11 Tdo 459/2017 — Nejvyšší soud

11 Tdo 459/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 6. 2017 Spisová značka:11 Tdo 459/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.459.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy:§ 58 odst. 1 tr. zákoníku § 283 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:15. 9. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.10.2017 11.10.2017IV.ÚS 3186/17 III.ÚS 3190/17JUDr. Vladimír Sládeček JUDr. Milada Tomkováodmítnuto odmítnuto29.11.2017 6.3.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 459/2017-90 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. června 2017 dovolání podané nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněných M. K., D. M., a D. M., a dovolání podaná obviněnými M. K. a D. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 12 To 457/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 109/2016 a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání nejvyššího státního zástupce, obviněného M. K. a obviněného D. M. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 2 T 109/2016, byli obvinění M. K., D. M. a D. M. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který byli shodně odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání dvou let, jejichž výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a k trestům propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že společně po předchozí vzájemné domluvě, aniž by jim taková činnost byla povolena, v přesně nezjištěné době nejméně od dubna 2015 do doby zadržení M. K. a D. M. dne 24. 10. 2015 ve 14.15 hodin ze strany Policie České republiky, ve skleníku na pozemku u rekreační chaty v obci Ř., ul. Z., okr. P.-z. majitele obviněného M. K., za použití čerpadla na zavlažování a hnojících přípravků vypěstovali celkem 18 ks rostlin konopí o vzrůstu 160-180 cm, o které se společně starali zaléváním, zaštipováním, hnojením, takto jednali v úmyslu vypěstovat vzrostlé rostliny a získat tak dalším zpracováním materiál umožňující konzumaci v rostlinách obsažené účinné látky delta-9-tetrahydrokannabinol (THC), následně rostliny sklidili a část z nich zpracovali sušením v prostorách rekreační chaty, v ul. Z., Ř., a část rostlin v množství nejméně 770,3 g obvinění M. K. a D. M. převezli do bydliště obv. D. M. v P., ul. O., kde rostliny dále sušili a o tuto část se vzájemně podělili, přičemž dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo ze zajištěného rostlinného materiálu konopí separováno celkem 2 579,8 g toxikomansky využitelného podílu rostlinného materiálu, který obsahoval celkem 203,45 g účinné látky delta-9-tetrahydrokannabinol (THC), která je jako psychotropní látka zapsána v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného dle ustanovení § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, přičemž konopí je zapsáno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného dle ustanovení § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, jako látka omamná. Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 12 To 457/2016, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody u všech obviněných a nově rozhodl tak, že jim podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání obvinění M. K. a D. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Kotory a také nejvyšší státní zástupce v neprospěch všech obviněných. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvedl, že odvolací soud odůvodnil mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku tím, že obvinění marihuanu „pěstovali pouze pro vlastní potřebu“, resp. tím, že „všichni jsou naprosto řádnými občany“. K tomu na str. 9 svého rozsudku dodal, že obvinění jsou osoby, které marihuanu „užívají pouze samy rekreačně“. Zdrojem těchto úvah jsou podle dovolatele zjevné pochybnosti odvolacího soudu o správnosti ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který shodně s naukou posuzuje předmětné jednání obviněných již jako pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud by podle odůvodnění na str. 7 svého rozsudku považoval za přiléhavější posoudit jednání obviněných pouze jako mírněji trestný přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku a s přísnější právní kvalifikací souhlasil pouze proto, že „nelze přehlédnout stanovisko Nejvyššího soudu“ – míněno stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikované pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. (pozn.: stanovisko sp. zn. Tpjn 300/2014 je ze dne 4. 12. 2014 a bylo publikováno jako č. 1/2015 Sb. rozh. tr.; v případě stanoviska č. 15/2014 Sb. rozh. tr. ze dne 13. 3. 2014 jde o sp. zn. Tpjn 301/2013). Odvolací soud posoudil jednání obviněných shodně se soudem nalézacím, tedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, avšak všem obviněným uložil podle svých slov jen tresty „velmi mírné, v podstatě symbolické“, které dokonce neodpovídají ani trestní sazbě podle již zmíněného § 285 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Jedinou cestou k takovému výraznému snížení trestů odnětí svobody mohlo být mimořádné snížení těchto trestů podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, pokud by ovšem pro takové snížení byly splněny zákonné podmínky, což se však podle dovolatele nestalo. Podle citovaného ustanovení je podmínkou mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, publikovaném pod č. 24/2015 Sb. rozh. tr., shledal, že „pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.)“. Nejvyšší soud k tomu nad rámec shora citované právní věty uvedl i to, že již z názvu ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku „je zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. rozhodnutí č. I/1965 Sb. rozh. tr.)“. Nejvyšší soud podle své konstantní praxe nepovažuje za takové dostatečně výjimečné okolnosti například doznání, lítost, předchozí řádný život ani náhradu škody. Co se týče poměrů pachatele, podle citovaného judikátu by znaky podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku mohly být naplněny, pokud by například pachatel trpěl vážnou chorobou či byl živitelem mnohačetné rodiny, „nelze za ně však pokládat jeho dobrou pově