11 Tdo 770/2022 — Nejvyšší soud

11 Tdo 770/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 11. 2022 Spisová značka:11 Tdo 770/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.770.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 770/2022-389 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 11. 2022 o dovolání obviněného D. T. L., narozeného XY v XY, Vietnamská socialistická republika, trvale bytem XY, občana Vietnamské socialistické republiky, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, č. j. 11 To 18/2022-307, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 22 T 10/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. T. L. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 1. 2022, č. j. 22 T 10/2021-256, byl obviněný D. T. L. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: od přesně nezjištěné doby do 15:14 hodin dne 7. 5. 2021 dovezl z Polské republiky do České republiky přes hraniční přechod u obce XY do XY, ulice XY, kde byl zastaven hlídkou odd. 62 Mobilního dohledu Celního úřadu pro Liberecký kraj, v bílé igelitové tašce s nápisem Wielokrotka v 10 igelitových zatahovacích sáčcích za sedadlem řidiče vozidla zn. Audi A6, RZ XY, 25 982 kusů tablet léku zn. Cirrus o hmotnosti 9 964,1 g obsahující 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, kdy z uvedeného množství by se dalo izolovat 2 494,3 gramu hydrochloridu pseudoefedrinu a následně připravit 1 837,1 gramu hydrochloridu metamfetaminu, přičemž celní hlídce se snažil zakrýt svou pravou totožnost tím, že jí předložil řidičský průkaz a povolení k pobytu znějící na jméno V. B. C., nar. XY, neboť věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. 5 T 68/2019 – 127 ze dne 5. 8. 2020, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2020, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let, a uvedeného jednání se dopustil s vědomím, že efedrin (pseudoefedrin) je prekursor uvedený v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005 a metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek. 2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému uložil dva tresty propadnutí věci týkající se věcí konkretizovaných ve výroku o trestu jeho rozsudku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 (tří) let. 3. Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (ta tak učinila v neprospěch obviněného do výroku o trestu propadnutí věci) odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 4. 2022, č. j. 11 To 18/2022-307, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Tandlera, advokáta, dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. 5. Dovolatel vznáší námitky konkrétně k provedeným prohlídkám vozidla, které řídil. Předně namítá (shodně jako již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně), že průběh prohlídky vozidla celníky a postup, který prohlídce předcházel, nebyl v souladu se zákonem. Zdůrazňuje, že příslušníkům Celní správy, kteří vozidlo kontrolovali, bylo ze všech okolností zřejmé, že jim nerozumí; z toho pak plyne, že nevěděl, jaký je statut prohlídky vozidla a k čemu může jeho souhlas s touto prohlídkou vést. V návaznosti na uvedené a s poukazem na to, že prohlídka vozidla celní správou je správním řízením sui generis, vytýká, že nebylo postupováno podle pravidel správního řádu, konkrétně podle jeho § 16 odst. 3, který zakotvuje právo na tlumočníka každému, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, v němž se jednání vede. Nesouhlasí tak s argumentací odvolacího soudu, jenž se s jeho názorem neztotožnil a konstatoval, že daná prohlídka podle § 35 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o celní správě“), není správním řízením, nýbrž je tzv. jiným úkonem celního orgánu. Namítá dále, že nebyl, a vzhledem k jazykové bariéře ani nemohl být, poučen podle § 22 citovaného zákona, tj. o právních důvodech služebního úkonu a o svých právech. Ze zmíněných důvodů považuje postup celníků za nezákonný a v důsledku toho pak za nezákonnou i samotnou prohlídku vozidla. 6. V dalším textu dovolání se obviněný zaměřuje na následnou prohlídku vozidla provedenou, a to jako neodkladný a neopakovatelný úkon, podle trestního řádu. Namítá (opět shodným způsobem jako v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně), že tato (stejně jako jeho předchozí výslech podle § 84 tr. řádu) byla provedena bez účasti obhájce, přestože bylo telefonicky předjednáno, že s ní bude započato až po jeho příjezdu na místo; obdobně, tj. aniž by měl možnost poradit se se svým obhájcem, udělil souhlas s předmětnou prohlídkou podle § 83a odst. 3 tr. řádu. Zdůrazňuje navíc, že z žádných dokumentů obsažených v trestním spise nevyplývá, že by byl před zahájením prohlídky v jazyce, kterému rozumí, poučen o tom, k čemu může prohlídka a udělený souhlas vést a jaké jsou důsledky udělení souhlasu s prohlídkou. V této souvislosti vyslovuje i domněnku, že v době udělení souhlasu s prohlídkou nebyl na místě přítomen tlumočník; pokud by na místě totiž přítomen byl, pak nebyl důvod, aby jeho jméno nebylo na listině obsahující souhlas vytištěno, a bylo dopisováno ručně tužkou, když nadto i samotní svědci uvedli, že tlumočník dorazil na místo až v průběhu úkonu. Konečně poukazuje na to, že na listině obsahující souhlas absentuje poučení o následcích, které by provedení prohlídky mohlo mít, a dále poučení o právu na právní pomoc. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má za to, že daný souhlas s prohlídkou nelze považovat za udělený, prohlídka proběhla bez přítomnosti obhájce i tlumočníka, a její výsledek (za situace, kdy nebyl vydán příkaz k prohlídce) tak nelze v daném trestním řízení použít jako důkaz. 7. Ze shora zmíněných důvodů obviněný vyslovuje názor, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. 8. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Pavel Kučera, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného konstatuje, že jeho výtkám nelze přisvědčit. Předně zdůrazňuje, že prvotní kontrola vozidla probíhala podle zákona o celní správě, v zásadě podle § 35 odst. 1 písm. a), b) tohoto zákona, přičemž je zřejmé, že vzhledem k naprosté jednoduchosti daného úkonu a jeho zřejmému účelu spočívajícímu v kontrole vozidla, jakož i s ohledem na jednoduchý, čitelný a předvídatelný postu