ze dne 2. 5. 2017 nedošlo, a ačkoliv byl informován, že společnost E.-T. s.r.o. z tohoto důvodu pohledávku neuznává, insolvenční návrh na společnost PPT podal, i když si byl vědom, že standardním způsobem zjištění sporné pohledávky je vedení sporného nalézacího řízení a současně věděl, že o Pohledávce nebylo řádně účtováno, přičemž obžalovaný v minulosti dal popud dne 12. 4. 2019 k vystavení zálohové faktury číslo 191700067 na částku 18 150 000 Kč, která byla na jeho popud vedena pouze v knize zálohových faktur, o další pohledávce, kterou uvedla společnost EP v návrhu na zahájení insolvenčního řízení, ve výši 297 660 Kč podle faktury č. 319003343 ze dne 30.9.2019 věděl, že ji taktéž společnost PPT neuznává, a protože neměl skutečné poznatky o tom, že společnost PPT je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a zároveň si nebyl vědom mnohosti věřitelů jako základní podmínky pro zahájení a vedení insolvenčního řízení, v úmyslu docílit zahájení insolvenčního řízení účelově postoupil dne 10. 1. 2020 pohledávku ve výši 297 660 Kč vyplývající z titulu nákladů za skladování za 2. čtvrtletí roku 2018 účtovaných na základě Rámcové smlouvy o skladování ze dne 22. 12. 2016 uzavřené mezi společnostmi EP a E.-T. s.r.o. na společnost E. L., XY, v České republice zastoupené E. L. – odštěpný závod, se sídlem XY, na základě podaného insolvenčního návrhu Městský soud v Praze pod č. j. MSPH 89 INS 2466/2020-A-4 dne 3. 2. 2020 rozhodl o zapsání společnosti PPT do insolvenčního rejstříku, insolvenční návrh byl následně odmítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020, č. j. MSPH 89 INS 2466/2020-A-20, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, č. j. 1VSPH 544/2020-A-36, neboť společnost EP ani k výzvě soudu nedoložila pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora podle zvláštního zákona, soudního znalce nebo daňového poradce, že o pohledávce účtuje ve smyslu ustanovení § 105 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž popsaným jednáním se pokusil způsobit poškozené společnosti P. P. T., s.r.o., se sídlem XY škodu ve výši 18 150 000 Kč neoprávněným vymáháním Pohledávky, a dále jí způsobil škodu spočívající nejméně ve vynaložených nákladech v souvislosti s vedeným insolvenčním řízením, a to nákladů na zpracování odborného vyjádření P. P. s.r.o. ve výši 27 951 Kč a znaleckého posudku G. A. s. – Z. ú. a. s. ve výši 66 550 Kč, a dále nákladů na právní zastoupení v blíže neurčené výši. Odsouzen byl za uvedený zločin a za sbíhající se pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 1 T 161/2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 9 To 287/20223 a za sbíhající se zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 40 T 6/2023, k souhrnnému trestu odnětí svobody na dobu 6 let a 6 měsíců. Pro výkon uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně soud obžalovanému uložil též peněžitý trest v celkové výměře 4 100 000 Kč. Dále byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu 9 let. Zároveň soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 1 T 161/2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 9 To 287/2022 a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 40 T 6/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obžalovanému povinnost nahradit poškozené P. P. T., s.r.o. škodu ve výši 94 501 Kč a tutéž poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Odvolání obžalovaného a poškozené 2. Proti tomuto rozsudku včas podal odvolání obžalovaný I. M., cestou své obhájkyně, podáním datovaným dne 22. 7. 2024 s tím, že rozsudek považuje za nesprávný, neboť soud prvního stupně sice provedl důkazní řízení, ale nesprávně zhodnotil provedené důkazy v jejich vzájemných souvislostech. Prvostupňový soud dospěl v rámci řízení k nesprávným skutkovým závěrům, a to zejména v otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu. Proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a obžaloby jej podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil. Toto odvolání obžalovaný cestou své obhájkyně dále rozvedl podáním datovaným dne 27. 8. 2024. Obžalovaný opětovně namítá, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jak formální znaky, tak ani materiální podmínka trestného činu. Soud prvního stupně sice provedl důkazní řízení, avšak nesprávně zhodnotil provedené důkazy v jejich vzájemných souvislostech. Soud neposoudil jednotlivé důkazy v jejich celku, pouze vyselektoval jejich jednotlivé části, na základě kterých shledal obžalovaného vinným. Upozorňuje na to, že šikanózním insolvenčním návrhem se rozumí insolvenční návrh zjevně bezdůvodný, který obsahuje vědomě nepravdivé, lživé či smyšlené informace. Připomíná výpověď svědka P., který u hlavního líčení vypověděl, že z jeho pohledu pohledávka byla existentní. Insolvenční návrh považoval za zcela standardní. Obžalovaný nesouhlasil ani se závěrem soudu týkajícím se účelového postoupení pohledávky na společnost E. L. Soudu prvního stupně vytýká nesprávnou aplikaci závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014. Dále soudu prvního stupně vytýká, že zatížil řízení procesní vadou, neboť obžalovaného nevyrozuměl o změně, konkrétně zpřísnění právní kvalifikace. Závěr, že obžalovaný byl na možnost přísnější právní kvalifikace upozorněn zrušujícím usnesením Vrchního soudu v Praze, nelze přijmout. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu se obžalovaný domáhá transparentnosti rozhodování s tím, že realizované důkazy musí být vyčerpávajícím způsobem, logicky i věcně, a přesvědčivě vyhodnoceny. Obžalovaný rovněž namítá, že při svém rozhodování soud nedostatečně zohlednil souhrnný trest uložený obžalovanému rozsud