11 Tdo 86/2026 — Nejvyšší soud

11 Tdo 86/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 2. 2026 Spisová značka:11 Tdo 86/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.86.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 86/2026-347 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2026 dovolání obviněného V. B., podané proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 7 To 160/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 3/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 3. 2025, č. j. 5 T 3/2024-291, byl obviněný V. B. (dále též „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Vyjma toho okresní soud obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, který se vztahuje na věci zajištěné policejním orgánem v souvislosti se spáchanou trestnou činností a které okresní soud podrobně specifikoval ve výroku o uloženém trestu. 2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Plzeň-město podal obviněný odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 4. 9. 2025, č. j. 7 To 160/2025-315 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění okresního soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: v Plzni dne 5. 4. 2023 v 18,25 hodin v XY ulici, ve vozidle tov. zn. Volkswagen Passat, reg. zn. XY, přechovával, nikoliv jen pro svoji potřebu, plastový sáček se zavlhlou krystalickou látkou o hmotnosti 42,87 gramu po vysušení, obsahující 27,95 gramu metamfetaminové báze, dále v předmětném vozidle přechovával 3 ks plastových sáčků s krystalickou látkou o celkové hmotnosti 1 gram obsahující 0,63 gramu metamfetaminové báze, plastový sáček znečištěný krystalickou látkou, vykazující přítomnost efedrinu, respektive pseudoefedrinu a plastový pytlík obsahující větší počet prázdných igelitových sáčků s uzávěrem, kdy metamfetamin (pervitin) je psychotropní látka, zařazená v Seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a efedrin, resp. pseudoefedrin je výchozí látkou pro výrobu metamfetaminu a je zařazen mezi prekurzory v Nařízení vlády (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný V. B. podal proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2025, č. j. 7 To 160/2025-315 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 3. 2024, č. j. 5 T 3/2024-291) prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku explicitně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků jemu přisouzeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. V návaznosti na svůj odkaz dovolatel doplnil, že podle jeho mínění je odůvodnění napadeného usnesení strohé a velmi povšechné, přičemž s řadou jím vznesených námitek se odvolací soud nikterak nevypořádal, v důsledku čehož ve věci přetrvává „mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy extrémní rozpor“. 5. Stran stabilizovaných skutkových závěrů dovolatel namítl, že již v rámci své výpovědi u hlavního líčení připustil, že je občasným uživatelem pervitinu, a proto měl v zapůjčeném motorovém vozidle uloženo pro svoji potřebu malé množství této psychotropní látky (umístěné ve své peněžence), včetně dýmky využívané na inhalaci metamfetaminu. Všechny tyto věci dobrovolně vydal policejnímu orgánu. Obviněný však striktně popírá, že by souběžně disponoval s velkým sáčkem obsahující zvlhlý metamfetamin o hmotnosti 42,87 g, a že by jej policii vydal. Tyto skutečnosti dovolatel označil za neprokázané, stejně jako okolnost, že předmětný „velký sáček“ obsahující pervitin umístil do zapůjčeného vozidla a následně jej distribuoval dalším osobám. V tomto smyslu namítl, že soudy nižších stupňů se nezabývaly ani rozlišením výše uvedených sáčků, ostatně okresní soud v popisu skutku ani neuvádí, v jakém sáčku mělo být uvedené množství metamfetaminu uloženo a kdy a kým byl nalezen. 6. Dále dovolatel tvrdí, že dokazováním bylo toliko zjištěno, že vozidlo tov. zn. Volkswagen Passat mu svěřil svědek J. N. za účelem vyčištění jeho interiéru. Přitom tento svědek u hlavního líčení jasně uvedl, že je běžné, že si někdy klienti ve vozidle taxislužby zapomenou své osobní věci, přičemž vozidlo při předání podrobněji neprohlížel a předal ho obviněnému. V návaznosti na to obviněný tvrdí, že okresní soud toliko spekuluje, pokud deklaroval, že svědek vozidlo (s ohledem na standardní postup) před předáním jeho osobě prohlédl, aby následně konstatoval, že pokud se věci zajištěné ve vozidle nacházely v době od předání vozidla do doby provedení prohlídky (kdy měl v dispozici vozidlo), tak je vyloučené, aby o nich obviněný nevěděl. Dovolatel je však přesvědčen, že předmětný sáček obsahující návykovou látku mohl být do vozidla umístěn ještě před jeho převzetím a že tato skutečnost nebyla důkazně vyvrácena. 7. K osobní prohlídce soudy obou stupňů shodně uvedly, že měla být provedena podle § 82 odst. 3, odst. 4 tr. ř., tedy u zadržené osoby, u které přetrvávalo podezření, že u sebe má věc, která by mohla ohrozit život nebo zdraví, a to vlastní nebo cizí. Obviněnému však není zřejmé, z jakého důkazu má tato skutečnost vyplývat, ani zda měl „velký sáček“ vydat nebo mu byl odebrán a zda byl nalezen v dotčeném vozidle. Z protokolu o zadržení jeho osoby (ze dne 5. 4. 2023) nikterak nevyplývá, kde, kdy a jaké věci byly nalezeny a jak s nimi bylo dále nakládáno. V úředním záznamu z tohoto dne je pouze konstatováno, že vše bylo nalezeno v rámci prohlídky v souladu s ustanoveními zákona o policii, přestože účelem takové prohlídky není opatřit důkaz, ale odvrátit nebezpečí, které nesnese odkladu. Pochybnosti pak vyvstávají i ohledně samotného průběhu daného úkonu, o kterém nebyl vyhotoven protokol s náležitostmi vyplývajícími z trestního řádu. Vzhledem k tomu je dovolatel přesvědčen, že policejní orgán svým postupem zasáhl do jeho práva na soukromí (ve smyslu čl. 7 Listiny základních práv a svobod), pročež takto získaný důkaz není v rámci dokazování procesně použitelný. 8. Pokud oba soudy nižších stupňů shodně deklarovaly, že obviněný dobrovolně vydal plastový sáček s obsahem neznámé krystalické látky, a to na základě protokolu o vydání věci (na č. l. 42), dovolatel v této souvislosti namítá, že pokud by toto velké balení metamfetaminu skutečně vydal, je zřejmé, že by se na něm nacházely jeho daktyloskopické či DNA stopy. Takové stopy však nebyly znalci detekovány. Ani s touto skutečností se však soudy nevypořádaly. Dovolateli proto není zřejmé, na základě jakých skutečností soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že o velkém sáčku s pervitinem měl povědomí a dokonce, že psychotropní látku v něm umístěnou přechovával pro jinou osobu (jiné osoby). Jelikož v dané věci přetrvávají i po provedeném dokazování zásadní pochybnosti o jeho vině, měl okresní soud jednoznačně určit, která z alternativ skutkového stavu (varianta svědka N. proti variantě prezentované obviněným) odpovídá skutečnosti a následně postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, tedy zvolit skutkovou variantu pro obviněného příznivější a rozhodnout v jeho prospěch. 9. Následně dovolatel z hlediska hmotněprávního akcentoval, že ke spáchání trestného činu, za který byl odsouzen, je (mimo jiné) vyžadováno, aby pachatel se získaným předmětem dále disponoval, tedy aby zajištěnou psychotropní látku prodal či předal jinému (v