11 Tvo 2/2026 – Nejvyšší soud

11 Tvo 2/2026-444 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o stížnosti obžalovaného D. P., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2025, č. j. 4 Ntd 1/2025-401, takto: Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného D. P. zamítá. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) podle § 72 odst. 1, 4 tr. ř. o ponechání obžalovaného D. P. (dále jen „obžalovaný“) ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. 2. V odůvodnění tohoto usnesení vrchní soud (stručně řečeno) nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a prezentoval právní úpravu a závěry judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva týkající se rozhodování o dalším trvání vazby. Dále k podmínkám pro konání neveřejného zasedání zdůraznil, že obžalovaný k jeho dotazu sdělil, že nežádá provedení vazebního zasedání. Pokud se týká rozhodování o dalším trvání vazby, uvedl, že u obžalovaného jsou i nadále dány důvody tzv. vazby útěkové podle § 67 písm. a) tr. ř. a tzv. vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř. Důvody tzv. útěkové vazby vrchní soud shledal zejména v tom, že obžalovaný je ohrožen vysokým trestem, je bez zaměstnání a bez stálého bydliště a není tak k určitému místu pobytu vázán žádnými pevnějšími osobními či pracovními vazbami. Vrchní soud u obžalovaného shledal také konkrétní okolnosti, které zakládají důvod tzv. vazby předstižné. Podle vrchního soudu tento vazební důvod spočívá především v obavě, že obžalovaný v případě propuštění na svobodu bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, popř. vykoná trestný čin, kterým hrozil. Pro tento závěr podle vrchního soudu svědčí zejména způsob spáchání žalované trestné činnosti a osobní charakteristika obžalovaného. Uvedený závěr vrchní soud odůvodňuje znaleckým posudkem a výpovědí MUDr. Marty Holanové, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, když prezentuje konkrétní zjištění o tom, že obžalovaný je osobou impulzivní, který prožíval různé dramatické situace, v jejichž rámci se dopouštěl různého typu násilí a výtržností, a to zejména pod vlivem návykových látek. Preferoval pervitin v rámci abusu těchto látek, má však zkušenost se všemi pro něj dostupnými návykovými látkami, je sice schopen od těchto látek abstinovat, ale k tomu musí být dostatečně motivovaný. Nikdy v minulosti netrpěl psychotickou poruchou, jedná se o osobnost nekultivovanou, emočně, psychicky a sociálně nezralou s neukončeným procesem socializace. K osobě obžalovaného vrchní soud dále konstatoval, že má v opise rejstříku trestů dva záznamy, předmětné trestné činnosti se měl dopustit v době podmíněného odsouzení. Závěrem vrchní soud shrnul důvody pro další trvání vazby obžalovaného a konstatoval, že vazbu nebylo možné v době jeho rozhodování nahradit jinými opatřeními. 3. Proti usnesení vrchního soudu podal obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Olgy Lepkové, advokátky, stížnost. V odůvodnění svého řádného opravného prostředku obžalovaný předně shrnuje dosavadní průběh řízení a dále vyjadřuje nesouhlas a nespokojenost s provedeným dokazováním. Konkrétně obžalovaný rozporuje část jednání, které je mu kladeno za vinu, kriticky se vyjadřuje k jednotlivým důkazům, které blíže rozebírá a sám hodnotí. To zejména činí ve vztahu k znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který se týká zranění poškozeného F., ale i znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který se zabývá hodnocením jeho osoby. Shrnuje, že není osobou nebezpečnou, je schopen plné sebekontroly, a to včetně rozhodnutí o užívání, resp. neužívání alkoholu nebo drog. Uvádí, že je aktuálně stále hlášen k pobytu ve svém bytě, který prodal, ale pokud bude propuštěn z vazby na svobodu, bude žít se svou přítelkyní, bude v kontaktu se svojí babičkou, u které by mohl přechodně bydlet. Obžalovaný též uvádí, že i díky vazbě získal náhled na své chování, které vedlo k jeho trestnímu stíhání, nemá žádný zájem „na starých kontaktech“, plně spolupracuje ve věci prodejců a uživatelů drog a hodlá spolupracovat s policií. Dokazování podle jeho názoru „v této věci již proběhlo a v podstatě skončilo, současně nebylo prokázáno ani jen částečně potvrzeno, že by jeho pobyt na svobodě byl jakkoliv nebezpečný, vzhledem k tomu, že právě v XY má tu rodinu, s níž trvale komunikuje zejména babičku i novou přítelkyni u níž by mohl bydlet a také předběžný slib zaměstnání.“ Závěrem obžalovaný navrhuje, aby byl propuštěn z vazby na svobodu. 4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že tyto zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení vrchního soudu jsou splněny. Následně proto v souladu s revizním principem prověřil správnost napadeného usnesení vrchního soudu podle § 147 odst. 1 tr. ř., tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obžalovaného není důvodná. 5. Z obsahu předloženého trestního spisu je zřejmé, že v dané trestní věci bylo usnesením vrchního soudu ze dne 29. 10. 2025, č. j. 4 Ntd 1/2025-392, podle § 24 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že k projednání trestní věci obžalovaného, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 132/2025, je příslušný Krajský soud v Brně. S ohledem na běh vazební lhůty tedy byla podle § 72 odst. 4 tr. ř. (per analogiam) založena příslušnost vrchního soudu k rozhodování o otázce dalšího trvání vazby obžalovaného. 6. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu konstatovat, že v trestní věci obžalovaného byla dodržena ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§ 72 odst. 1 a 3 tr. ř). Dále Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že u obžalovaného jsou od počátku jeho trestního stíhání dány vazební důvody uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku podal obžalobu k Okresnímu soudu v Blansku dne 29. 7. 2025 (č. l. 339). Naposledy rozhodl Okresní soud v Blansku o ponechání obžalovaného ve vazbě, a to při nezměněných vazebních důvodech, usnesením ze dne 25. 8. 2025, č. j. 14 T 132/2025-367, které nabylo právní moci téhož dne. Vrchní soud rozhodoval o dalším trvání vazby v neveřejném zasedání, neboť obžalovaný výslovně prohlásil, že nežádá provedení vazebního zasedání (č. l. 398). Je tedy zřejmé, že vrchní soud rozhodl plně v souladu se lhůtami stanovenými trestním řádem. 7. Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy v postupu vrchního soudu, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby. Vrchnímu soudu byla předmětná trestní věc předložena Okresním soudem v Blansku dne 17. 10. 2025, a to k projednání návrhu tohoto soudu na vydání rozhodnutí podle § 24 odst. 1 tr. ř. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že vrchní soud činil potřebné úkony, aby ve věci mohl rozhodnout (srov. zejména č. l. 392 až 399). Konkrétní délku trvání vazby v řízení před soudem u obžalovaného tedy není možné považovat za nepřiměřeně dlouhou, a to především s ohledem na charakter trestné činnosti, z jejíhož spáchání je tento i nadále důvodně podezřelý. 8. Podle § 67 písm. a), c) tr. ř. platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření. 9. Nejvyšší soud se po prostudování předloženého trestního spisu s výše uvedenými závěry vrchního soudu ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného ve vazbě tento soud dostatečným způsobem vymezil, přičemž srozumitelně a velmi podrobně objasnil, které konkrétní skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Za tohoto stavu tak nelze uvedeným závěrům vrchního soudu vytknout žádného pochybení (srov. body 8 až 17 napadeného usnesení). 10. Jako správnou a zákonnou shledává též argumentaci vrchního soudu co do konkrétních skutečností, které spolu s povahou a závažností trestné činnosti, která je obžalovanému kladena za vinu, odůvodňují naplnění vaz