11 Tz 30/2023 — Nejvyšší soud

11 Tz 30/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2023 Spisová značka:11 Tz 30/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:11.TZ.30.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní styk s cizinou Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 339 odst. 1 z. m. j. s. § 339 odst. 2 z. m. j. s. čl. 20 Nařízení () č. 2008/947/SVV čl. 7 odst. 1 Nařízení () č. 2008/947/SVV čl. 14 odst. 1 Nařízení () č. 2008/947/SVV Kategorie rozhodnutí:A EU Zveřejněno na webu:13. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tz 30/2023-409 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 5 T 100/2017, ve prospěch obviněného P. K., nar. XY ve Slovenské republice v XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a rozhodl podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. takto: I. Pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 5 T 100/2017, a řízením mu předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch P. K. v ustanovení § 86 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a v ustanovení § 339 odst. 1, 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů. II. Usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 5 T 100/2017, a řízení mu předcházející, se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 8. 2018, č. j. 5 T 100/2017-263, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2018, byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s podmíněným odkladem výkonu na 36 měsíců s dohledem. Obviněnému byla rovněž podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Konečně byla tímto rozsudkem obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 394 000 Kč. 2. K žádosti Okresního soudu Plzeň-město bylo rozsudkem slovenského Okresního soudu Malacky sp. zn. 3 Tcud/2/2019, pravomocným dne 15. 9. 2020, rozhodnuto o uznání rozsudku uvedeném v odstavci shora s tím, že se vykoná na území Slovenské republiky. 3. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 1. 2021, č. j. 5 T 100/2017-360, bylo podle § 86 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců uložený mu v odstavci č. 1 citovaným rozsudkem vykoná, a to podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve věznici s ostrahou (dále jen „napadené usnesení“). V odůvodnění tohoto usnesení okresní soud mj. konstatoval, že obviněný nesplnil podmínku vedení řádného života ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem, neboť se v jejím průběhu dopustil úmyslné trestné činnosti, konkrétně dne 8. 2. 2020 přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za nějž byl pravomocné odsouzen trestním příkazem Okresního sodu v Litoměřicích ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 4 T 24/2020, a dále dne 7. 7. 2020 přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 28. 8. 2020, sp. zn. 1 T 103/2020 (viz bod 5 odůvodnění napadeného usnesení). 4. Dne 30. 3. 2023 podal ministr spravedlnosti pod č. j. MSP-415/2021-ODKA-SPZ/6, podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti shora označenému usnesení Okresního soudu Plzeň-město stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného. 5. Porušení zákona v neprospěch P. K. ministr spravedlnosti shledává v tom, že okamžikem nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu Malacky, sp. zn. 3 Tcud/2/2019, kterým byl uznán rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 5 T 100/2017, nebyla již Česká republika, konkrétně Okresní soud Plzeň-město, nadále příslušná k výkonu dohledu, natož k rozhodnutí o tom, že podle 86 odst. 1 tr. zákoníku obviněný trest odnětí svobody na dvacet měsíců vykoná [viz čl. 7 odst. 1 ve spojení s čl. 14 odst. 1 Rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. 11. 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (dále jen „rámcové rozhodnutí“)]. Obsah spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 5 T 100/2017 nepotvrzuje, že by v období před vyhlášením napadeného usnesení došlo k nějakému z případů vymezených v § 339 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „z. m. j. s.“ (čl. 7 odst. 2 rámcového rozhodnutí), kdy se příslušnost vykonávat dohled a případně i rozhodnout o tom, že obviněný podle § 86 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na dvacet měsíců vrací zpět Okresnímu soudu Plzeň-město. Je sice pravdou, že v době vyhlášení napadeného usnesení bylo zřejmé, že obviněný se zdržoval v České republice a páchal tu trestnou činnost, tedy ve smyslu § 339 odst. 2 písm. d) z. m. j. s. ve znění účinném do 31. 12. 2022 (čl. 20 odst. 1 rámcového rozhodnutí) fakticky neměl obvyklé bydliště na Slovensku, ovšem současně platí, že k tomu, aby přešla příslušnost zpět na Okresní soud Plzeň-město bylo nezbytné, aby Okresní soud Malacky formálně předal pravomoc vykonávat dohled a činit další opatření zpět českému soudu. Tato povinnost vyplývá jednak z logiky věci, jednak přímo z čl. 20 odst. 1 rámcového rozhodnutí a v neposlední řádě je potvrzována právní teorií (viz komentář k § 339 odst. 2 tr. zákoníku v bodě 3. v publikaci KUBÍČEK, Miroslav, Přemysl POLÁK a Helena HUCLOVÁ. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2023-3-17]. ASPI_ID KO104_2013CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.). Teprve následně, přípisem ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 3Tcud/2/2019, Okresní soud Malacky předal pravomoc vykonat uznané rozhodnutí zpět Okresnímu soudu Plzeň-město s tím, že obviněný nemá na území Slovenské republiky obvyklý pobyt, přičemž odkázal na ustanovení § 8 odst. 1 písm. c) slovenského zákona č. 533/2011 Sb., o uznávání a výkonu rozhodnutí, kterými se ukládá trestní sankce nespojená s odnětím svobody nebo probační opatření za účelem dohledu v Evropské unii. Okresní soud v Plzeň-město tak neměl v době vyhlášení napadeného usnesení k takovému postupu oprávnění, resp. neměl pravomoc takové rozhodnutí vydat. 6. Vzhledem ke shora uvedenému proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 5 T 100/2017, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 86 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2021 a v § 339 odst. 1, 2 z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022. S odkazem na § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, bez dalšího zrušil. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s takovým postupem vyslovil souhlas. 7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 13. 4. 2023, sp. zn. 1 NZZ 2026/2022, uvedl, že se ztotožňuje s podanou stížností pro porušení zákona. V posuzované věci se podle něj ukazuje, že v důsledku nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu Malacky sp. zn. 3 Tcud 2/2019, jímž byl uznán rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 5 T 100/2017, nebyl již Okresní soud Plzeň-město příslušný k rozhodnutí o vykonání trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s přihlédnutím k další trestné činnosti obviněného. K předání pravomoci vykonat uznané rozhodnutí zpátky Okresnímu soudu Plzeň-město, s ohledem na zjištění o absenci obvyklého pobytu obviněného na území Slovenské republiky, došlo až v době následující po vydání napadeného usnesení. 8. Státní zástupce tak souhlasil s návrhem, který ministr spravedlnosti formuloval ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu pod bodem 12 podané stížnosti pro porušení záko