20 Cdo 1301/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1301/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 9. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1301/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1301.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odporovatelnost Neúčinnost právního jednání Neplatnost právního úkonu Byt Exekuce Dotčené předpisy:§ 42a obč. zák. § 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1301/2025-381 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ZEOP, s. r. o., se sídlem v Praze 4 - Chodově, Hrdličkova 2206/5, identifikační číslo osoby 65412711, zastoupené Mgr. Pavlem Štembrokem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14, proti povinným 1) N. L., dříve Š., a 2) K. L., oběma zastoupeným JUDr. Ivou Kuckirovou, advokátkou se sídlem v Brně, Obřanská 915/101a, pro 2 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 51 EXE 3987/2023, o dovolání povinných 1) a 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. února 2025, č. j. 40 Co 610/2024-330, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. února 2025, č. j. 40 Co 610/2024-330, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2024, č. j. 51 EXE 3987/2023-282, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Brně - pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 2. 2025, č. j. 40 Co 610/2024-330, k odvolání povinných 1) a 2) potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 27. 6. 2024, č. j. 51 EXE 3987/2023-282, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinných na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 137 Ex 12963/22, pro vymožení pohledávky ve výši 2 600 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2018, č. j. 54 C 100/2008-439, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. 21 Co 11/2019-524, a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2004, č. j. 5 Sm 270/2004-17, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2005, č. j. 5 Cm 29/2005-83, a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2007, č. j. 4 Cmo 224/2007-178 (dále „exekuční titul“). 2/ Odvolací soud aproboval skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, vyšel-li ze zjištění, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 21. 7. 2022 k návrhu oprávněné na vymožení peněžité povinnosti otce obou povinných K. D., (dále též „otec povinných“), a to prodejem bytové jednotky č. XY ve vlastnictví povinné 1), nacházející se v budově č. p. XY, jež je součástí pozemku parc. č. XY, včetně podílu na společných částech domu a pozemku v rozsahu 6055/34596, katastrální území XY, obec XY, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY, a prodejem bytové jednotky č. XY ve vlastnictví povinné 2), nacházející se budově č. p. XY, jež je součástí pozemku parc. č. XY, včetně podílu na společných částech domu a pozemku ve výši 9419/34596, katastrální území XY, obec XY, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY. Otec povinných původně vlastnil spoluvlastnický podíl ve výši ½ na budově č. p. XY, rodinný dům, postavené na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, katastrální území XY, obec XY, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „budova“). Dne 11. 5. 2005 uzavřel otec povinných s povinnými darovací smlouvu, na základě které daroval každé z povinných 1/2 svého spoluvlastnického podílu na budově; spoluvlastnický podíl každé z povinných tak činil 1/4 budovy. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, č. j. 54 C 100/2008-228, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2013, č. j. 21 Co 138/2012-271, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2014, č. j. 21 Cdo 889/2014-311, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2018, č. j. 54 C 100/2008-439, rozsudkem Krajského soud v Brně ze dne 21. 7. 2020, č. j. 21 Co 11/2019-475, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, č. j. 24 Cdo 4262/2019-502, rozsudkem Krajského soud v Brně ze dne 18. 3. 2022, č. j. 21 Co 11/2019-524, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2022, č. j. 24 Cdo 1971/2021-547, bylo na základě žaloby podané dne 2. 5. 2008 určeno, že darovací smlouva uzavřená dne 11. 5. 2005 je ve vztahu k oprávněné - žalobkyni právně neúčinná. Prohlášením vlastníka ze dne 6. 12. 2013 tehdejší spoluvlastníci budovy vymezili jednotky podle § 4 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „zákon o vlastnictví bytů“). Vklad byl zapsán do katastru nemovitostí dne 14. 2. 2014 s právními účinky ke dni 9. 12. 2013, v důsledku čehož povinná 1) v současné době vlastní podíl o velikosti 6055/34596 k pozemku par. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, a bytovou jednotku č. XY v rodinném domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY, zapsanou na listu vlastnictví č. XY, při podílu na společných částech domu 6055/34596, a povinná 2) vlastní podíl o velikosti 9419/34596 k pozemku par. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, a bytovou jednotku č. XY v rodinném domě č. p. XY na tomto pozemku č. parc. XY, zapsanou na listu vlastnictví č. XY, při podílu na společných částech domu 9419/34596, vše v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj. Na výpisu je zapsáno celkem 5 bytových jednotek. 3/ Odvolací soud uzavřel, že exekuce je řádně vedena přímo proti osobám, které nabyly majetku z neúčinného právního úkonu ve smyslu ustanovení § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“). Na tom nic nemění skutečnost, že povinnými původně nabytý majetek, tj. spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 k budově, byl „transformován“ prohlášením vlastníka budovy na bytové jednotky č. XY a XY. Spoluvlastnické podíly povinných v rozsahu vlastnických podílů o velikosti 1/4 tak byly „vzhledem k celku přeměněny do konkrétní vlastnické podoby vymezených jednotek, a tedy svou podstatu jak hmotnou, tak právní nepozbyly“, proto je lze exekučně postihnout podle exekučního titulu. Rovněž námitka promlčení exekuce není důvodná, řídí-li se běh promlčecí lhůty ustanovením § 110 odst. 1 obč. zák., a mohla-li proto oprávněná v desetileté lhůtě počínající ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 11. 5. 2005, tj. ode dne 30. 4. 2021, podat exekuční návrh. Pro přezkum věcné správnosti rozhodnutí, jimiž byla vyslovena neúčinnost darovací smlouvy, není v exekuci prostor, přičemž tato rozhodnutí svým obsahem nejsou v kolizi se základními principy demokratického státu. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadly povinné 1) a 2) dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřovaly v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky A) „materiální vykonatelnosti exekučního titulu, jenž se týká spoluvlastnických podílů na nemovitosti, nikoli bytových jednotek“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zvláště pak od usnesení ze dne 29. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 5271/2007, pro řešení otázky B) „promlčení exekučního titulu“, kterou odvolací soud vyřešil v kolizi s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 1335/2011, případně tato právní otázka nebyla dosud dovolacím soudem řešena, a otázky C) „vad exekučního titulu“, při jejímž řešení odvolací soud nerespektoval nález Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 398/2023, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, a sp. zn. 20 Cdo 4022/2017. 5/ Dovolatelky argumentovaly tím, že exekučně mohly být postiženy toliko spoluvlastnické podíly na budově jako majetek, jenž nabyly z neúčinného právního úkonu, nikoli však později vymezené bytové jednotky. Pojem „transformace“, který