11 Tdo 424/2018 — Nejvyšší soud

11 Tdo 424/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 10. 2018 Spisová značka:11 Tdo 424/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.424.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou Dotčené předpisy:§ 172 odst. 1 tr. zákoníku § 200 odst. 1 tr. zákoníku § 265k odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 424/2018-41 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2018 dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch obviněného E. F. V. B. a obviněného E. F. V. B. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 12 To 199/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 66/2017, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 12 To 199/2017, zrušuje. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 4 T 66/2017, byl obviněný E. F. V. B. uznán vinným jednak zločinem zavlečení do ciziny (pozn. správně zločinem zavlečení) podle § 172 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 172 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný E. F. V. B. dopustil trestné činnosti tím, že ,,v K., okres S., si dne 1. 4. 2016 v ranních hodinách vyzvedl svoji dceru „AAAAA“*), se kterou ještě týž den odjel, aniž by o tom někoho informoval, pod záminkou jednodenního výletu mimo území České republiky nejprve do Spolkové republiky Německo, následně do Španělského království a poté do Švédského království, kdy jednal v rozporu s usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 12. 2015, č. j. 0 Nc 304/2012-529, dle kterého byl oprávněn stýkat se s nezletilou „AAAAA“*) každý sudý kalendářní týden ve středu od 8.00 hodin do 19.00 hodin a každý lichý kalendářní týden od pátku 8.00 hodin do neděle 17.30 hodin vždy tak, že si nezletilou vyzvedne na počátku styku v místě bydliště matky nezletilé J. K. a tam ji také na konci styku odevzdá, on však tak neučinil a návrat nezletilé ke své matce i jakýkoliv následný kontakt s ní tak tímto způsobem znemožnil, když dne 3. 4. 2016 v 18.03 hodin matce nezletilé J. K. zaslal pouze emailovou zprávu z jeho emailové adresy se sdělením, že si s dcerou udělá dovolenou, že je mu to líto, ale že čekal 3,5 roku a dne 4. 4. 2016 v 8.33 hodin jí z telefonního čísla, užívaného v České republice obžalovaným, pak byla zaslána SMS zpráva ve znění ,,vrátíme se za pár týdnů“ a od té doby se stal nekontaktní, a takto si počínal až do 21. 1. 2017, kdy byl zadržen ve Švédském království v G. na základě evropského zatýkacího rozkazu, který byl na jeho osobu vydán Okresním soudem v Semilech, přičemž v době jeho zadržení se nezletilá poškozená nacházela s ním“. 3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný E. F. V. B. odvolání směřující do výroků o vině i trestu. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací toto odvolání projednal a rozsudkem ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 12 To 199/2017, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) a písm. e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného (při nezměněných skutkových zjištěních) uznal vinným přečinem únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 200 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali nejvyšší státní zástupce a obviněný E. F. V. B. dovolání. 5. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání podané ve prospěch obviněného o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 6. V podaném dovolání předně ve stručnosti poukázal dosavadní průběh řízení, jakož i na závěry odvolacího soudu stran toho, že předmětný skutek nelze právně kvalifikovat jako zločin zavlečení podle § 172 odst. 1 tr. zákoníku, s čímž se nejvyšší státní zástupce plně ztotožnil. 7. Za nepodložený je však třeba považovat v daných skutkových okolnostech výrok o vině, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce poukázal na konkrétní skutková zjištění v dané věci a skutkovou podstatu trestného činu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1 tr. zákoníku, zejména na její objektivní stránku. Dále též uvedl, že ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí publikované pod č. 53/1980 Sb. rozh. tr.) se o únos nejedná, pokud jeden z rodičů odmítá dítě vrátit druhému rodiči, jemuž bylo dítě soudem svěřeno do výchovy po návštěvě dítěte uskutečněné na základě dohody rodičů nebo na základě soudně upraveného styku rodiče s dítětem. V takových případech je totiž třeba postupovat podle § 500 až 510 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“) a použít příslušná opatření občanskoprávního charakteru směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem a pouze pokud tato opatření zůstávají bezvýsledná, přichází v úvahu vyvození odpovědnosti za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku. 8. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal, že zvláštní místo v okruhu věcí týkajících se řízení ve věcech péče soudu o nezletilé zaujímá procesní úprava věnovaná řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí. Základem procesní úpravy v zákoně o zvláštních řízeních soudních je jednak Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (viz sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 34/1998 Sb. – dále jen ,,Haagská úmluva“), a jednak nařízení rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (tzv. nařízení Brusel IIa). Účelem tohoto řízení je navrácení nezletilého dítěte do místa jeho obvyklého pobytu, přičemž je nutné posoudit, zda dítě bylo ze státu obvyklého pobytu přemístěno či zadrženo protiprávně a pokud soud dospěje k závěru, že tomu tak je, rozhodnout o jeho navrácení do státu obvyklého pobytu. Nositel práva péče o dítě tedy může za dané situace podat návrh o navrácení dítěte u příslušného soudu. 9. V tomto směru je zřejmé, že J. K. se mohla domáhat navrácení svojí dcery „AAAAA“*) prostřednictvím občanskoprávního institutu v rámci řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věci mezinárodních únosů dětí. Pokud by rozhodnutí vydané v tomto řízení nebylo respektováno, mohl být nařízen výkon takového rozhodnutí a v případě, pokud i ten by byl bezvýsledný, bylo možné obviněného stíhat pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku. V posuzované trestní věci však k žádnému řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí nedošlo a obviněný nebyl ani žádným civilněprávním institutem vyzván k tomu, aby plnil předběžné opatření o styku s nezletilou dcerou. 10. V návaznosti na to nejvyšší státní zástupce dovodil, že správně zjištěný skutek byl v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové nesprávně právně kvalifikován, neboť popsaným jednáním obviněný nemohl naplnit zákonné znaky přečinu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nenaplnil znak objektivní stránky tohoto trestného činu spočívající v odnětí dítěte z opatrování toho, kdo má podle ji