20 Cdo 2006/2011 – Nejvyšší soud

20 Cdo 2006/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. S. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 25, proti povinné VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a.s., se sídlem v Brně, Soběšická 820/156, identifikační číslo osoby 494 55 842, zastoupené JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Elišky Machové 41, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 E 318/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2009, č. j. 75 E 318/2007 - 151, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2011, č. j. 19 Co 225/2008 - 168, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2009, č. j. 75 E 318/2007 - 151, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2011, č. j. 19 Co 225/2008 - 168, se odmítá. III. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.560,- Kč k rukám JUDr. Františka Severina, advokáta se sídlem v Brně, Elišky Machové 41.O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně usnesením ze dne 8. 12. 2009, č. j. 75 E 318/2007 - 151, na základě odvolání povinné (které v souladu s pokynem odvolacího soudu posoudil jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí) proti jeho usnesení ze dne 23. 5. 2007, č. j. 75 E 318/2007 - 99, ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. 7. 2007, č. j. 75 E 318/2007 - 123, jímž nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu pro pohledávku ve výši části úroků z prodlení a nákladů výkonu rozhodnutí podle rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 8. 2004, č. j. 12 C 51/2000 - 560, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2005, č. j. 49 Co 405/2004 - 630, [jimiž žalované (povinné) byla mimo jiné uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) na náhradě mzdy za dobu od 1. 7. 1997 do 30. 11. 1999 celkem částku 856.137,- Kč s úroky z prodlení (ve výroku rozsudku blíže specifikovanými)], výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.), zrušil výrok II. svého usnesení ze dne 23. 5. 2007, č. j. 75 E 318/2007 - 99, kterým povinné byla uložena povinnost zaplatit oprávněnému náklady spojené s nařízením výkonu rozhodnutí v částce 23.702,- Kč a v částce 20.810,- Kč (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí (výrok III.). Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že povinná (nesprávně uvedeno oprávněná) vyplatila dne 1. 12. 2005 na vrub účtu K. E. částku 993.365,- Kč, na vrub účtu Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců částku 116.751,- Kč a na vrub dalších dvou účtů částky 294.038,- Kč a 462.655,- Kč, a to podle výplatního listu oprávněného za měsíc listopad 2005, že žádost povinné o posouzení postupu při výpočtu mzdy byla Finančním úřadem ve Znojmě (podle sdělení ze dne 30. 1. 2006, č. j. 9418/06/346912/0510, viz čl. 114 spisu) posouzena jako žádost o informaci k vybírání a placení záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a že povinná byla finančním úřadem poučena ve smyslu §§ 5, 6 a 38h zákona o daních z příjmů o povinnosti plátce srazit zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků při výplatě nebo připsání mzdy poplatníkovi k dobru bez ohledu na to, za kterou dobu se mzda vyplácí. Dále soud ze sdělení České správy sociálního zabezpečení OSSZ Znojmo ze dne 14. 2. 2006, č. j. 7/06/OK/On, zjistil, že byla prověřena správnost výpočtu vyměřovacích základů pro odvod pojistného za období leden 2004 - prosinec 2005, přičemž nebyly zjištěny žádné rozdíly, ze sdělení Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, pobočky Brno, ze dne 16. 1. 2006, že povinná při doplacení pojistného ve mzdě za listopad 2005 postupovala správně a v souladu se zákonem č. 592/1992 Sb. a že výše pojistného byla shledána správnou, a z rozhodnutí Finančního úřadu ve Znojmě o stížnosti oprávněného (nesprávně uvedeno povinného) ze dne 15. 3. 2006, č. j. 37984/06/346912/0510 (viz čl. 78 spisu), že po přezkoumání postupu plátce daně (povinné) při zdanění příjmu poplatníka Ing. K. za měsíc listopad 2005 nebylo zjištěno žádné porušení zákonných norem a pochybení plátce daně a že stížnost poplatníka byla zamítnuta (odvolání oprávněného proti tomuto rozhodnutí bylo rovněž zamítnuto - viz čl. 142 spisu). Městský soud na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že povinná postupovala správně, když oprávněnému vyplatila náhradu mzdy po provedení srážky daně z příjmů fyzických osob a pojistného na zdravotní pojištění hrazeného zaměstnancem; rovněž zdanění úroků z prodlení z peněžité částky, jakožto příjmu ze závislé činnosti, a jejich výpočet z částky, jež mu zbývá z náhrady mzdy po provedení příslušných srážek - zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, shledal správným. Dospěl proto k závěru, že „závazek povinné vůči oprávněnému“ podle exekučního titulu zanikl vyplacením náhrady mzdy a úroku z prodlení v částce 993.365,- Kč, která oprávněnému byla zaslána na účet dne 1. 12. 2005, kdy bylo zároveň povinnou příslušným orgánům odvedeno pojistné na zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení a záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti. Tvrzení oprávněného, že náhrada mzdy mu měla být vyplacena v hrubé mzdě a podle jednotlivých měsíců, jak se uvádí ve vykonávaném rozhodnutí, nepovažoval s odkazem na § 268 odst. 2 o. s. ř. za opodstatněné. Vzhledem k tomu, že pro pohledávku z titulu příspěvku na stravování nebyl výkon rozhodnutí nařízen, soud se nezabýval správností postupu povinné při jeho zdanění, neboť pro tuto pohledávku nelze výkon rozhodnutí zastavit. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 2. 2011, č. j. 19 Co 225/2008 - 168, k odvolání obou účastníků usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že městský soud se námitkami oprávněného podrobně zabýval, provedl navrhované důkazy a ze zjištěných skutečností vyvodil správný právní závěr. K odvolací námitce oprávněného, že úroky z prodlení přiznané mu exekučním titulem z jednotlivých částek náhrady mzdy nepodléhají dani z příjmu, konstatoval, že podléhá-li náhrada mzdy dani z příjmu, pak úroky z prodlení, které jsou příslušenstvím náhrady mzdy, mají stejný osud jako pohledávka, k níž se vztahují, a proto také podléhají dani z příjmů. Navíc postup povinné byl v tomto směru předmětem řízení Finančního úřadu ve Znojmě pod č.j. 37984/06/346912/0510, přičemž její pochybení v tomto ohledu nebylo shledáno, a rozhodnutí, jímž stížnost oprávněného byla zamítnuta, nabylo právní moci a soud je tímto rozhodnutím vázán. Za důvodné nepovažoval odvolací soud ani další námitky oprávněného a pro stručnost odkázal na vyčerpávající odůvodnění usnesení soudu prvního stupně. Proti usnesení odvolacího soudu (a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně) podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Je přesvědčen o tom, že obdobná problematika nebyla dosud dovolacím soudem řešena, že ji odvolací soud vyřešil „v rozporu s hmotným právem“ a že před soudem prvního stupně byly porušeny procesní předpisy. Namítá, že soud prvního stupně rozhodl za stejných skutkových okolností dvakrát, avšak pokaždé jinak, když nejprve výkon rozhodnutí nařídil a posléze jej zastavil. Trvá na tom, že povinná nesplnila povinnosti plynoucí jí z exekučního titulu, a nadále je přesvědčen o tom, že úrok z prodlení není plněním, které podléhá dani z příjmu, jelikož za příjmy ze závislé činnosti se podle § 6 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb. považují jen taková plnění, která se vztahují k odvedené práci, popř. plnění, která zaměstnavatel podle podnikových směrnic (mzdové směrnice, kolektivní smlouva apod.) zaměstnancům poskytuje. Vyslovuje názor, že nevyplacená mzda se po stanovené lhůtě splatnosti (výplatním termínu) stává pro zaměstnance pohledávkou a pro zaměstnavatele dluhem, že opožděná výplata mzdy (náhrada mzdy) je ze zákona sankcionována (§ 517 obč. zák.) úrokem z prodlení a že tudíž nemůže jít o zdanitelný příjem ze závislé činnosti. Dále odkazuje na § 5 odst. 10 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., v jehož poslední větě se uvádí, že … „Toto se nevztahuje na závazky ze smluvních pokut, úroků z prodlení, poplatků z prodlení a jiných sankcí ze závazkových vztahů“, z čehož dovozuje, že úroky z prodlení se nezahrnují do základu daně z příjmu fyzických osob, přičemž skutečnost, že úrok z prodlení má vyplatit zaměstnavatel, neznamená, že jde o příjem ze závislé činnosti. Dále opět poukazuje na chybný výklad povinné k otázce „příspěvku na stravování“, nebo