11 Tdo 269/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 269/2025-409 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2025 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 55 To 96/2022, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 136/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 7 T 136/2021, byl obviněný J. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci blíže specifikovaných na straně 2–5 výroku rozsudku. Podle § 70 odst. 6 tr. zákoníku bylo rozhodnuto, že propadlá věc připadá státu. 2. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 6. 2021, č. j. 3 T 67/2021-73, který byl obviněnému doručen dne 8. 7. 2021 a nabyl právní moci dne 17. 7. 2021, z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 9. 2021, č. j. 2 T 39/2021-525 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2021, č. j. 9 To 405/2021-597, a z trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2 T 126/2021-85, který byl obviněnému doručen dne 12. 1. 2022 a nabyl právní moci dne 21. 1. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněné O. R. 4. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že obvinění J. B. a O. R.: minimálně dne 25. 2. 2021 v době kontroly provedené hlídkou Celního úřadu pro Olomoucký kraj v čase 21:30 hod., na 283 km dálnice XY ve směru XY - Olomouc, v katastru obce XY, část XY, bez jakéhokoli legálního povolení společně přechovávali prekurzor určený k nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetamin, který převáželi z blíže nezjištěného místa, okolí XY, v zavazadlovém prostoru vozidla zn. Škoda Octavia, rz XY, CZ, modré barvy, které řídila majitelka vozidla obviněná O. R., ve dvou plastových taškách, kdy se jednalo celkem o 18 900 ks tablet EFEDRINA ARENA 50 mg, s identifikačním číslem výrobní šarže (LOT) 0050221, obsahující celkem 943,0 gramů efedrinu hydrochloridu, způsobilých k nedovolené výrobě nejméně 903,1 gramů metamfetaminu hydrochloridu, přičemž efedrin je uveden v Příloze 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 Sb., o prekurzorech drog, v platném znění a je základní složkou k výrobě psychotropní látky metamfetamin a metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., zařazený do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a rovněž je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 psychotropních látek, přílohy č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech o návykových látkách, 5. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. B., rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 55 To 96/2022 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení. 7. Zdůraznil, že pokud by Nejvyšší soud vycházel výhradně z toho, že uvedený dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost učiněných skutkových zjištění, musel by konstatovat, že podané dovolání obsahuje pouze skutkové námitky, které deklarovaný dovolací důvod nemohou naplnit. K tomu však odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který popsaný výklad označil za příliš restriktivní, zejména za situace, kdy přezkoumávaná rozhodnutí vykazují extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a jejich právními závěry na straně druhé, resp. v případech, kdy skutková zjištění učiněná soudy z provedených důkazů nevyplývají. V takto výjimečných případech je Nejvyšší soud povolán i k revizi skutkových zjištění obsažených v napadeném rozhodnutí (k tomu poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04, II. ÚS 598/06, a další). 8. Předně namítá, že jednání popsaného v obžalobě se nedopustil, přičemž jeho vina nebyla prokázána žádnými provedenými důkazy, a to ani výpovědí spoluobviněné O. R. Má za to, že v řízení před soudem prvního i druhého stupně nebylo prokázáno naplnění objektivní stránky zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Stejně tak nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu, ani že by ve spolupachatelství s obviněnou O. R. přechovával prekurzor určený k nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetamin, který měl převážet z blíže nezjištěného místa v okolí XY v zavazadlovém prostoru vozidla Škoda Octavia, který řídila obviněná R. Namítá též absenci důkazů, které by měly svědčit o spáchání činu ve značném rozsahu. 9. Proti jeho osobě bylo nejdříve zahájeno trestní stíhání, na základě kterého se měl dopustit posuzovaného jednání sám, tedy bez spoluobviněné. V přípravném řízení využil svého procesního práva k věci nevypovídat. Obviněná R. nejdříve v procesním postavení svědka k věci vypovídala dne 6. 8. 2021, kde uvedla, že s ním jela do nějakého města, jehož jméno neuvedla, kde zaparkovala. Obviněný byl stále s ní s tím, že nemůže tvrdit, že by někam odešel, ví jen, že si šel zapálit. Neví o tom, že by do auta něco donesl, zavazadlový prostor neotvírali, nic tam nedávali. K plastovým taškám, resp. k léčivům obviněná uvedla, že nejsou její a jak se objevily v autě, neví. Jak vyplývá z protokolu o vydání věci, byla to obviněná, která vydala dvě velké plastové tašky, které obsahovaly 18.900 ks tablet léčiv v papírových krabičkách. 10. Zůstává tak nezodpovězenou otázka proč, když se důkazní situace nijak nezměnila, nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení zahájeno i trestní stíhání obviněné v době, kdy bylo zahájeno trestní stíhání proti jeho osobě. Dle jeho názoru se nabízí odpověď, že obviněná v procesním postavení svědka vypovídala rozdílně (uvedla, že neví o tom, že by obviněný něco do auta donesl), než na úřední záznam o podaném vysvětlení a její výpověď v procesním postavení svědka by měla vyšší důkazní sílu než její výpověď v procesním postavení obviněné. V tomto směru má obviněný pochybnosti o správném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení. Poté, co bylo proti obviněné zahájeno trestní stíhání pro týž skutek, pro který byl stíhán obviněný s tím, že měl být spáchán formou spolupachatelství, tato v procesním postavení obviněné k věci nevypovídala. U hlavního líčení vypověděla, že když jeli na Ostravu, tak zastavili na benzinkách, obviněný natankoval, nakoupil sladkosti a růžové tašky. Cestou zpět, poté, co je zastavila policie, otevřela kufr, našli tašku, neviděla, kdo tu tašku dal do auta. Nebylo prokázáno, že by s těmito taškami nějak manipuloval, tedy, že by je dával do kufru auta, ani to, jakým způsobem se do vozidla obviněné tašky modrobílé barvy s léčivy dostaly, kdo je tam dal, zda to mohla být obviněná nebo nějaká třetí osoba. Ani z výpovědí obviněné tak nebylo prokázáno, že by se dopustil předmětného jednání. 11. Jak vyplývá z protokolu policie o ohledání věci, předmětem ohledání byly dvě plastové tašky modrobílé barvy. K tomu obviněný uvedl, že barva tašek, o které hovořila obviněná u hlavního líčení (růžová), však neodpovídala barvě tašek, které se nacházely ve vozidle (modrobílá), a které vydala policii. Žádné růžové tašky se v autě nenašly. 12. Jestliže je mu kladeno za vinu, že prekurzor přechovával, podle judikatury Nejvyššího soudu je přechováváním alespoň několik hodin trvající držení omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahující takovou látku, prekurzoru nebo jedu. Přechováváním se rozumí jakýkoli způsob držení zmíněné látky, přípravku, prekursoru nebo jedu, přičemž pachatel je nemusí mít přímo u sebe, avšak musí je mít ve své moci, v dispozici. Délku doby držení k tomu, aby se již jednalo o přechovávání, zákon přímo nestanoví, ovšem ve smyslu ustálených ná