20 Cdo 189/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 189/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2024 Spisová značka:20 Cdo 189/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.189.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vykonatelnost rozhodnutí Zastavení exekuce Exekuce Exekuční titul Provedení prací a výkonů Dotčené předpisy:§ 662a odst. 2 obch. zák. § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 189/2024-192 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného M. P., zastoupeného JUDr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 837/11, proti povinné OVB Allfinanz, a. s., se sídlem v Praze 4, V Parku 2343/24, identifikační číslo osoby 48040410, pro vymožení nepeněžitého plnění – poskytnutí údajů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 72 EXE 3729/2022, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2023, č. j. 16 Co 234/2023-132, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2023, č. j. 16 Co 234/2023-132, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 (exekuční soud) pověřením ze dne 20. prosince 2022, č. j. 72 EXE 3729/2022-29, pověřil soudního exekutora JUDr. Romana Chaloupku, Exekutorský úřad Mělník, vedením exekuce podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 29. července 2021, č. j. 43 C 186 2019-261, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2022, č. j. 20 Co 391/2021-419, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2022, č. j. 23 Cdo 2338/2022-543, k uspokojení nepeněžité pohledávky – poskytnutí údajů o konkrétních hodnotách, na jejichž základě byla oprávněnému povinnou v období od 20. června 2015 do 1. září 2018 vyplácena BEPRO provize podle smluv v příloze rozsudku. Povinná v podání ze dne 18. ledna 2023 navrhla zastavení exekuce. Namítala zejména materiální nevykonatelnost exekučního titulu, neboť z jeho znění není zřejmý přesný rozsah a obsah vymáhaného plnění, a dále namítla, že povinnost vyplývající z exekučního titulu byla splněna, neboť povinná již oprávněnému poskytla údaje potřebné k ověření výpočtu a výše jeho provize. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. června 2023, č. j. 72 EXE 3729/2022-60, exekuci zastavil (výrok I.) a rozhodl, že se povinné nepřiznává náhrada nákladů exekučního řízení (výrok II.) a že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.). V odůvodnění exekuční soud uvedl, že z výroku exekučního titulu (žalovaná je povinna poskytnout žalobci údaje o konkrétních hodnotách, na jejichž základě byla žalobci v období od 20. června 2015 do 1. září 2018 vyplácena BEPRO provize podle smluv v příloze rozsudku) nelze zjistit přesný rozsah a obsah povinnosti, která má být povinnou splněna. Podle odůvodnění exekučního titulu má žalobce právo na poskytnutí údajů podle ustanovení § 662a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. prosince 2013 (dále též jen „obch. zák.“), na jejichž základě mu žalovaná vyčíslila výši jeho provize. Žalobce má však právo toliko na poskytnutí údajů nezbytných k ověření správnosti vyplacených provizí, nikoliv už na doložení konkrétního vzorce výpočtu, jenž musí být při dosažení údajů patrný ze smluvních ujednání ve spojení s tzv. provizními listinami, ani na předložení provozních podmínek sjednaných mezi žalovanou a jejími smluvními partnery v rámci jejich dvoustranných smluvních vztahů. Exekuční soud uzavřel, že ani odůvodnění exekučního titulu neobjasňuje, které konkrétní údaje by měla povinná oprávněnému poskytnout. Formulace „údaje o konkrétních hodnotách“ použitá ve výroku exekučního titulu je proto zcela neurčitá, a exekuční titul tak není materiálně vykonatelný. Protože tato vada sama o sobě naplňuje důvod pro zastavení exekuce, exekuční soud se již podrobně nezabýval námitkou povinné spočívající ve splnění dané povinnosti. Proti rozhodnutí exekučního soudu podali odvolání jak oprávněný, tak povinná. Oprávněný odvoláním napadl celé rozhodnutí, zatímco povinná brojila pouze proti výroku II. o nepřiznání nákladů exekučního řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. srpna 2023, č. j. 16 Co 234/2023-132, rozhodnutí exekučního soudu změnil tak, že návrh povinné na zastavení exekuce se zamítá. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že povinnost povinné poskytnout údaje vyplývá z kogentního ustanovení § 662a odst. 2 obch. zák. Pokud povinná stanovila za předmětné období oprávněnému provizní odměnu, pak při jejím stanovení musela vycházet z konkrétních údajů, které má k dispozici, a tyto údaje musí podle exekučního titulu bez dalšího poskytnout oprávněnému. Závěr exekučního soudu o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu považoval odvolací soud za ryze formalistický. Podle odvolacího soudu je exekuční titul po materiální stránce zcela zřejmě vykonatelný. K námitce splnění uložené povinnosti odvolací soud uvedl, že namítá-li povinná, že veškeré údaje již byly oprávněnému poskytnuty, pak z těchto údajů musí být zcela jasně a zřetelně možné určit výši odměny a zda tato výše odměny koresponduje s výší odměny, která byla oprávněnému vyplacena. Je proto na povinné, aby tuto povinnost beze zbytku splnila, jinak se vystavuje nebezpečí dalšího průběhu exekučního řízení. Je na soudu prvního stupně, „aby opětovně, případně posoudil obranu povinného v tom směru, že veškeré údaje byly oprávněnému poskytnuty a z nich lze bez dalšího určit správnost poskytnuté provize“. Pokud nadále v řízení povinná bude tvrdit, že veškeré údaje již byly poskytnuty, pak je na soudním exekutorovi, případně na soudu prvního stupně, aby posoudili, zda z těchto údajů lze dovodit výši provize, či nikoliv a zda tedy povinná vymáhanou povinnost již splnila, nebo nikoliv. Vzhledem k tomu, že rozhodnutím odvolacího soudu byl odstraněn i výrok II. soudu prvního stupně, proti němuž podala odvolání povinná, nepovažoval odvolací soud za nutné se odvoláním povinné zabývat. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž formulovala následující právní otázky, na jejichž řešení podle ní napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí: 1) Může odvolací soud rozhodnout ve věci samé (rozhodnout o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce a tím změnit rozhodnutí prvostupňového soudu), aniž by se vypořádal s jednou z námitek účastníka, jenž je pro posouzení návrhu na zastavení exekuce klíčová, resp. tuto námitku vůbec z hlediska její podstaty neposoudit a neodůvodnit ji s tím, že její posouzení ponechá prvostupňovému soudu k vyřešení do dalšího průběhu řízení? 2) Je dána materiální vykonatelnost exekučního titulu na nepeněžité plnění za situace, kdy jeho výrok obsahuje pouze obecnou formulaci bez stanovení konkrétní povinnosti a ani v kombinaci s odůvodněním rozhodnutí nelze jednoznačně určit, jaké zcela konkrétní a nezaměnitelné plnění má povinná poskytnout tak, aby splnila uloženou povinnost? Dovolatelka uvedla, že při řešení první otázky se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2023, sp. zn. 24 Cdo 732/2023-II, a nálezu Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2021, sp. zn. IV. ÚS 2957/20. Napadené rozhodnutí považuje dovolatelka za neodůvodněné a nepřezkoumatelné, neboť pokud odvolací soud posoudil námitku materiální nevykonatelnosti exekučního titulu jinak než soud prvního stupně, aniž se sám zabýval druhou stěžejní námitkou, že uložená povinnost již byla splněna, měl věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle dovolatelky ostatně odůvodnění rozhodnutí odpovídá situaci, kdy odvolací soud věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a nikoliv změně rozhodnutí spočívající v zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud svým rozhodnutím učinil z námitky týkající se splnění uložené povinnosti pravomocně rozsouzenou věc, aniž se touto námitkou zabýval. Dovolatelka uvedla, že i co se týče druhé dovolací otázky, je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné, neboť v této části rozhodnutí chybí hlubší odůvodnění. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem, že exekuční titul je materiálně vykonatelný, neboť z něho není možné přesně určit, jaké konkrétní údaje o hodnotách má povinná poskytnout, aby uloženou povinnost bez pochybností splnila, k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, a dále stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. února 1981, sp. zn. Cpj 159/79, a stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 1983, sp. zn. Cpj 40/83, od nichž se podle jejího náz