11 Tdo 12/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 12/2025-509 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 dovolání obviněné S. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 13 To 21/2024-458, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 45/2023, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněné S. H. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 11. 2023, sp. zn. 26 T 45/2023, byla obviněná S. H. (dále též jen „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti šesti měsíců. Zároveň jí byla podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost odčinit podle svých sil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobila poškozené D. H. (dále též jen „poškozená“). Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. f) tr. zákoníku bylo obviněné uloženo rovněž přiměřené omezení zdržet se neoprávněného zásahu do užívacích práv poškozené ve vztahu k jejímu obydlí, spočívající v neprodleném obnovení dodávky elektrického proudu přímým vedením do mobilheimu poškozené v rozsahu a kvalitě jako před okamžikem odpojení přívodu elektřiny, k němuž došlo dne 14. 2. 2022. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále okresní soud rozhodl tak, že obviněnou zavázal zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 60.000 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne 19. 3. 2023. 2. Výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněné, a to v celém jeho rozsahu. Krajský soud v Praze o tomto odvolání rozhodl svým usnesením ze dne 17. 9. 2024, č. j. 13 To 21/2024-458, tak, že odvolání obviněné podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně se obviněná předmětné trestné činnosti dopustila tím, že: v době od 14. 2. 2022 do 10. 2. 2023 v obci XY, okres XY, v ulici XY č. p. XY, ve snaze docílit odstěhování své matky, poškozené D. H., z pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, v ul. XY č. p. XY, případně dosáhnout od poškozené plateb souvisejících s užíváním obydlí poškozené ve výši, na niž obviněná neměla nárok, nechala odpojit dodávku elektrické energie do mobilheimu, který je ve vlastnictví poškozené a je umístěn v prostoru zahrady na pozemku obviněné, kterýžto mobilheim je poškozená na základě smluvního ujednání s obviněnou na jejím pozemku oprávněna doživotně užívat bezplatně na základě čestného prohlášení uzavřeného mezi obviněnou a poškozenou dne 3. 7. 2014, a v důsledku tohoto jednání obviněné nemůže poškozená plnohodnotně užívat svůj mobilheim k účelu, pro nějž je na pozemku obviněné s jejím vědomím a dlouhodobě fakticky vyjadřovaným souhlasem umístěn, tedy za účelem trvalého bydlení poškozené, jež má takto znemožněno mj. svícení, topení, použití domácích spotřebičů a drobné elektroniky a ohřev teplé vody, to vše i přes uložení povinnosti strpět odběr elektrického proudu v rozsahu jako před uvedeným zásahem na základě usnesení Okresního soudu v Kladně o návrhu na uložení předběžného opatření ze dne 17. 6. 2022, sp. zn. 11 C 19/2022, které bylo potvrzeno Krajským soudem v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 22 Co 196/2022. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Výše citované usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 13 To 21/2024-458 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 11. 2023, sp. zn. 26 T 45/2023), napadla obviněná S. H. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, přičemž v rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Podle jejího názoru totiž napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve spojení s jiným nesprávným hmotně právním posouzením. 5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná namítla, že oba soudy nižších stupňů stran naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku přehlédly skutečnost, že poškozené nebyla oprávněna užívat předmětný mobilheim k uspokojování svých trvalých bytových potřeb, k čemuž odkázala na zákaz stavebního úřadu užívat daný mobilheim k trvalému bydlení. V rámci řízení vedeného u příslušného stavebního úřadu bylo totiž dne 23. 4. 2024 dovozeno, že stavba letní kuchyně (tj. mobilheim) může na pozemku ve vlastnictví obviněné zůstat a může být takto užíván jako stavba letní kuchyně coby stavba doplňková ke stavbě hlavní, jíž je rodinný dům, nicméně stavební úřad vydal poškozené zákaz užívání stavby k trvalému bydlení. Takovýto právní stav přitom podle dovolatelky trvá již od umístění mobilheimu na její pozemek, tedy i po celou dobu trvání trestního řízení v této věci. Poškozená se tak podle jejího přesvědčení dostává do pozice tzv. sqattera, kdy jí sice svědčí oprávnění umístit mobilheim na pozemku obviněné, nicméně je oprávněna jej užívat toliko jako letní kuchyni a nikoli k trvalému bydlení. Pakliže tak poškozená činí, užívá mobilheim v rozporu s povoleným (zkolaudovaným) účelem jeho užívání a nemůže jí tedy být poskytována ochrana, která by jí náležela v případě, že by mobilheim užívala v souladu s k tomu schváleným účelem. Obviněná má současně za to, že za situace, kdy si poškozená do letní kuchyně umístila lůžko a další drobné spotřebiče, včetně boileru na ohřev teplé vody, tak učinila v rozporu se schváleným účelem užívání mobilheimu, což ovšem nelze klást k tíži obviněné v rámci vedeného trestního řízení. Ježto mobilheim není odkanalizovaný a nemá ani zajištěn přívod vody, je jeho užívání k trvalému bydlení jen a pouze rozhodnutím poškozené, které však nemá oporu v žádné domluvě, smlouvě, zákonném nebo podzákonném právním předpisu a jako takové je v příkrém rozporu se závěry stavebního úřadu, který do důsledku určuje, resp. povoluje či zakazuje, jakým způsobem má být ten který objekt užíván. 6. Obviněná dále namítla, že bylo-li jí v této trestní věci vyčítáno, že bez dalšího odpojila poškozené přívod elektrické energie do mobilheimu, nelze přehlédnout jednak skutečnost, že již došlo k obnovení dodávek elektrické energie podle původně sjednaných podmínek, a současně fakt, že ze samotné dodávky elektrické energie nelze nikterak dovozovat trvalost bydlení, tedy charakter užívání daného objektu, a to zvlášť za situace, kdy k takovému účelu daný objekt ani nebyl zkolaudován. Oba soudy nižších stupňů přitom spojovaly přerušení dodávky elektřiny do mobilheimu s právem poškozené na bydlení, když společně dovodily, že přerušením dodávky elektrické energie mělo dojít k zásahu do práva poškozené k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru ve smyslu § 208 odst. 2 tr. zákoníku, aniž by však jakkoliv hodnotily oprávněnost poškozené tímto způsobem mobilheim užívat. 7. Obviněná současně poukázala na fakt, že sama splnila povinnosti, které jí byly uloženy usnesením Okresního soudu v Kladně o návrhu na uložení předběžného opatření ze dne 17. 6. 2022, sp. zn. 11 C 19/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 22 Co 196/2022, přičemž do práva poškozené užívat předmětný mobilheim jako letní kuchyni nikterak nezasáhla. Jelikož je v rámci tohoto trestního řízení přečin útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku akcesoricky (zejména skutkově) spojen s přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, platí, že nedopustila-li se obviněná z výše rozvedených důvodů přečinu podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, nemohla se dopustit ani přečinu podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by tedy soudy obou stupňů v průběhu tohoto trestního řízení důsledně zhodnotily právní charakter možnosti užívání mobilheimu (zkolaudovaného jako letní kuchyně) ve spojení s oprávněním poškozené užívat tento objekt toliko jako letní kuchyni, nemohly by podle dovolatelky nikdy dospět k závěru o její vině trestnými činy podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku a § 177 odst. 1 tr. zákoníku. Tím, že oba soudy nižších stupňů danou věc nesprávně právně posoudily, porušily podle obviněné její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. 8. Závěrem svého dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, a následně sám rozhodl tak, že ji zprostí podané obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř. 9. K dovolání obviněné zaslala své písemné stanovisko ze dne 25. 11. 2024, sp. zn. 1 NZO 855/2024-12, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně provedla stručnou