11 Tdo 737/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 737/2025-4111 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 dovolání obviněných 1. D. V., Rousínov, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, 2. D. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a 3. D. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 2 To 94/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 4/2023, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných D. V., D. B. a D. P. odmítají. O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2024, sp. zn. 48 T 4/2023, byli obvinění D. V. (dále též jen „obviněný č. 1“) a D. B. (dále též jen „obviněný č. 2“) uznáni vinnými pod bodem I., II. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, a obviněný D. P. (dále též jen „obviněný č. 3“) byl uznán vinným pod bodem I., II. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný č. 1 odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst.1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 2 400 000 Kč. Podle § 70 odstavec 2 písm. a) tr. zákoníku a podle § 70 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněný č. 2 byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 3 000 000 Kč. Podle § 70 odstavec 2 písm. a), b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněný č. 3 byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. 3. Rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných Z. S., M. G., V. F. a J. S. 4. Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 2 To 94/2024, o odvolání státního zástupce, obviněných č. 1, č. 2 a dalších čtyř obviněných tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil mj. ve výroku o trestu odnětí svobody a o trestu propadnutí věci v části vyslovené podle § 70 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, uložených obviněnému č. 1, ve výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o peněžitém trestu uložených obviněnému č. 2, a ve výroku o trestu odnětí svobody uloženému obviněnému č. 3. 5. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně dovolatelů nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému D. V. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný D. B. byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu odvolací soud dále uložil peněžitý trest ve výši 1 600 000 Kč. Obviněný D. P. byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněných D. V. a D. B. podle § 256 tr. ř. zamítl. 6. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění podrobně popsaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a dále rozvedených v jeho odůvodnění, s nimiž se plně ztotožnil též odvolací soud. Jen velice stručně lze připomenout, že podle soudy učiněných skutkových závěrů, se dovolatelé společně s dalšími osobami, jako členové organizované skupiny působící přinejmenším na území České republiky, Slovenské republiky a Brazílie, nejméně v době od konce roku 2015 do 25. 9. 2022 způsobem v rozhodnutí soudů podrobně popsaným se podíleli na neoprávněné distribuci léčiv obsahujících různé omamné a psychotropní látky, a to zejména jejich dovozem, vývozem, nákupem a prodejem. II. Dovolání obviněných a vyjádření k nim. 7. Obviněný D. V. podal prostřednictvím svých obhájců dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 8. Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení konkrétně namítal, že k činu se již v přípravném řízení doznal, nesouhlasil ale s použitou právní kvalifikací a popíral finanční efekt, který měl mít ze svého jednání. Následně se dovolatel zaměřil na nesprávné právní posouzení existence organizované skupiny působící ve více státech, když osoby, které úkoloval, využíval nesystematicky, tyto o sobě nevěděly, případně neměly ponětí o rozdělení činností, tedy neexistovala potřebná plánovitost a koordinovanost. Obviněný vznesl námitky i vůči nesprávnému právnímu posouzení existence úmyslu získat prospěch velkého rozsahu. Ve vztahu k zisku z posuzovaného jednání, uvedl, že soudy od něj neodečetly pořizovací náklady. Vytkl také nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, který měl rezignovat na svou povinnost řádně odůvodnit aplikovatelnost ustanovení trestních předpisů. Poslední část svého dovolání věnoval uložení trestu zjevně excesivního a neslučitelného s ústavním principem proporcionality trestní represe. Dovolatel se zejména zaměřil na skutečnost, že odvolací soud se odklonil od soudem prvního stupně užitého postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku a trest mu zpřísnil, přičemž dostatečně nezvážil okolnosti činu a míru škodlivosti jeho jednání a uložil mu nepřiměřeně přísný trest. Podle obviněného míra společenské škodlivosti jeho jednání je diametrálně odlišná od ostatních případů, na které běžně dopadá právní kvalifikace zvlášť závažného zločinu podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Navíc odvolací soud nepřihlédl k postoji obviněného, který se doznal ke stíhanému skutku a po celou dobu trestního řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. 9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle 265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně jeho osoby zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2024, č. j. 2 To 94/2024-3727, dále též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2024, č. j. 48 T 4/2023-3541, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 10. Obviněný D. B. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný namítal, že mu vůbec nebylo prokázáno naplnění objektivní, jakož i subjektivní stránky posuzované trestné činnosti. Soudy se nevypořádaly s tím, že léky, které měl zasílat, nebyly drogami či prekurzory, ale léčivy. Jejich distribuce potom nemohla být posuzována jako trestný čin. Pod objektivní stránku uvedeného trestného činu nelze podřadit nedovolené nakládání s přípravkem obsahujícím prekurzor, ale pouze nedovolené nakládání s prekurzorem. Pokud přípravky obsahující látky spadající do skupiny prekurzorů tvořily součást běžných léčiv, potom s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU C-497/16 ze dne 2. 3. 2017, by na obchody s těmito látkami na území Evropské unie, pakliže nebylo prokázáno, že dochází k jejich distribuci za účelem výroby psychotropních látek, nebylo možné pohlížet optikou trestního práva. Obviněný dále vytkl vadu opomenutých důkazů spočívající v tom, že soudy bezdůvodně a bez řádného vysvětlení neprovedly důkaz fakturami prokazujícími, že byl provozovatelem terminálu Sazka, kde obviněný č. 1 prováděl sázky. Uložený trest označil za nepřiměřeně přísný s odůvodněním, že odvolací soud bezdůvodně a chybně neshledal podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody postupem podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku za situace, kdy se k trestné činnosti doznal. 11. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k ods