11 Tdo 965/2024 — Nejvyšší soud

11 Tdo 965/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 11. 2024 Spisová značka:11 Tdo 965/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.965.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 965/2024-390USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2024 o dovolání obviněného J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2024, sp. zn. 6 To 198/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 26/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 5. 2024, č. j. 5 T 26/2024-326, byl obviněný J. M. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za jeho spáchání byl podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen jednak k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců, a dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Vyjma toho okresní soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě škody a nemajetkové újmy poškozeným: - M. J. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 807.060 Kč a na majetkové újmě částku 45.237 Kč, - I. U. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 807.060 Kč, - J. U. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 403.530 Kč, - P. U. na náhradě nemajetkové újmy částku 403.530 Kč, - T. J. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 807.060 Kč, - M. J. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 403.530 Kč, - J. J. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 403.530 Kč, - a na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně částku 78.233 Kč. Naopak se zbytky svých nároků na úhradu majetkové i nemajetkové újmy byli poškození M. J., I. U., J. U., P. U., T. J., M. J. a J. J. podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku podal obviněný odvolání, a to do výroku o trestu a výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 8. 2024, č. j. 6 To 198/2024-362 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku okresního soudu výroky o náhradě škody a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně částku 66.498 Kč. Naopak se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody poškozenou Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: dne 25. 9. 2023 kolem 12:55 hodin řídil v obci XY, okr. XY, po místní pozemní komunikaci poblíže domu čp. XY, osobní motorové vozidlo tov. zn. Volkswagen Golf, RZ: XY, kdy nerespektoval dopravní značku P4 „Dej přednost v jízdě!“ a v tříramenné stykové křižovatce nedal přednost v jízdě zleva po hlavní pozemní komunikaci silnice III. třídy č. XY ul. XY jedoucímu cyklistovi V. J. na jízdním kole zn. Eska, kdy při střetu a pádu na vozovku utrpěl cyklista V. J. zranění spočívající zejména v nitrolebních úrazových změnách, přičemž v důsledku úrazového otoku mozku dne 27. 9. 2023 ve Fakultní nemocnici Ostrava-Poruba zemřel. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný J. M. napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2024, č. j. 6 To 198/2024-362, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 5. 2024, č. j. 5 T 26/2024-326, dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce a zaměřil jej proti výroku o trestu, přesněji proti výroku II. citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a proti výroku o trestu citovaného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když výslovně uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (vynechal slovo „skutku“) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K výše uvedenému doplnil, že právě v důsledku chybných právních závěrů mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. 5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel označil za nesprávný právní názor krajského soudu, že u dopravních nehod se smrtelným následkem (tedy v případě přečinu podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku) je odklon v trestním řízení zpravidla vyloučen. Podle dovolatele takový závěr nevyplývá z žádného právního předpisu, stejně jako žádné zákonné ustanovení výslovně neuvádí, že je v takovém případě nezbytné ukládat trest zákazu činnosti (spočívající v zákazu řízení motorových vozidel). Odvolací soud tímto výrokem aplikoval na projednávaný případ svůj nepřípustně extenzivní výklad, proti kterému obviněný brojí tvrzením, že odklon je v trestním řízení přípustný v každém trestním řízení, pokud jsou k jeho aplikaci splněny zákonné podmínky. 6. Podobně dovolatel odmítl argumentaci odvolacího soudu, podle které postup podle § 307 odst. 1, 2 tr. ř. (respektive § 309 odst. 1 tr. ř.) není dostačující vzhledem k „okolnostem případu“, neboli vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu i míře, jakou jím byl dotčen veřejný zájem. Podle obviněného porušení důležité povinnosti (tedy povinnosti „dej přednost v jízdě“ zakotvené v zákoně č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů) a následný smrtelný důsledek tvoří zákonné znaky skutkové podstaty dotčeného trestného činu, a proto by již neměly být považovány za okolnosti, které použití některého z odklonů vylučují. Je proto na orgánech činných v trestním řízení, aby u každého přečinu individuálně posoudily, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro uplatnění některého z odklonů, tedy zda lze – vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k dalším okolnostem případu – považovat rozhodnutí o odklonu za dostačující. 7. K okolnostem projednávané dopravní nehody dovolatel odkázal mimo jiné na závěry znaleckého posudku Ing. Korče, který za technickou příčinu střetu motorového vozidla a cyklisty označil skutečnost, že v době, kdy se zleva po vozovce blížil cyklista, měl obviněný jako řidič těsně před vyjetím na hlavní silnici zakrytý výhled levým sloupkem čelního okna (viz s. 29 znaleckého posudku). Na tomto základě obviněný akcentoval, že v rozhodující chvíli před vyjetím na hlavní vozovku poškozeného vůbec neviděl, pročež lze o dopravní nehodě hovořit jako o „nešťastné náhodě“. 8. Dále dovolatel zdůraznil, že v rámci probíhajícího trestního řízení učinil prohlášení o své vině, která byla soudem přijata a nad následkem svého jednání vyjádřil upřímnou lítost, kterou vyjádřil i pozůstalým na pohřbu poškozeného, který byl jeho dobrým známým. Rovněž ve vztahu ke způsobené škodě učinil všechny kroky nutné k tomu, aby Generali Česká pojišťovna a.s. pozůstalým vyplatila finanční náhradu. Navíc je držitelem řidičského oprávnění od září 1974 a do projednávané události se nikdy nedopustil porušení některé z povinností stanovené zákonem o silničním provozu. Projednávaná událost je tedy pouhým excesem z jeho jinak řádného života, pročež je přesvědčen, že není osobou, na kterou je nutné působit uložením trestu zákazu řízení motorových vozidel, zvláště když řidičské oprávnění potřebuje k tomu, aby on i jeho manželka mohli navštěvovat lékaře. 9. Z hlediska objektivního přístupu k okolnostem případu obviněný poukázal i na spoluzavinění dopravní nehody poškozeným, který se v inkriminovanou dobu pohyboval na jízdním kole bez cyklistické přilby, čímž svým dílem přispěl k tomu, že se z dopravní kolize vyvinula dopravní nehoda se smrtelným následkem. Přestože je nepochybné, že poškozený neměl přímou povinnost mít při jízdě na kole ochrannou přilbu ve smyslu § 58 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, svým jednáním minimálně porušil „obecnou prevenční povinnost“ zakotvenou v § 4 písm. a) tohoto zákona, podle které je každý účastník provozu na pozemních komunikacích povinen chovat se ohleduplně, ukázněně a své jednání vždy