20 Cdo 1011/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1011/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2022 Spisová značka:20 Cdo 1011/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1011.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1962/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1011/2021-112 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Klimentská č. 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinné K. G., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, pro 194 976 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 43 EXE 5498/2011, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. října 2020, č. j. 14 Co 176/2017-83, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 132 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Kateřiny Perthenové. O d ů v o d n ě n í: 1/ V záhlaví tohoto rozhodnutí označené věci Okresní soud v Mostě (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 6. 2020, č. j. 43 EXE 5498/2011-56, exekuci zcela zastavil (výrok I.), oprávněné uložil povinnost zaplatit povinné na náhradě nákladů exekučního řízení částku ve výši 19 394 Kč (výrok II.) a soudnímu exekutorovi JUDr. Dalimilu Mikovi, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy (dále „soudní exekutor“), na nákladech exekuce částku ve výši 46 421,86 Kč (výrok III.), zároveň zrušil příkazy soudního exekutora k úhradě nákladů exekučního řízení č. j. 120 EX 10580/11-23 ze dne 20. 11. 2012 a č. j. 120 EX 10580/11-34 ze dne 9. 2. 2016 (výroky IV. a V.). Důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřoval v její nepřípustnosti pro vadu exekučního titulu, tj. rozhodčího nálezu ze dne 5. 10. 2010, vydaného pod sp. zn. 103 Rozh 2526/2010-8 rozhodcem Mgr. Janem Fišerem (dále „rozhodčí nález“ nebo „exekuční titul“), který k tomu neměl pravomoc. Rozhodce totiž nebyl jmenován transparentním (platným) způsobem, jelikož nebyl určen přímo v rozhodčí doložce, ale byl vybrán Rozhodčí společností Pardubice, s. r. o., z neurčitého počtu rozhodců uvedených v seznamu vedeném jmenovanou rozhodčí společností, přičemž tato společnost s rozhodci dlouhodobě spolupracovala. Rozhodčí doložka, na základě které měl rozhodce rozhodnout spor mezi účastnicemi a vydat rozhodčí nález, je obsažena v nepodepsaných obchodních podmínkách, a tudíž nebyla platně uzavřena. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu soud prvního stupně poznamenal, že exekuci je třeba zastavit i přesto, že již došlo k vymožení pohledávky oprávněné, neboť v případě, že exekuce byla provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, může vymožené plnění představovat bezdůvodné obohacení. 2/ Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) k odvolání oprávněné společnosti usnesením ze dne 27. 10. 2020, č. j. 14 Co 176/2020-83, usnesení soudu prvního stupně zrušil, řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 9. 3. 2020 zastavil (výrok I.) a povinné uložil, aby oprávněné zaplatila náklady řízení před soudem prvního stupně a náklady odvolacího řízení (výroky II. a III.). Uvedl, že si je vědom judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž soud zastaví exekuci i poté, co bylo vymáhané plnění vymoženo na základě nevykonatelného exekučního titulu; takový postup je možný pouze ve výjimečných případech, kdy je zásadním způsobem zasaženo do práv povinného a kdy se jedná o krajní prostředek, jenž má z hlediska ochrany základních práv a hodnot význam pro celou společnost, nikoliv jen pro jednotlivce. V posuzované věci povinná nevyužila prostředků procesní obrany a návrh na zastavení exekuce podala až po uplynutí více než čtyř let od skončení exekuce vymožením. V těchto souvislostech nelze nalézt žádné výjimečné okolnosti ve prospěch nezbytné ochrany práv povinné, odůvodňující prolomení zásady zákazu přezkoumání již ukončeného řízení a projednání návrhu na zastavení exekuce po věcné stránce. S tímto závěrem odvolací soud řízení o návrhu na zastavení exekuce z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení podle § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. 3/ Odvolací soud dále v podrobnostech uvedl, že dne 5. 2. 2016 došlo srážkami ze mzdy povinné k úplnému vymožení pohledávky oprávněné a nákladů exekuce, přičemž jistina s příslušenstvím a náklady exekučního řízení byla oprávněné vyplacena. Soudní exekutor proto následně (dne 12. 4. 2016) vydal oznámení o skončení exekuce. Návrh na zastavení exekuce povinná podala až dne 9. 3. 2020. Soud za této situace musel zohlednit především skutečnost doby více než čtyř let mezi skončením exekuce a podáním návrhu na zastavení exekuce, jakož i okolnost, že povinná byla nečinná již během rozhodčího řízení a do okamžiku skončení exekuce vedeného exekučního řízení, tj. pohledávku oprávněné ani exekuční titul nijak nerozporovala. Nejpozději v době trvání exekuce si mohla být vědoma judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k problematice neplatných rozhodčích doložek a rozhodčích nálezů, na kterou odkazuje až nyní (o takové rozhodovací praxi pravidelně informovaly rovněž veřejné sdělovací prostředky). Nevyužila žádnou procesní obranu, kterou měla k dispozici, neboť se během rozhodčího řízení nevyjádřila k žalobě, k uplatněnému nároku oprávněné či k pravomoci rozhodce, vůči jehož osobě nevznesla námitku vyloučení pro poměr k oprávněné, po vydání rozhodčího nálezu se nedomáhala jeho zrušení podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a ani nepodala návrh na zastavení exekuce do doby vymožení pohledávky s příslušenstvím. Zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. nezasahuje významněji do práv povinné, která návrh podala až po čtyřech letech od skončení exekuce, tedy době delší, než např. trvá v oblasti občanského práva obecná promlčecí lhůta, po jejímž uplynutí dlužník není povinen oprávněné osobě plnit (§ 629 odst. 1 a § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014). Na zmíněných úvahách nic nemění ani námitka povinné, že neměla dostatek finančních prostředků na úhradu právního zastoupení, mohla-li povinná kdykoli v průběhu exekučního řízení doložit své majetkové poměry a žádat o ustanovení advokáta (§ 30 ve spojení s § 138 o. s. ř. ); obdobně mohla o určení advokáta požádat i Českou advokátní komoru (§ 18 odst. 2 a 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů), avšak těchto příležitostí nevyužila. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, prostřednictvím něhož ohlásila právní otázky, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3159/2019. Otázky formulovala následujícím způsobem: A/ Pokud je spotřebiteli poskytnut úvěr ve výši 131 040 Kč s okamžitě splatným poplatkem za půjčení ve výši 93 040 Kč, a tedy je spotřebiteli vyplaceno reálně jen 38 000 Kč, a ten před exekucí splatí jen 2 730 Kč, je míra neoprávněného zásahu do majetkových práv povinného v podobě úhrady celkem 279 470 Kč v rámci exekučního řízení, následkem realizace nezpůsobilého exekučního titulu, taková, že je zde dán důvod k zastavení exekuce i po jejím skončení? Povinná k této otázce poznamenala, že od oprávněné přijala pouze částku 38 000 Kč, avšak v rámci exekuce musela uhradit částku 279 470 Kč; domnívá se proto, že míra neoprávněného zásahu do jejích majetkových práv představuje důvod k zastavení exekuce i po jejím skončení. B/ Je dán důvod k zastavení exekuce dle písmene A/ s přihlédnutím k tomu, že uběhly čtyři roky od skončení exekuce? C/ Je nereagování povinného na vývoj judikatury v exekučním řízení, ale až s odstupem čtyř let po skončení exekuce vymožením, důvodem k odepření zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i po jejím skončení? K otázkám ad B/ a C/ povinná uvedla, že není jen její povinností sledovat judikaturu, taková povinnost náleží soudu,