11 Tdo 1073/2024 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1073/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 7. 2025 Spisová značka:11 Tdo 1073/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.1073.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Subsidiarita trestní represe Souhlas poškozeného Dotčené předpisy:§ 206 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 163 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1073/2024-4707 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025 o dovolání obviněného Jana Hrubce, nar. 18. 6. 1961 v Praze, bytem Lísková 1341, 383 01 Prachatice, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 12 To 64/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 14/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Jana Hrubce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2023, sp. zn. 17 T 14/2021, byl obviněný Jan Hrubec (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1. zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, pod bodem 2. zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (let) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v celkové výši 1 350 000 Kč. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byly zabrány ve výroku rozsudku uvedené věci. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, neboť skutek označený pod bodem 1. obžaloby není trestným činem. 2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění odsuzující části rozsudku spočívajících zkráceně v tom, že 1. v době od 8. 8. 2006 do 9. 3. 2010 v XY jako jednatel obchodní společnosti JHP Bohemia s.r.o., IČ: 26028361, se sídlem U Stadionu 270, 383 01 Prachatice a současně formálně jako její zaměstnanec na pozici ředitele, porušil svou povinnost jednatele vykonávat svou funkci s nezbytnou loajalitou, znalostmi a pečlivostí, spravovat svěřený majetek společnosti s péčí řádného hospodáře a jednat především v zájmu společnosti, když v úmyslu se obohatit v uvedeném postavení bez souhlasu valné hromady rozhodoval o své pracovní odměně (mzda, prémie, osobního ohodnocení), kterou si nechal na úkor majetku poškozené společnosti vyplácet ve výši podstatně převyšující mzdu na jeho pracovní pozici v místě a čase obvyklou, a tuto mzdu si po odečtení zákonných srážek nechal poukazovat z bankovního účtu obchodní společnosti JHP Bohemia s.r.o. č. XY na bankovní účet své manželky J. H. č. XY, čímž vědomě snižoval disponibilní zdroje společnosti a neúměrně zatěžoval roční náklady společnosti, a tím zhoršoval její ekonomickou situaci, čímž obchodní společnosti JHP Bohemia s.r.o., nyní v likvidaci, způsobil škodu v celkové výši 3.381.405 Kč, 2. v době od 8. 2. 2011 do 9. 7. 2018 v Prachaticích jako jednatel obchodní společnosti JHP Bohemia s.r.o., IČ: 26028361, se sídlem U Stadionu 270, 383 01 Prachatice a současně formálně jako její zaměstnanec na pozici ředitele, porušil svou povinnost jednatele vykonávat svou funkci s nezbytnou loajalitou, znalostmi a pečlivostí, spravovat svěřený majetek společnosti s péčí řádného hospodáře a jednat především v zájmu společnosti, když v úmyslu se obohatit v uvedeném postavení bez souhlasu valné hromady rozhodoval o své pracovní odměně (mzda, prémie, osobního ohodnocení), kterou si nechal na úkor majetku poškozené společnosti vyplácet ve výši podstatně převyšující mzdu na jeho pracovní pozici v místě a čase obvyklou, a tuto mzdu si po odečtení zákonných srážek nechal poukazovat z bankovního účtu obchodní společnosti JHP Bohemia s.r.o. č. XY na bankovní účet své manželky J. H. č. XY a na svůj bankovní účet č. XY (za měsíc 6/2018), čímž vědomě snižoval disponibilní zdroje společnosti a neúměrně zatěžoval roční náklady společnosti, a tím zhoršoval její ekonomickou situaci, čímž obchodní společnosti JHP Bohemia s.r.o., nyní v likvidaci, způsobil škodu v celkové výši 35.409.960 Kč. 3. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 12 To 64/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. k odvolání zúčastněných osob napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o ochranném opatření – zabrání věci, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného, státního zástupce a další zúčastněné osoby jako nedůvodná zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovaným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) a m) tr. ř. Obviněný k prvnímu uplatněnému dovolacímu důvodu konkrétně namítal, že k jeho trestnímu stíhání nedala souhlas poškozená obchodní společnost JHP Bohemia s. r. o., v likvidaci. Proto je trestní stíhání nepřípustné z důvodu obsaženého v § 11 odst. 1 písm. l) tr. ř. Přestože byla vznesena námitka chybějícího souhlasu poškozené s jeho trestním stíháním, nebylo o ní rozhodnuto. 5. V rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítal, že skutková zjištění ohledně existence úmyslného zavinění k posuzované trestné činnosti jsou založena na nesprávném vyhodnocení provedených důkazů. Soudy se podle jeho názoru nezabývaly dohodou se společníky Thorstenem Biesoldem a Detlefem Heinzem Goebelem a ani interními pravidly ohledně dispozice s peněžními prostředky poškozené právnické osoby. Přitom obviněný odkázal na usnesení valné hromady, kterým byla schválena odměna v podobě výsledků hospodaření. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 6 Tdo 474/2007, které se mimo jiné týkalo obvyklosti jednání mezi společníky. Obviněný namítá i to, že soudy se nezabývaly převodem peněžních prostředků na bankovní účet z hlediska naplnění znaků trestného činu zpronevěry a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1449/2010. Obviněný namítá, že u poškozené společnosti nebylo stanoveno žádné interní omezení ohledně nakládání s peněžními prostředky. Z účetních uzávěrek vyplynuly mzdové náklady a společníci je podpisovali, přičemž k tomu nevznesli žádné námitky. Odvolací soud se nevypořádal ani s výpovědí znalce Ing. Vítězslava Hálka, Ph.D., který poukázal na správnost hodnotit obvyklou mzdu ve srovnání s Německem. Za vadu považuje i to, že odvolací soud se nezabýval přílohovými spisy, které se týkaly přibližně deseti civilních sporů a které měly význam z hlediska hodnocení věrohodnosti svědků Thorstena Biesolda, Detlefa Heinze Goebela a Mariuse Klostermanna. Podle obviněného tito svědci připravili poškozenou právnickou osobu o majetek a rozhodli o jejím vstupu do likvidace. Navíc po vstupu svědka Mariuse Klostermanna do obchodní společnosti vznikly spory, které vyústily v toto trestní řízení. Přitom civilní spory využili jmenovaní svědci proti němu. Následně dovolatel odkázal na zásadu subsidiarity trestní represe, když dispozice s finančními prostředky poškozené společnosti nebyly vnitřními předpisy zakázané, a upozornil přitom na některá rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Podle dovolatele v tomto případě absentuje společenská škodlivost činu, když mezi ním a poškozenou právnickou osobou byla sjednána také dohoda o narovnání, přičemž dovolatel uhradil smluvenou částku ve výši 25 000 000 Kč. Podle obviněného měly soudy přistoupit ke zproštění obžaloby, pakliže tak učinily i za jiné žalované období. V této souvislosti upozornil na shodný popis skutků. 6. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uvedl, že jeho jednání nenaplňuje znak subjektivní stránky, která nevyplývá z provedených důkazů. Proto je rozsudek v rozporu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Uzavřená civilní dohoda o narovnání nepředstavuje potvrzení spáchání trestné činnosti, jak nesprávně uvedl odvolací soud. Dovolatel namítá, že se soudy nevypořádaly při posouzení subjektivní stránky s mnohaletou soudní praxí, přičemž zmiňuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 5 Tdo 894/2009. O neexistenci úmyslného zavinění svědčí podle obvině