11 Tdo 511/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 511/2025-286 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 9 To 262/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 40/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 38 T 40/2024, byl obviněný P. S. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl okresním soudem podle § 284 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 80 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 40.000 Kč. 2. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu Praha - východ byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného ve výroku o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Krajský soud v Praze, který svým usnesením ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 9 To 262/2024, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Praha - východ se obviněný předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: ačkoliv k tomu neměl povolení v souladu s § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, dne 27. 7. 2023 okolo 22:40 hodin uvnitř benzinové čerpací stanice MARHO, s.r.o., IČO 25964674, na adrese XY, v obci XY, soudní obvod Praha-XY, v průběhu placení pohonných hmot zapomněl v prostoru platebních terminálů položenou černou krabičku s devíti průhlednými sáčky s obsahem krystalického materiálu, kterou předtím u sebe vědomě uchovával, přičemž odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo v krystalickém materiálu ze sedmi sáčků, o celkové hmotnosti 14,4562 g, zjištěno 80,07 % báze metamfetaminu, což v přepočtu odpovídá 11,58 g účinné látky metamfetamin, přičemž látka metamfetamin (pervitin) je uvedena na seznamu č. 5 v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného podle § 44c odst. 1 zákona o návykových látkách, jako látka psychotropní. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 9 To 262/2024, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 38 T 40/2024, napadl obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. ř., neboť podle jeho mínění jsou skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně podle jeho mínění napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až písm. l) tr. ř. 5. Obviněný v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, a to v důsledku porušení zásady zjištění skutkového stavu, zásady vyhledávací, zásady in dubio pro reo, jakož i popřením principů presumpce neviny a dvojinstančnosti trestního řízení. V této souvislosti předně uvedl, že Krajský soud v Praze ve svém původním usnesení, jímž zrušil prvotní zprošťující rozsudek Okresního soudu Praha-východ, okresnímu soudu vytkl, že tento dospěl na základě provedeného dokazování k „nesprávnému závěru“. Krajský soud tedy nedbal zásad ústnosti a bezprostřednosti, když bez provedení vlastního dokazování fakticky uložil okresnímu soudu, jak má hodnotit provedené důkazy a jak má ve věci rozhodnout. Až poté byl dovolatel soudem prvního stupně odsouzen, a to pouze na základě toho, že tomuto okresnímu soudu bylo odvolacím soudem vnuceno a předem nadiktováno, jak má hodnotit provedené důkazy. 6. S odkazem na jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že neexistuje ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetěz důkazů, které vylučují jakoukoliv pochybnost o jeho vině a zcela jej usvědčují. Zároveň v rozhodnutí obou soudů nižších stupňů shledává existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. K uvedenému obviněný v prvé řadě konstatoval, že se policejní orgán v nyní projednávané věci zaměřil výhradně na zajištění omezeného okruhu důkazů, které následně interpretoval v jeho neprospěch, zatímco důkazy svědčící v jeho prospěch zcela ignoroval, resp. na jejich zajištění rezignoval. Neopatřil totiž originální kontinuální kamerový záznam z čerpací stanice (dále jen „originální kamerový záznam“), zachycující dění na této stanici před a po návštěvě obviněného, a to prostřednictvím vícero kamer a z vícero úhlů. Jediným dostupným záznamem je tedy nahrávka pořízená mobilním telefonem jednoho ze zasahujících policistů (dále jen „nahrávka z kamerového záznamu“). Tato nahrávka přitom zachycovala pouze časový úsek, v němž byl ze všech zákazníků u pokladny čerpací stanice zachycen pouze dovolatel, přičemž tento časový úsek byl „natipován“ policisty za přítomnosti obsluhy čerpací stanice. Z nahrávky z kamerového záznamu je nadto podle dovolatele zjevné, že si z tašky vyndal předmět, z něhož vedou kabely, nikoli krabičku s pervitinem. Následně jsou na této nahrávce zjevné pohyby rukou obviněného, které kamerový systém nezachytil, jelikož se odehrály pod pultem, avšak obviněný jimi mohl vložit předmět s kabely zpět do tašky. Při odchodu pak obviněný vizuálně zkontroloval prostor, kam předtím předměty odkládal. 7. K otázce toho, zda byl osobou, jež na stanici krabičku s pervitinem zanechala, obviněný dále namítl, že se z plateb realizovaných na čerpací stanici podává, že v době jeho odchodu z prostoru u pokladny čerpací stanice se před vchodem nacházela další osoba. Obviněný následně opustil pokladnu čerpací stanice ve 22:40 hod. a policejní orgán byl k místu nálezu přivolán až ve 23:25 hod. Podle dovolatele tak nebylo možné pouze na základě svědeckých výpovědí učiněných s časovým odstupem v průběhu hlavního líčení určit, kdy byla tato krabička u poklady čerpací stanice nalezena, stejně jako nebylo možno určit okamžik, kdy se tato krabička v prostoru před pokladnou ještě nenacházela. V tomto ohledu obviněný opětovně poukazuje nejen na absenci originálního kamerového záznamu, ale rovněž na rozpory v úředním záznamu zasahující policejní hlídky a úředním záznamu o přijetí nálezu. Navíc podle něj mohlo dojít k porušení integrity důkazního řetězce, neboť pervitin mohl být do krabičky vložen i později, jelikož zaměstnanci čerpací stanice s krabičkou po jejím nálezu opustili čerpací stanici a údajně ji zanesli na oddělení dálniční policie, která je s ní poslala zpět na čerpací stanici. Obviněný dále poukazuje na absenci nálezu DNA či daktyloskopických stop své osoby na krabičce s pervitinem, svoji osobní historii a skutečnost, že možná drogová minulost žádné jiné osoby z řad personálu čerpací stanice a svědků nebyla zjišťována. Na základě těchto skutečností pak uzavírá, že nebylo prokázáno, že by s předmětnou krabičkou jakkoli manipuloval. 8. Pokud jde o svědecké výpovědi, tak i tyto obviněný zpochybnil a namítl, že se jedná o nepřípustné důkazy, jelikož svědci svoje výpovědi mohli upravit vědomě či nevědomě na základě shlédnutí nahrávky z kamerového záznamu zachycujícího jeho osobu v průběhu platby u pokladny čerpací stanice. Svědci nadto vypovídali postupně v přípravném řízení v různých dnech. Mohli si tedy své domněnky navzájem sdělovat a utvrzovat se v nich. Jejich výpovědi tak mohou být zatíženy kognitivním zkreslením. V kontextu četné judikatury Evropského soudu pro lidská práva jde tedy podle obviněného o ukázku tzv. otráveného ovoce, kdy prvotní úkon ve věci, tj. pořízení části nahrávky a selektivní „natipování“ obviněného za přítomnosti obsluhy čerpací stanice již na samém začátku porušilo princip presumpce neviny. Výsledkem je podle něj situace, kdy veškeré další důkazy a výpovědi vycházejí ze selektivní neprůkazné části kamerového záznamu, a tedy předpokladu viny, nikoliv z nestranného dokazování. Kromě toho podle dovolatele některá tvrzení svědků přímo odporují objektivním zjištěním, zejména údajům z přehledu transakcí, z nichž vyplývá, že inkriminovaného dne bylo v čase od 22:26 hod. do 23:25 hod. na dotčené čerpací stanici provedeno devět transakcí, ačkoli svědkyně M. Z. uvedla, že kromě obviněného na čerpací stanici