20 Cdo 177/2007 — Nejvyšší soud

20 Cdo 177/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2008 Spisová značka:20 Cdo 177/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.177.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 177/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné V. L. C., spol. s r.o., zastoupené advokátem proti povinné M. M., pro částku 55.001,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. 27 Nc 2184/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 9. 8. 2006, č. j. 15 Co 318/2006-34, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze 7. 3. 2006, č. j. 27 Nc 2184/2006-5 (jímž okresní soud nařídil exekuci rozhodčího nálezu rozhodce M. K., ze 16. 2. 2006, sp. zn. 386/06) tak, že návrh na její nařízení zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že k exekuci navržený rozhodčí nález, protože nebyl doručen způsobem předepsaným ustanovením § 46 odst. 5 a 6 o.s.ř. v rozhodném znění, nenabyl formální vykonatelnosti. Povinná na adrese svého bydliště v okamžiku doručování nebyla zastižena, neboť byla dlouhodobě v zahraničí (minimálně v období od 14. 2. do 21. 2. 2006), což potvrdil i držitel poštovní licence. V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci; naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v – podle jejího názoru nesprávné – aplikaci ustanovení § 46 odst. 5 a 6 o.s.ř. namísto správného užití zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, jehož ustanovení § 30 právě ve spojení s ustanovením § 19 přiměřené užití občanského soudního řádu vylučuje. Podle názoru oprávněné, jestliže strany využily svého oprávnění založeného ustanovením § 19 zákona č. 216/1994 Sb. a „dohodly se na postupu zakotveném v Rozhodčím řádu vydaném sdružením rozhodců s.r.o.“, a tedy mimo jiné i na podmínkách doručování, je – přes nezastižení povinné na adrese uvedené při uzavírání leasingové smlouvy – rozhodčí nález vykonatelný. Dovolání (přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) není důvodné. Otázkami, zda si mohou strany rozhodčí smlouvy sjednat způsob, jakým jim bude doručen rozhodčí nález, a zda při nedostatku takové dohody bude v dispozici rozhodce určit způsob doručování nálezu odlišně od způsobu upraveného v občanském soudním řádu, se Nejvyšší soud již zabýval. Ve svém usnesení z 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1612/2006 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2008 pod poř. č. 2), dospěl k závěru, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§ 45 a násl. o.s.ř.). Je tomu tak proto, že doručování rozhodnutí stranám není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení (§ 19 odst. 1, 2 a § 13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Stranám (rozhodcům) je umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (srov. § 23, § 24 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu § 27 zákona č. 216/1994 Sb. Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení (srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1592/2006, příp. 20 Cdo 2726/2006 či 20 Cdo 1987/2006 nebo 20 Cdo 3074/2006). S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněné prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn skutečností, že procesně úspěšné povinné v tomto stadiu řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. května 2008 JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu