11 Tdo 114/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 114/2025-544 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2025 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného A. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 9 To 284/2024-517, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 23/2023, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 9 To 284/2024. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 5. 2024, sp. zn. 3 T 23/2023, byl obviněný A. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 30.000 Kč ve 30denních sazbách ve výši 1000 Kč jedné denní sazby. 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl usnesením ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 9 To 284/2024, o odvolání obviněného tak, že podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodů uvedených v § 223 odst. 2 tr. ř. a § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a současně zastavil trestní stíhání obviněného. 3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že dne 27. 5. 2022 v 9:05 hod., v prostorách budovy Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha XY, Místního oddělení XY se sídlem na adrese Praha XY, XY, v batohu, který měl při sobě, neoprávněně, aniž by tyto byly určeny k aplikaci související s jeho zdravotním stavem, přechovával 1 skleněnou ampuli obsahující 10 ml přípravku s obchodním názvem Methandienon, 1 skleněnou ampuli obsahující 3 ml přípravku s obchodním názvem Methandienon, 1 skleněnou ampuli obsahující 20 ml přípravku nazvaného Testosteron propionát, 1 skleněnou ampuli v krabičce obsahující 10 ml přípravku Susto 350, 1 skleněnou ampuli v krabičce obsahující 9 ml přípravku Susto 350, 66 kusů tablet přípravku Oxandrolone, přičemž v uvedených přípravcích byly chemickou expertizou prokázány látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem uvedené v příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb. ve skupině A.1.- Anabolické látky, Androgenní a endogenní anabolické steroidy; dále přechovával 50 tablet přípravku EXEMSTAN 25, v nichž byla chemickou expertizou zjištěna účinná látka tamoxifen, tedy látka s anabolickým a jiným hormonálním účinkem uvedená v příloze 1 k nařízení vlády č.454/2009 Sb. ve skupině C - Hormonové a metabolické modulátory, v podskupině C.2 – Selektivní modulátory estrogenových receptorů a 24 tablet přípravku Anastrozol, který je uveden mezi látkami s anabolickým a jiným hormonálním účinkem v příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., ve skupině C - Hormonové a metabolické modulátory, v podskupině C.1 - Inhibitory aromatáz. II. Dovolání a vyjádření k němu 1. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále také jen „dovolatel“) v neprospěch obviněného dovolání, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť má za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. 2. Dovolatel zdůraznil, že závěr o dosažení účelu trestního řízení předpokládaný v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. musí opodstatňovat mj. „chování obviněného po spáchání činu“. Tento závěr logicky nelze učinit v případech, kdy obviněný se závěry orgánů činných v trestním řízení o podstatných okolnostech trestné činnosti kladené mu za vinu nesouhlasí, neboť v takovém případě nelze dovodit dosažení účelu trestního řízení, protože jedním z cílů trestního řízení je i předcházení trestné činnosti, což nepochybně znamená, že obviněný si musí být vědom, že jeho jednání je trestné. V těchto souvislostech dovolatel odkázal na řadu judikaturních rozhodnutí Nejvyššího soudu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1200/2004 (publikované pod č. 50/2005 Sb. rozh. tr.), rozsudek ze dne 26. 4. 2005 sp. zn. 4 Tz 43/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. 4 Tdo 105/2018 (publikované pod č. 24/2019 Sb. rozh. tr.) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2019 sp. zn. 6 Tdo 739/2019 (publikované pod č. 4/2020 Sb. rozh. tr.)]. V podstatě totéž vyplývá i z odborné literatury. I podle ní je z hlediska „chování obviněného po spáchání činu“ podstatná sebereflexe na straně obviněného, „a proto nebude zásadně možné zastavit trestní stíhání v případech, pokud by obviněný popíral svou trestnou činnost“ (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314 s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s 2202). 3. V případě obviněného podle dovolatele není prostor pro užití tzv. procesního korektivu upraveného v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., a to jak z hledisek jeho chování po spáchání činu, tak i z hledisek povahy a závažnosti jím spáchaného trestného činu. 4. Stran prvního okruhu podmínek § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., stanovených alternativně – význam a míra porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsob provedení činu, jeho následek, nebo okolnosti, za nichž byl čin spáchán – odvolací soud při postupu v intencích § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. nezmínil žádnou relevantní okolnost, jež by měla ve spojení s chováním obviněného po činu opodstatňovat závěr o dosažení účelu trestního řízení. Poukázal prakticky toliko na jeho bezúhonnost, kladné profesní hodnocení a fakt, že trestná činnost neovlivňovala negativně výkon jeho profese, tedy okolnosti týkající se osobnosti obviněného, které nejsou přímou součástí hledisek rozhodných pro postup podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., byť za předpokladu splnění zde stanovených podmínek tyto okolnosti mohou podporovat (nikoli však samy o sobě odůvodňovat) závěr o dosažení účelu trestního řízení. Navíc okolnost, že páchaná trestná činnost negativně neovlivnila výkon jeho služby, zdůrazněná odvolacím soudem, se nijak nedotýká faktu, že trestná činnost páchaná příslušníkem policie je obecně závažnější než typově shodná trestná činnost páchaná „běžným“ občanem, a to právě s ohledem na zvláštní postavení příslušníka policie. Bezúhonnost či kladné profesní hodnocení obviněného, též zdůrazněné odvolacím soudem, mohou sice být všeobecnou polehčující okolností ve smyslu § 41 písm. p) tr. zákoníku, avšak též se nejedná o relevantní okolnost z hlediska prvního okruhu podmínek, navíc je tato polehčující okolnost vyvážena předchozím uvážením obviněného coby přitěžující okolností podle § 42 písm. a) tr. zákoníku – přímo z povahy projednávané trestné činnosti je zřejmé, že její spáchání nemohlo být dílem okamžiku, nýbrž muselo vycházet z uvážení obviněného zahrnujícího více kroků.1. 2. Vzhledem k výše uvedenému, tedy zejména z důvodu naprosté absence pozitivních okolností relevantních z hlediska významu a míry porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu, jeho následku, nebo okolností, za nichž byl čin spáchán, a naopak z důvodu existence okolností zvyšujících závažnost deliktu, nelze učinit závěr o takové povaze a nižší závažnosti činu, která by ve spojení s chováním obviněného po činu opodstatňovala postup podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. 3. Závěr o dosažení účelu trestního řízení, zahrnujícího mimo jiné dostatečné výchovné působení na obviněného, pak rozhodně nelze učinit ani s přihlédnutím ke druhému okruhu podmínek, tedy k chování obviněného po spáchání činu. Skutečnost, že obviněný popírá, že by se vůbec skutku vědomě dopustil, a naopak tvrdí účelovost trestního stíhání ze zlé vůle třetí osoby, je okolností vylučující postup podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Negativní postoj obviněného k případnému doznání či nedostatek jakékoliv sebereflexe je dobře dokumentován obsahem jeho výpovědí v průběhu trestního stíhání. Přístup obviněného nelze považovat ani za doznání základních skutkových okolností naplňujících zákonné znaky trestného činu. Obviněný se nejenže ani náznakem nedoznal, ale naopak popírá objektivní i subjektivní stránku trestného činu, a navíc dokonce aktivně obviňuje své okolí z toho, že na něj vše účelově a zlovolně nastražilo, což je obzvláště zarážející a nemorální, a to tím spíše, že obviněný je příslušníkem Policie ČR. Chybí tak jakýkoliv náhled na trestnou činnost, její závažnost či příčiny, a proto nelze hovořit o tom, že by si obviněný vzal z proběhlého trestního stíhání jakékoliv ponaučení. Účelu trestního řízení tedy ani z tohoto důvodu dosaženo nebylo. 4. Z výše uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §