11 Tdo 316/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 316/2025-262USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2025 o dovolání obviněného A. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 8 To 399/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 24/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. L. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 13 T 24/2012, byl obviněný A. L. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: ačkoli věděl, že nakládání s psychotropními látkami je možné pouze na základě zvláštního povolení, jehož není držitelem, v XY v herna baru XY v přesně nezjištěné době od začátku roku 2011 do léta 2011 neoprávněně prodal nejméně v pěti případech pervitin (metamfetamin) P. K., v celkovém množství nejméně 1,5 g za finanční částku nejméně 2 000 Kč, a to vždy v tzv. „dealeráku“ na jeho žádost. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 8 To 399/2024 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný A. L. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou postavena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný projevil nesouhlas s usnesením odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest. Argumentaci odvolacího soudu shledává nesprávnou, když má za to, že skutkový děj, jak jej zopakoval na základě provedeného dokazování soudem prvního stupně, byl nesprávně právně posouzen, neboť z provedených důkazů takovýto závěr nevyplynul. Soudy obou stupňů tak učinily nesprávné závěry, neboť rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 6. Jestliže oba soudy dospěly k závěru, že spáchal přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, pominuly fakt, že svědek P. K., jenž měl podle soudů obviněného usvědčit, se jednoznačně vyjádřil při své opakované výpovědi v rámci hlavního líčení v tom smyslu, že obviněného nezná a o jeho osobě ani nijak nepochyboval. Doslova uvedl: „…bral jsem ho (pervitin) od lidí tak různě, ale rozhodně ne od tady dotyčného, toho opravdu neznám, ani podle vidění a že jsem vyrůstal na XY, kde ta romská komunita byla, ale tady pana obžalovaného neznám vůbec. To si vůbec nejsem vědom, že bych vypovídal něco jiného, jestli to tak bylo, tak je to tak, opravdu tady pána neznám, ani podle obličeje, ani podle jména, nic mi to neříká, takže jestli to tak předtím bylo, tak to se teda omlouvám, ale už si to rozhodně nepamatuju. Jméno A. L. mi teďka jako něco říká, ale nevybavuju si vůbec žádnou spojitost, opravdu nevím“. K tomu následně obviněný, jenž byl dotázán dle § 214 tr. ř. uvedl, že: „…Tohohle pana K. neznám vůbec, já jsem nic nespáchal. To je všechno, vidím ho dneska poprvé v životě, možná jsem ho potkal někdy předtím, ale dneska jsem ho viděl poprvé v životě.“ 7. Pokud bylo soudy odkazováno na výpověď svědka K. z přípravného řízení a zejména z hlavního líčení, jehož vyústěním byl rozsudek ze dne 9. 8. 2017, č. j. 13 T 24/2012-91, který byl následně podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušen, obviněný namítá, že tomuto procesnímu úkonu nebyl přítomen, a svědek se tak mohl vyjadřovat ke zcela jiné osobě. Nebylo prokázáno, že by pervitin obdržel od obviněného, jehož osobu neztotožnil. V řízení tak vyvstala pochybnost o tom, zda obviněný byl tou osobou, která měla daný skutek spáchat, resp. prakticky nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Žádným důkazem nebylo ani prokázáno, že by svědek K. měl zájem obviněného vyvinit. O skutkovém ději tak vyvstávají zásadní pochybnosti, zda se takto stal či nikoliv, resp. zda jej spáchal obviněný. Při rozhodování o jeho vině tak mělo být postupováno ve smyslu zásady „in dubio pro reo“. 8. V neposlední řadě obviněný poukázal rovněž na skutečnost, že přípravné řízení a v jeho rámci výslech svědka K., na který odkazují soudy obou stupňů, proběhlo a samotný předmětný skutek se měl stát již před více jak čtrnácti lety. V tomto smyslu byl také orgány činnými v trestním řízení ve Velké Británii, kde vykonával trest odnětí svobody, propuštěn k datu 1. 10. 2024 na svobodu po vykonání ¾ uloženého trestu, což byl dle informací, jež mu byly sděleny, výsledek dohody britské strany (Bail for Immigration Detainess) a Ministerstva spravedlnosti České republiky. 9. S ohledem na skutečnosti shora uvedené obviněný vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a závěr o jeho vině postavily na výpovědi svědka, jež byla provedena bez jeho přítomnosti, před velmi dlouhou dobou, a kdy navíc ke ztotožnění jeho osoby svědkem nedošlo. 10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně aby podle § 265m tr. ř. sám rozhodl a obviněného obžaloby v celém rozsahu zprostil. 11. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel doslova opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil v rámci svého odvolání, na niž oba soudy beze zbytku a adekvátně v odůvodnění svých rozhodnutí reagovaly a s jejich nosnými body se státní zástupkyně ztotožnila. V návaznosti na to poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 12. Obviněný označil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první alternativě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Podle státní zástupkyně přednesené výhrady sice pod uvedený dovolací důvod podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. 13. V této souvislosti akcentovala, že Okresní soud v Jihlavě realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Brně, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. 14. Pokud jde o usvědčující výpověď svědka P. K., správně soud prvního stupně hodnotil výpověď tohoto svědka, který při hlavním líčení dne 20. 11. 2024 uvedl, že si obviněného skutečně nevybavuje, poukázal však na svoji předchozí výpověď učiněnou v přípravném řízení, která dokládala opak. Zde soud správně poukázal na to, že tehdy svědek jednoznačně uvedl, že obviněného zná, popsal, jakým způsobem se s ním seznámil, jak probíhal nákup jednotlivých dávek a na jakém místě. Výpověď svědka z přípravného řízení učiněnou na konci roku 2011, tedy v témže roce, v jakém svědek pervitin od obviněného nakupoval, soud prvního stupně hodnotil jako věrohodnou, přičemž svědek popisoval průběh jednotlivých nákupů poměrně podrobně. Pokud tedy svědek při hlavním líčení dne 20. 11. 2024 nejprve uváděl, že obviněného nezná, nevnáší do jeho dřívější výpovědi žádné zásadní pochybnosti skutečnost, že aktuálně obviněného nepoznal, neboť se vyjadřoval k období před třinácti lety, stejně jako vizáž obviněného, která se od roku 2011 poměrně značně změnila, což dokládá i fotografie na č. l. 59 trestního spisu. Svědek P. K. také při hlavním líčení po přečtení své výpovědi z přípravného řízení uvedl, že pokud v roce 2011 uváděl, že pervitin od obviněného nakupoval, pak tomu tak bylo. Ostatně skutečnost, že měl problémy s drogami, v tehdejším období, sám výslovně přiznal. Za této situace správně soudy uzavřely, že není důvod předchozí výpověď svědka, jakkoliv zpochybňovat. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy plně prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. 15. Závěrem státní zástupkyně uvedla, že meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou v