11 Tdo 5/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 5/2025-422USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání obviněného J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, sp. zn. 2 To 50/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 2/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 46 T 2/2024, byl obviněný J. B. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným zločinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozená zdravotní pojišťovna odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 15. 8. 2024, sp. zn. 2 To 50/2024, o odvoláních obviněného, státního zástupce a poškozené zdravotní pojišťovny tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a poškozené zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 4 tr. zákoníku, za což jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 184 043 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla poškozená zdravotní pojišťovna odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto. 3. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že v době do 00:08 hodin dne 16. 4. 2023 na adrese XY, Praha poté, co poškozenou J. U. opakovaně vyzval, aby přestala křičet, že je po 22. hodině a poté, co na jeho výzvy nereagovala, ji nejprve udeřil otevřenou dlaní do levé tváře, následkem úderu poškozená upadla, ležící na zemi ji obviněný kopl nártem pravé nohy do hýždí a poté ji nohou odtlačil více do kuchyně, kde poškozená následně usedla do zeleného křesla, přičemž stále křičela, proto ji se slovy: „Drž hubu, drž hubu", překryl ústa dlaní, a když ani to nepomohlo, tak si došel pro pomůcky a poškozené spoutal nejprve ruce za zády izolepou šedé barvy, následně nohy látkovým popruhem šedé barvy, a poté jí překryl ústa stahovacím obvazem bílé barvy, který jí opakovaně obtočil kolem hlavy, konec obvazu zastrčil pod obvaz, čímž ji překryl ústa, a to přestože věděl, že poškozená je ve stavu těžké opilosti, v důsledku které opakovaně upadla, a je tak ze zdravotního hlediska vysoce rizikovou osobou, kdy tomuto jednání se poškozená aktivně bránila a žádala jej, aby ji nepoutal, slovy: „Nech mě, nech mě, au, au. Seš normální? Co děláš?", na což poškozené obviněný odvětil: „Já Ti dám. Já Ti dám, že nebudeš držet hubu", a takto spoutanou poškozenou, již sedící v předklonu v inadekvátní poloze v zeleném křesle, v 00:08 hodin dne 16. 4. 2023 vyfotil, kdy v důsledku tohoto jednání poškozená upadla na zem; po pár minutách k ní obviněný přistoupil, přičemž zjistil, že u poškozené došlo k zástavě dechu i srdeční činnosti, proto ji ihned rozpoutal, poskytl první pomoc a v čase 00:26 hodin dne 16. 4. 2023 kontaktoval Zdravotnickou záchranou službu hlavního města Prahy na tísňové lince, zde oznámil bezvědomí poškozené a i nadále dle instrukcí prováděl resuscitaci, ve které setrval až do příjezdu policie a pracovníků Zdravotnické záchranné služby, kteří si poškozenou od něj přebrali, přičemž u poškozené došlo k návratu spontánní cirkulace, a to nejdříve po 15 minutách od zástavy, poškozená však nereagovala na podněty, bylo proto vysloveno podezření na trvalé poškození nervové soustavy či mozkovou smrt, poškozená byla ihned převezena do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady na kliniku anesteziologie a resuscitace, kde přes vynaloženou odbornou péči v 09:56 hodin dne 20. 4. 2023 z důvodu otoku mozku zemřela, kdy příčinou bylo dušení zapříčiněné inadekvátní polohou těla v kombinací s těžkým stupněm opilosti poškozené, kdy v době příjmu ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v 01:40 hodin dne 16. 4. 2023 jí bylo naměřeno 2,8 promile alkoholu v krvi, přičemž do inadekvátní polohy se poškozená dostala v důsledku spoutání. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to proti výroku o vině i proti výroku o trestu. 5. Ve vztahu k nesprávnému právnímu posouzení skutku dovolatel namítal, že Vrchní soud v Praze oproti soudu prvního stupně posoudil skutek, jehož se dopustil, jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 4 tr. zákoníku, a nikoliv jako zločin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Užití násilí a cíl spočívající v opominutí poškozené, coby znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání, byly naplněny toutéž skutkovou okolností, a proto mělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin omezování osobní svobody. V souvislosti s tím odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1280/2017. 6. Dovolatel dále namítal uložení trestu přísného, zjevně nespravedlivého, nepřiměřeného, ovšem tuto svou argumentaci nepodřadil pod žádný z dovolacích důvodů vyjmenovaných v ustanovení § 265b tr. ř. Podle dovolatele mu byl uložen trest odnětí svobody v rozporu s povahou a závažností jím spáchaného činu a dalšími relevantními hledisky pro ukládání trestu uvedenými v § 37 odst. 2, § 38, § 39 odst. 1, § 41 a § 58 tr. zákoníku. Trest nezohledňuje jeho dosavadní způsob života a je nepřiměřený k zajištění jeho nápravy a taktéž nezohledňuje jeho chování po činu, jakož i další polehčující okolnosti, stejně tak i snahu o prohlášení viny. 7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 2 To 50/2024-370, zrušil v celém rozsahu, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že zvolené násilné jednání obviněného vůči poškozené od počátku směřovalo k donucení poškozené být potichu, existoval prostředek násilí, které nebylo totožné s cílem v podobě umlčení poškozené. Až následně stupňováním omezujícího jednání obviněného došlo k násilnému spoutání poškozené, v jehož důsledku se dostala do nepřirozené polohy, ve které měla ruce spoutané za zády, což pro ni mělo fatální následky v podobě zástavy dechu a srdeční činnosti a poté ke smrti. Jestliže Městský soud v Praze předtím rozdělil jednání obviněného na dvě samostatná konání – zamezení pohybu a zabránění hlasového projevu, spojil tak prostředek s cílem jednání, pročež nastalo nepřesné posouzení celého skutkového děje. Bez zohlednění zůstalo násilné jednání obviněného vůči poškozené, které bezprostředně předcházelo spoutání poškozené, přičemž toto spoutání představuje gradaci násilného jednání proti poškozené. Po neúspěchu nejprve verbálních výzev došlo ze strany obviněného k násilí v podobě facek a k jeho dalšímu stupňování, což vyústilo ve svázání poškozené s rukama za zády a obvázáním úst. 9. Ve vztahu k námitkám týkajícím se uloženého trestu odnětí svobody v trvání osmi let, státní zástupce uvedl, že Vrchní soud v Praze se individualizací trestu odnětí svobody zabýval adresně k osobě obviněného a jeho případu, což vyplývá z bodů 7 a 8 odůvodnění rozsudku. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let, jde evidentně o sankci vyměřenou v rámci zákonem stanovené trestní sazby, a dokonce na její dolní hranici, aniž by takto vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe. Vrchní soud v Praze v rámci trestání přitom zohlednil avizované polehčující okolnosti směrem k benevolentnějšímu postihu. Nenastala však již taková konstelace souhrnu výjimečných okolností, reflektující zjevnou tvrdost zákona, že by muselo být přistoupeno ještě k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby za využití institutu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, případně § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. 10. Celkově po zvážení rozvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 11. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání byl