11 Tdo 546/2025 — Nejvyšší soud

11 Tdo 546/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 7. 2025 Spisová značka:11 Tdo 546/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.546.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přítomnost při soudních jednáních Řízení o odvolání Veřejné zasedání Dotčené předpisy:§ 263 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 546/2025-191 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného R. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 8 To 405/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 105/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 10 T 105/2024, byl obviněný R. K. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění popsaných ve výrokové části rozsudku a blíže rozvedených v jeho odůvodnění. 2. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. 3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 8 To 405/2024, rozhodl ve veřejném zasedání o odvolání obviněného podaného jen proti výroku o trestu tak, že podle § 256 tr. ř. jej zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. 5. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že dne 2. 1. 2025 obdržel obhájce od Krajského soudu v Brně vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání dne 21. 1. 2025, obviněný jej obdržel dne 3. 1. 2025. Dne 3. 1. 2025 podal obhájce žádost o odročení veřejného zasedání, a to z důvodu časové kolize, když se ve stejný den měl účastnit jednání u Okresního soudu v Jihlavě, o kterém byl vyrozuměn již dne 21. 11. 2024. Obhájce zároveň krajský soud informoval, že klienti v obou věcech vyžadují jeho osobní účast. Dne 6. 1. 2025 obdržel obhájce přípis od Krajského soudu v Brně, jímž mu bylo sděleno, že žádosti nebude vyhověno, neboť do konání veřejného zasedání zbývá ještě více než čtrnáct dní, což je dostatečně dlouhá doba pro zajištění substituce. Současně podle soudu nelze přistoupit na argument, že klient nesouhlasí se substitucí a vyžaduje osobní účast obhájce u veřejného zasedání. V reakci na tento přípis bylo dne 10. 1. 2025 zasláno Krajskému soudu v Brně vyjádření, v němž obhájce odkázal na čl. 40 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (dále též „LZPS“), tj. na právo na spravedlivý proces a k tomu přiléhající judikaturu Ústavního soudu. Zároveň obhájce omluvil svoji a obviněného neúčast na veřejném zasedání s požadavkem stanovení nového termínu. Podle dovolatele tak byl porušen minimálně čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv - právo odsouzeného obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru, čl. 37 odst. 2 LZPS - právo odsouzeného na právní pomoc před soudy od počátku řízení, čl. 38 odst. 2 LZPS – právo na projednání věci v přítomnosti odsouzeného, čl. 40 odst. 3 LZPS – právo odsouzeného, aby se v trestním řízení hájil sám nebo prostřednictvím obhájce, § 33 odst. 1 tr. ř. – právo odsouzeného radit se s obhájcem během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. Dovolatel má dále za to, že průběh dosavadního řízení je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, tj. například s nálezem ze dne 9. 7. 2009, sp. II. ÚS 2152/08, a dále s nálezem ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09. Podle ustanovení § 2 ,odst. 13 tr. ř. je soud povinen umožnit odsouzenému uplatnění jeho obhajoby všemi dostupnými zákonnými prostředky. Tato základní zásada trestního řízení byla v daném případě zásadním způsobem porušena, neboť odsouzenému bylo fakticky znemožněno účinně hájit svá práva v rámci odvolacího řízení. Soud není oprávněn udílet pokyny obhájci k zajištění substituce na hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Substituce obhájce je vyloučena, pokud s takovým postupem obžalovaný nesouhlasí. 6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby byl ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. neprodleně přerušen výkon trestu odnětí svobody do doby vydání rozhodnutí Nejvyšším soudem. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2025, č. j. 8 To 405/2024-152, zrušil podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. a věc vrátil k dalšímu projednání Krajskému soudu v Brně. 7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že argumentace v dovolání uplatněná není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů, přičemž v postupu odvolacího soudu nelze spatřovat pochybení dosahující ústavněprávní roviny, jež by jinak umožňovalo kasaci napadeného usnesení. 8. Obviněným výslovně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je naplněn tehdy, neměl-li obviněný v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený dovolací důvod tedy míří na případy, v nichž došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě, o což se však v nyní předkládané věci vůbec nejednalo, neboť důvod nutné obhajoby zde dán nebyl. Takto formulovaná argumentace tak uvedenému výslovně uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Dovolateli přitom podle názoru státního zástupce nelze přitakat ani z pozic ústavněprávních záruk spravedlivého procesu. 9. Dovolatel sice tvrdí, respektive se domnívá, že právo na obhajobu ve své podstatě zahrnuje i právo na to zvolit si konkrétního obhájce (zřejmě po celou dobu trestního řízení), avšak přehlíží, že svému obhájci udělil dne 17. 6. 2024 plnou moc, jež obsahuje ujednání: "Zmocnitel bere na vědomí, že Zmocněnec je oprávněn ustanovit za sebe zástupce a pokud jich ustanoví více, souhlasí, aby každý z nich jednal samostatně." Dovolatel tak byl upozorněn na (jinak) dispozitivní právní normu obsaženou v § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, podle níž advokát, není-li v plné moci udělené mu klientem stanoveno jinak, se v rámci svého pověření může dát zastoupit jiným advokátem. Jestliže se tedy zvolený obhájce nemůže zúčastnit nařízeného veřejného zasedání o odvolání a nechá se zastoupit jiným advokátem, nejde o porušení práva na obhajobu, přičemž soud není povinen již nařízené veřejné zasedání, o jehož konání byl nadto obviněný s dostatečným předstihem vyrozuměn, odročit. Obhájci objektivně nic nebránilo v tom, aby substituci využil, přičemž dva týdny není možno považovat za nepřiměřeně krátkou dobu k zajištění substituta. S ohledem na uvedené skutečnosti je nutno považovat tuto část dovolací argumentace za zjevně neopodstatněnou. Postupem odvolacího soudu nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu. 10. Obsahově by námitky obviněného mohly odpovídat spíše dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jenž je naplněn tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Takovým ustanovením by ryze hypoteticky mohl být § 263 odst. 4 tr. ř. podle nějž lze v nepřítomnosti obviněného, který je omezen na svobodě, protože je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Tato situace však rovněž v předkládané věci nenastala a dovolatel to ostatně ani netvrdí. 11. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná i tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání, čímž dal najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. V předkládané věci nicméně odvolací soud dovolatele nepředvolal, pouze jej o konání veřejného zasedání vyrozuměl. Konečně, s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, pokud na tom sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v je