20 Cdo 2363/2024 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2363/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2024 Spisová značka:20 Cdo 2363/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.2363.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.01.2025II.ÚS 233/25 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2363/2024-529 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, identifikační číslo osoby 40522610, proti povinnému P. M., zastoupenému Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, pro 51 313 063 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 Nc 5918/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2024, č. j. 24 Co 335/2024-513, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2024, č. j. 24 Co 335/2024-513, se v části, jíž bylo rozhodnuto o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce v rozsahu jejího provádění postižením jiných majetkových práv – obchodního podílu – ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 30. 1. 2024, č. j. 43 Nc 5918/2009-493, kterým okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „okresní soud“) zamítl návrh povinného na zastavení exekuce v rozsahu provádění srážkami ze mzdy, prodejem movitých věcí, prodejem nemovité věci a postižením obchodního podílu a zamítl též návrh povinného na zastavení exekuce zcela pro nemajetnost. Odvolací soud uzavřel, že do budoucna nelze vyloučit uspokojení pohledávky; povinný sice aktuálně nevlastní žádný postižitelný majetek, ale svou manažerskou účastí v obchodních společnostech se základním kapitálem v řádu milionů korun, ziskem v desítkách milionů korun a s více než 100 zaměstnanci (povinný je předsedou představenstva FOX DEVELOPER a. s., IČO 28066448, se základním kapitálem 8 000 000 Kč a předsedou představenstva BOHEMIA BIKE a. s., IČO 63910756, se základním kapitálem 60 100 000 Kč, podle sbírky listin veřejného rejstříku zaměstnávající 104 zaměstnanců a se ziskem v roce 2022 ve výši 36 980 000 Kč) osvědčuje předpoklad, že dojde k uspokojení vymáhané pohledávky. Odvolací soud dále uvedl, že jelikož je exekučně postižen příjem povinného a srážky byly prováděny ještě v únoru 2024, připadá v úvahu pouze zastavení exekuce při splnění předpokladů uvedených v § 290 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, což však nenastalo. Nenařízení jednání okresním soudem nepovažoval odvolací soud za vadu řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť okresní soud vycházel z obsahu spisu a šetření soudního exekutora, který je k tomu přímo povolán (§ 253 odst. 2, § 254 odst. 8 a § 269 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (konkrétně od usnesení sp. zn. 20 Cdo 449/2018) tím, že nesprávně posoudil otázku postupu exekučního soudu při podání návrhu povinného na zastavení exekuce pro její bezvýslednost ve vztahu k posuzování zprávy soudního exekutora o průběhu exekuce a činění vlastních zjištění a provádění dalšího dokazování nad rámec této zprávy. Podle povinného zpráva neobsahovala dostatečně ucelený přehled o jeho majetkové situaci, avšak odvolací soud z ní vycházel, aniž by přihlédl k námitkám a dalším důkazním návrhům povinného. Je přitom věcí exekučního soudu zjistit a posoudit perspektivy vedení exekuce. Soud má rozhodné skutečnosti zjišťovat z úřední povinnosti. Dovolatel také namítá, že i v případě zastavení exekuce pro nemajetnost je soud povinen nařídit jednání, pokud existují sporné rozhodné skutečnosti, k jejichž vyjasnění je nutné dokazování, a pokud rozhodující skutečnosti nelze spolehlivě zjistit z obsahu spisu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1329/2023). V projednávané věci bylo třeba nařídit jednání a provést důkazy k tvrzení povinného, že již nebude zaměstnán a nebude pobírat ani invalidní důchod, že výkon jeho funkce člena statutárního orgánu je bezúplatný a též k objasnění povinným sporované výše dosud vymoženého plnění. Protože soud tak nepostupoval, odchýlil se od ustálené soudní praxe. Dovolatel také namítá, že exekuci je vždy třeba zastavit, pokud v budoucnu nelze očekávat vymožení dalšího plnění. Tato právní otázka nebyla podle něj dosud Nejvyšším soudem řešena. Dovolatel je přesvědčen, že probíhající exekuce měla být zastavena co do zbývající nevymožené částky. Nic dalšího totiž v exekuci zjevně vymoženo nebude, protože povinný žádný z postižitelných příjmů již nebude pobírat. Jediným zdrojem jeho příjmů je od 1. 1. 2024 starobní důchod, z nějž vzhledem k jeho výši nelze provádět srážky. Prodejem movitých věcí nebylo až na dvě drobné věci nic vymoženo. Bezvýsledné bylo i postižení obchodního podílu ve společnosti Müller Sport-Sporrer, s. r. o. Dovolatel trvá na tom, že nelze pokračovat v exekuci, protože očekávání změny jeho majetkových poměrů (konkrétně očekávání příjmu z výkonu funkcí předsedy představenstva obchodních společností, které však povinný vykonává po celou dobu exekuce bezúplatně) je jen hypotézou, v dostupné době nereálným předpokladem či nepodloženou spekulací. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1624/2001 požaduje zastavení exekuce prodejem movitých věcí. Pokud soud exekuci prodejem movitých věcí dosud nezastavil, odchýlil se podle dovolatele od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4299/2019 není případný, protože v dané věci nejde o to, že srážky ze mzdy povinného nejsou prováděny, nýbrž o to, že povinný žádnou mzdu již pobírat nebude. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu a vrátil věc k dalšímu řízení. 3. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dospěl k závěru, že dovolání je v části, jíž bylo rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce v rozsahu jejího provádění postižením jiných majetkových práv – obchodního podílu, přípustné a důvodné. V ostatním shledal dovolání nepřípustným. 4. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 5. Dovolatel se domáhá úplného zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti. Soudy v projednávané věci však dovodily, že povinný nadále vykonává lukrativní funkce předsedy představenstva dvou prosperujících akciových společností téhož akcionáře. I když po mnoho let vykonává tyto funkce bezúplatně, nelze vyloučit možný budoucí příjem. Dovolatel namítal, že očekávání příjmu z výkonu funkcí je jen nereálným předpokladem a nepodloženou spekulací; Nejvyšší soud je však toho názoru, že v tomto konkrétním případě je právě nutno zohlednit, že povinný tuto běžně výdělečnou činnost nadále vykonává a že více let nevyužívá tohoto svého nepřehlédnutelného výdělkového potenciálu a pouze poukazuje na sjednanou smlouvu o výkonu funkce bez úplaty, čímž z vlastní vůle přispívá k oddalování splnění svých povinností vůči oprávněné. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že již ve svém usnesení ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2519/2022, explicitně vyjádřil názor, že pokud se povinný bez zjevného důvodu vzdal exekučně postižitelného příjmu, nemůže mu být poskytnuta ochrana v podobě zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. 6. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je též konstantní v závěru, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě; okolnosti, pro kter