11 Tdo 195/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 195/2025-1628 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání obviněného T. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. 6 To 61/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 3/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 43 T 3/2024, byl obviněný T. S. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným 1. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a 2. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. 2. Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. 6 To 61/2024, o odvolání obviněného tak, že podle § 256 tr. ř. jej zamítl. 3. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění popsaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu a blíže rozvedených v jeho odůvodnění. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) a m) tr. ř. 5. Dovolatel předně namítal, že v jeho trestní věci bylo rozhodováno vyloučeným senátem soudu prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byly věci spoluobviněných na základě uzavřených a schválených dohod o vině a trestu vyloučeny k samostatnému projednání. Pokud soud prvního stupně tyto dohody schválil, musel nutně objektivně vyjádřit postoj i k vině obviněného, a to v době, kdy v samostatně vedené věci obviněného nebylo ani ještě ukončeno dokazování. S ohledem na to, že obviněný měl představovat osobu spojující jednání všech spoluobviněných, musel se obsah rozsudku schvalujícího dohody o vině a trestu spoluobviněných nutně dotýkat i otázky viny samotného obviněného. V takovém případě však byly založeny důvody vyloučení pro podjatost senátu soudu prvního stupně z následného rozhodování o vině a trestu obviněného (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 8 Tdo 546/2023). Vyloučení věci spoluobviněných do samostatného řízení vedlo i k omezení práva obviněného na obhajobu, neboť tomu tak bylo zamezeno zjistit, jak byly v rámci schválených dohod o vině a trestu konkrétně formulovány skutky původních spoluobviněných a jaké jim byly uloženy tresty a z těchto skutečností pak vycházet i v rámci své obhajoby. 6. Obviněný má za to, že důvody vyloučení pro podjatost byly dány i v případě senátu odvolacího soudu. Senát rozhodující v odvolacím řízení rozhodoval rovněž o stížnosti obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2024, č. j. 43 T 3/2024-1470, kterým bylo rozhodnuto o zabrání osobního motorového vozidla a motocyklu. Tuto stížnost odvolací soud svým usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. 6 To 62/2024-1518, zamítl. Usnesení, na jehož základě došlo k zamítnutí odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, vydal ovšem odvolací soud až dne 21. 11. 2024, tedy necelý měsíc po zamítnutí stížnosti proti usnesení o zabrání části majetku. Ačkoli ve svém usnesení o zamítnutí stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně o zabrání části majetku odvolací soud formálně deklaruje, že svým rozhodnutím nepredikuje nijak svůj vztah, názor či postoj v řízení o odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku, z obsahu samotného usnesení vyplývá, že si již svůj názor na otázku viny obviněného utvořil. Obviněný tak má za to, že senát odvolacího soudu při posuzování stížnosti v odůvodnění jasně konstatoval svůj názor, že se obviněný měl dopustit trestné činnosti distribuce kokainu a že k tomuto užíval zabavená vozidla. Kromě toho měl předseda senátu odvolacího soudu během snahy obviněného využít svého práva ve smyslu § 33 odst. 1 tr. ř. jej překřičet tak, že tohoto svého práva využít nemohl, ač mu v daný okamžik bylo uděleno slovo. Protože usnesení o zamítnutí shora označené stížnosti mu bylo doručeno až dne 16. 12. 2024, nemohl namítat podjatost senátu odvolacího soudu ve veřejném zasedání o odvolání konaném již dne 21. 11. 2024. 7. Následně se dovolatel zabýval procesní nepoužitelností důkazů provedených před soudem prvního stupně. Obviněnému byly v rámci hlavního líčení předestřeny protokoly o jeho výpovědích z přípravného řízení ze dne 18. 5. 2023 a 4. 10. 2023, a to poté, co soud prvního stupně dospěl k závěru, že se nepodařilo odstranit rozpory v jeho výpovědích z přípravného řízení a z hlavního líčení, a tak byly čteny uvedené protokoly z přípravného řízení. Ve vztahu k bodu 1. II. výroku o vině se jednalo o důkaz jediný. Avšak výslech obviněného v přípravném řízení byl prováděn bez přibrání zapisovatele a nebyl mu předložen k přečtení v přítomnosti nezúčastněné osoby. Protokol o výslechu obviněného tak byl pořízen v rozporu s § 95 odst. 3 tr. ř. Soud prvního stupně nevyslechl M. M., osobu přítomnou u výslechu obviněného, jejíž služební a funkční zařazení nebylo podle protokolu o výslechu obviněného známo, ač tento mohl osvětlit průběh výslechu obviněného v přípravném řízení. Obdobně jako u výslechu obviněného, nebyl ani u některých výslechů svědků přítomen zapisovatel a ani přibrána třetí nezúčastněná osoba. Ani protokoly o jejich výslechu s ohledem na to nelze považovat za použitelné, a to pro porušení § 103 tr. ř. ve spojení s § 95 odst. 3 tr. ř. Dovolatel zejména obšírně namítal procesní nepoužitelnost jeho výslechu ze dne 18. 5. 2023, když jednak poukázal na chybné množství v protokolu uváděného kokainu, jednak na nepřítomnost obhájce v době podpisu tohoto protokolu. Nadto dovolatel namítal porušení práva na spravedlivý proces, pokud bylo ze strany orgánů činných v trestním řízení podmiňováno případné jednání o dohodě o vině a trestu tím, že obviněný vyjádří v podstatě bezvýhradný souhlas se skutkovými tvrzeními obsaženými v usnesení o zahájení trestního stíhání, a to formou výslechu obsahujícím jeho plné doznání. Nad rámec výše uvedeného má obviněný za to, že protokoly o jeho dřívější výpovědi z přípravného řízení, jsou nepoužitelné i z toho důvodu, že nebyly splněny předpoklady stanovené § 207 odst. 2 tr. ř. k tomu, aby byly protokoly čteny v hlavním líčení. V rámci hlavního líčení konaného dne 4. 4. 2024 soud prvního stupně postupoval tak, že v průběhu výpovědi obviněného, jej přerušil a jal se číst jeho výpověď z přípravného řízení. To však bez toho, aby byla výpověď obviněného ukončena, aby byl upozorněn na konkrétní rozpory mezi jeho výpovědí v přípravném řízení a v hlavním líčení a aby mu byla dána možnost tyto vysvětlit. V případě obviněného došlo v rámci hlavního líčení k faktickému splynutí důkazu výslechem obviněného v hlavním líčení a čtením jeho výpovědi z přípravného řízení do jednoho. 8. V hlavním líčení dne 15. 5. 2024 byly provedeny důkazy přehráním zaznamenaných telefonních hovorů uložených na CD TULP 02 – VÝBĚR (č. l. 952) a TULP 05 – VÝBĚR (č. l. 954). Tyto však nejsou použitelné, a to „pro absenci prokazatelnosti jejich pořízení v rozporu s příkazy k odposlechům.“ Městským soudem v Brně byly vydány dva příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to příkaz ze dne 14. 9. 2022 a příkaz ze dne 20. 12. 2022. Aby však bylo prokazatelné, že odposlech byl proveden v souladu s příkazem k jeho provedení, je třeba trvat na striktním odlišování mezi odposlechem telefonního čísla nebo IMEI. Identifikaci toho, zda se jedná o odposlech prvého nebo druhého je pak třeba uvádět jak v přepisech odposlechů, tak v protokolech, které jsou podle § 88 odst. 6 tr. ř. k záznamům telekomunikačního provozu obligatorně přikládány. V rámci přepisů a protokolů však dochází oproti příkazům k záměnám telefonních čísel a IMEI. Dalším důvodem nepoužitelnosti záznamů hovorů je pak to, že tyto (s výjimkou CD 1 a CD 3) postrádají protokoly podle 88 odst. 6 tr. ř., které by byly přímo k nim vyhotoveny. V žádostech na č. l. 948 a 949 se nevyskytují čísla odpovídající označení CD1 nebo CD2. Není zřejmé, na základě čeho byla tato dvě CD vytvořena a proč se k nim vztahuje odlišná dokumentace. Kromě toho samotné protokoly nesplňují náležitosti stanovené § 88 odst. 6 tr. ř. Absentuje konkrétní údaj o místě (označení "expozitura E5" není dostatečně určité), o délce odposlechu, čase pořízení záznamu ani o jeho obsahu. Protokol rovněž neuvádí, jaké osoby byly odposlouchávány a kdo na záznamech vystupuje. Vzhledem k uveden