11 Tdo 1079/2024 – Nejvyšší soud

11 Tdo 1079/2024-540 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání obviněného M. E., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 12 To 53/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 106/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. E. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 1 T 106/2023, byl obviněný M. E. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to jako návodce podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné M. E. 2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že obviněný v období od 20. 3. 2022 do 31. 3. 2022, v obci XY, soudní okres Rakovník, jako odsouzený vykonávající ve Věznici Oráčov trest odnětí svobody ve výměře dvou (2) let, který mu byl jako původně podmíněně odložený uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 9 T 140/2011, který nabyl právní moci dne 30. 3. 2013, přestože si byl vědom, že ani on ani obviněná M. E. nemají nezbytné povolení podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, instruoval v rámci povolených telefonických hovorů na telefonní číslo XY obviněnou M. E., aby zajistila zaslání nepovolených návykových látek do Věznice Oráčov tím způsobem, že návykové látky ukryje do spodního prádla, přičemž současně prostřednictvím spoluvězně D. P., jehož trestní věc byla odložena, zajistil, aby přítelkyně D. P., S. T., jejíž trestní věc byla odložena, vysvětlila obviněné M. E., jak má návykové látky do spodního prádla ukrýt, přičemž obviněná M. E. následně na základě pokynů obviněného opatřila od nezjištěné osoby drogu pervitin obsahující účinnou látku metamfetamin, která je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v množství nejméně 0,3940 g, kterou podle rad S. T. ukryla do švu pánských trenýrek modré barvy s bílými proužky a dále od nezjištěné osoby opatřila sypkou látku s obsahem buprenorfinu, jenž je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, o hmotnosti nejméně 0,7767 g, kterou rozdělila a vsypala do dvou bílých ponožek s nápisem Sport Active, načež tyto oděvní součásti s ukrytými návykovými látkami zabalila společně s dalšími věcmi do zásilky adresované do Věznice Oráčov J. B., spoluvězni obviněného, přičemž jako odesílatele uvedla osobu J. Š., a takto připravenou zásilku nejpozději dne 31. 3. 2022 předala nezjištěnému muži, který tuto zásilku dne 31. 3. 2022 v 15:42 hodin odeslal z pobočky České pošty, s. p., Praha XY, načež byla předmětná zásilka dne 1. 4. 2022 doručena do Věznice Oráčov, kde byla dne 4. 4. 2022 jako podezřelá zadržena pracovníky uvedené věznice. 3. Krajský soud v Praze rozhodl napadeným usnesením ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 12 To 53/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného a obviněné M. E. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovaným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které směřoval jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu (přičemž ve vztahu k uloženému trestu neuvedl žádnou konkrétní námitku), a to s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. 5. Obviněný konkrétně namítal, že žádný z provedených důkazů neprokazuje jeho vinu, naopak je zde ucelený řetězec důkazů svědčících o tom, že se na stíhané trestné činnosti vůbec nepodílel. Soud prvního stupně vinu dovolatele dovodil zejména výpovědí svědkyně S. T., obsahem rozhovorů se svědkem P., obsahem rozhovorů se spoluobviněnou M. E., jakož i ve věci opatřenými listinnými důkazy, zejména k předmětné závadové zásilce. Uvedené důkazy však ani ve svém souhrnu netvoří řetězec, na jehož základě by jej bylo možné uznat vinným z posuzované trestné činnosti. Hodnota a věrohodnost některých důkazů je velice diskutabilní a z větší části nic neprokazují. Výpověď svědkyně T. je nevěrohodná a taktéž vnitřně nelogická. Svědkyně je osobou, která má zkušenosti s distribucí omamných a psychotropních látek, za což byla také již odsouzena, stejně jako svědek P. U obou svědků je zřejmé, že se jedná o osoby, u nichž se jednalo o recidivní jednaní. Nadto svědek P. ani nebyl slyšen jako svědek na protokol, ale pouze na úřední záznam. Pokud se týká informací o zásilce do Věznice Oráčov, neexistuje žádná spojitost mezi zaslanou zásilkou a odsouzenými. Popis skutkového stavu je neúplný, nedostatečný, neprokázaný a nepřezkoumatelný. Vyplývá z něj pouze to, že se soudu prvního stupně nepodařilo prokázat příčinnou souvislost, a tudíž je možné konstatovat, že nebyla vůbec zjištěna a prokázána objektivní stránka mu přisouzeného trestného činu. Soud prvního stupně nevysvětlil dodržení příčinné souvislosti, a tedy naplnění objektivní stránky trestného činu hlavním pachatelem, nezabýval se také otázkou nezbytné akcesority účastenství dovolatele ve vztahu k údajné trestné činnosti. 6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 12 To 53/2024–486, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 1. 2024, č. j. 1 T 106/2023–419, zrušil, a věc vrátil soudům nižších stupňů zpět k novému projednání. 7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že je třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jim připisovat z hlediska skutkového děje. V daném případě je třeba poukázat na to, že především na základě výpovědi svědkyně S. T., která přesvědčivě popsala, že na žádost svého přítele, svědka D. P., spoluvězně dovolatele, pomohla obviněné M. E. propašovat drogy do věznice s tím, že jí poradila a prostřednictvím videa ukázala, jak do balíku ukrýt drogy, když s obviněnou komunikovala prostřednictvím aplikace WhatsApp a Messenger i prostřednictvím telefonu. I na základě zajištěné komunikace mezi obviněnou a svědkyní (zajištěné záznamy telefonních rozhovorů mezi obviněnými vedenými z části i v romském jazyce a mezi svědkyní S. T. a D. P.) bylo jednání obviněných prokázáno rovněž i listinnými důkazy, jejichž obsah podrobně soud prvého stupně rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Při hodnocení těchto důkazů soudy vycházely i z protokolu o ohledání místa činu s náčrtkem a fotodokumentací, kterým je zadokumentován obsah předmětné zásilky adresované J. B., včetně zakázaných látek uchovaných v trenýrkách a v ponožkách, a rovněž odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie co do zjištění obsahu pašovaných látek, a to pervitinu a buprenorfinu i ze zajištěného kamerového záznamu pošty 515 na adrese XY, Praha - XY, kde byla předmětná zásilka nezjištěným mužem podána. Provedenými důkazy bylo tedy jednání obviněného plně prokázáno, když použitá právní kvalifikace je přiléhavá. 8. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 9. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. 10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 11. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací dův