20 Cdo 2006/2011 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2006/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2012 Spisová značka:20 Cdo 2006/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.2006.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Daň z příjmů Dovolání Náhrada mzdy Úroky z prodlení Výkon rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 o. s. ř. § 3 odst. 1 písm. a) předpisu č. 586/1992Sb. § 6 odst. 1,3,7,9 předpisu č. 586/1992Sb. § 4 předpisu č. 586/1992Sb. § 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 5. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.7.2012IV.ÚS 2793/12JUDr. Vlasta Formánková-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2006/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. S. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 25, proti povinné VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a.s., se sídlem v Brně, Soběšická 820/156, identifikační číslo osoby 494 55 842, zastoupené JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Elišky Machové 41, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 E 318/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2009, č. j. 75 E 318/2007 - 151, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2011, č. j. 19 Co 225/2008 - 168, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2009, č. j. 75 E 318/2007 - 151, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2011, č. j. 19 Co 225/2008 - 168, se odmítá. III. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.560,- Kč k rukám JUDr. Františka Severina, advokáta se sídlem v Brně, Elišky Machové 41.O d ů v o d n ě n í:  Městský soud v Brně usnesením ze dne 8. 12. 2009, č. j. 75 E 318/2007 - 151, na základě odvolání povinné (které v souladu s pokynem odvolacího soudu posoudil jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí) proti jeho usnesení ze dne 23. 5. 2007, č. j. 75 E 318/2007 - 99, ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. 7. 2007, č. j. 75 E 318/2007 - 123, jímž nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu pro pohledávku ve výši části úroků z prodlení a nákladů výkonu rozhodnutí podle rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 8. 2004, č. j. 12 C 51/2000 - 560, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2005, č. j. 49 Co 405/2004 - 630, [jimiž žalované (povinné) byla mimo jiné uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) na náhradě mzdy za dobu od 1. 7. 1997 do 30. 11. 1999 celkem částku 856.137,- Kč s úroky z prodlení (ve výroku rozsudku blíže specifikovanými)], výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.), zrušil výrok II. svého usnesení ze dne 23. 5. 2007, č. j. 75 E 318/2007 - 99, kterým povinné byla uložena povinnost zaplatit oprávněnému náklady spojené s nařízením výkonu rozhodnutí v částce 23.702,- Kč a v částce 20.810,- Kč (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí (výrok III.). Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že povinná (nesprávně uvedeno oprávněná) vyplatila dne 1. 12. 2005 na vrub účtu K. E. částku 993.365,- Kč, na vrub účtu Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců částku 116.751,- Kč a na vrub dalších dvou účtů částky 294.038,- Kč a 462.655,- Kč, a to podle výplatního listu oprávněného za měsíc listopad 2005, že žádost povinné o posouzení postupu při výpočtu mzdy byla Finančním úřadem ve Znojmě (podle sdělení ze dne 30. 1. 2006, č. j. 9418/06/346912/0510, viz čl. 114 spisu) posouzena jako žádost o informaci k vybírání a placení záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a že povinná byla finančním úřadem poučena ve smyslu §§ 5, 6 a 38h zákona o daních z příjmů o povinnosti plátce srazit zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků při výplatě nebo připsání mzdy poplatníkovi k dobru bez ohledu na to, za kterou dobu se mzda vyplácí. Dále soud ze sdělení České správy sociálního zabezpečení OSSZ Znojmo ze dne 14. 2. 2006, č. j. 7/06/OK/On, zjistil, že byla prověřena správnost výpočtu vyměřovacích základů pro odvod pojistného za období leden 2004 - prosinec 2005, přičemž nebyly zjištěny žádné rozdíly, ze sdělení Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, pobočky Brno, ze dne 16. 1. 2006, že povinná při doplacení pojistného ve mzdě za listopad 2005 postupovala správně a v souladu se zákonem č. 592/1992 Sb. a že výše pojistného byla shledána správnou, a z rozhodnutí Finančního úřadu ve Znojmě o stížnosti oprávněného (nesprávně uvedeno povinného) ze dne 15. 3. 2006, č. j. 37984/06/346912/0510 (viz čl. 78 spisu), že po přezkoumání postupu plátce daně (povinné) při zdanění příjmu poplatníka Ing. K. za měsíc listopad 2005 nebylo zjištěno žádné porušení zákonných norem a pochybení plátce daně a že stížnost poplatníka byla zamítnuta (odvolání oprávněného proti tomuto rozhodnutí bylo rovněž zamítnuto - viz čl. 142 spisu). Městský soud na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že povinná postupovala správně, když oprávněnému vyplatila náhradu mzdy po provedení srážky daně z příjmů fyzických osob a pojistného na zdravotní pojištění hrazeného zaměstnancem; rovněž zdanění úroků z prodlení z peněžité částky, jakožto příjmu ze závislé činnosti, a jejich výpočet z částky, jež mu zbývá z náhrady mzdy po provedení příslušných srážek - zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, shledal správným. Dospěl proto k závěru, že „závazek povinné vůči oprávněnému“ podle exekučního titulu zanikl vyplacením náhrady mzdy a úroku z prodlení v částce 993.365,- Kč, která oprávněnému byla zaslána na účet dne 1. 12. 2005, kdy bylo zároveň povinnou příslušným orgánům odvedeno pojistné na zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení a záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti. Tvrzení oprávněného, že náhrada mzdy mu měla být vyplacena v hrubé mzdě a podle jednotlivých měsíců, jak se uvádí ve vykonávaném rozhodnutí, nepovažoval s odkazem na § 268 odst. 2 o. s. ř. za opodstatněné. Vzhledem k tomu, že pro pohledávku z titulu příspěvku na stravování nebyl výkon rozhodnutí nařízen, soud se nezabýval správností postupu povinné při jeho zdanění, neboť pro tuto pohledávku nelze výkon rozhodnutí zastavit. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 2. 2011, č. j. 19 Co 225/2008 - 168, k odvolání obou účastníků usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že městský soud se námitkami oprávněného podrobně zabýval, provedl navrhované důkazy a ze zjištěných skutečností vyvodil správný právní závěr. K odvolací námitce oprávněného, že úroky z prodlení přiznané mu exekučním titulem z jednotlivých částek náhrady mzdy nepodléhají dani z příjmu, konstatoval, že podléhá-li náhrada mzdy dani z příjmu, pak úroky z prodlení, které jsou příslušenstvím náhrady mzdy, mají stejný osud jako pohledávka, k níž se vztahují, a proto také podléhají dani z příjmů. Navíc postup povinné byl v tomto směru předmětem řízení Finančního úřadu ve Znojmě pod č.j. 37984/06/346912/0510, přičemž její pochybení v tomto ohledu nebylo shledáno, a rozhodnutí, jímž stížnost oprávněného byla zamítnuta, nabylo právní moci a soud je tímto rozhodnutím vázán. Za důvodné nepovažoval odvolací soud ani další námitky oprávněného a pro stručnost odkázal na vyčerpávající odůvodnění usnesení soudu prvního stupně. Proti usnesení odvolacího soudu (a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně) podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Je přesvědčen o tom, že obdobná problematika nebyla dosud dovolacím soudem řešena, že ji odvolací soud vyřešil „v rozporu s hmotným právem“ a že před soudem prvního stupně byly porušeny procesní předpisy. Namítá, že soud prvního stupně rozhodl za stejných skutkových okolností dvakrát, avšak pokaždé jinak, když nejprve výkon rozhodnutí nařídil a posléze jej zastavil. Trvá na tom, že povinná nesplnila povinnosti plynoucí jí z exekučního titulu, a nadále je přesvědčen o tom, že úrok z prodlení není plněním, které podléhá da