20 Cdo 3166/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3166/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 12. 2022 Spisová značka:20 Cdo 3166/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3166.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Dotčené předpisy:§ 314a o. s. ř. § 35 obč. zák. § 152 o. s. ř. § 315 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3166/2022-193 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce Statutárního města Hradec Králové, sídlem v Hradci Králové, Československé armády č. 408, identifikační číslo osoby 00268810, proti žalované Římskokatolické farnosti Podivice, sídlem v Podivicích č. 93, identifikační číslo osoby 61731331, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce č. 281/10, o poddlužnické žalobě, pro 180 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 12 C 29/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2022, č. j. 16 Co 178/2021-151, takto: Dovolání žalované se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud ve Vyškově mezitímním rozsudkem ze dne 29. června 2021, č. j. 12 C 29/2020-109, rozhodl, že základ žalobního nároku vůči žalované je opodstatněný (výrok I.), a že o výši tohoto žalobního nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (výrok II.). Při svém rozhodování vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce má za V. G., narozeným dne XY, bytem v XY, pohledávku ve výši 6 000 000 Kč, která mu byla přiznána rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2016, č. j. 12 To 17/2016-2457, jenž nabyl právní moci dne 5. dubna 2016. Žalobce za účelem vymožení této pohledávky zahájil exekučního řízení, v rámci něhož soudní exekutor mj. vydal exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek povinného ze dne 9. srpna 2017, č. j. 194 EX 464/17-24, a to pohledávky či všech pohledávek, splatných, i dosud nesplatných, nebo které teprve ze vztahů povinného a jeho dlužníka budou v budoucnu postupně vznikat, které povinný má, či které mít bude vůči svému dlužníku – Římskokatolické farnosti Podivice (zde žalovaná), vyplývající ze smluvního i bezesmluvního nároku na vypořádání povinným provedených oprav a úprav budovy č. p. 93 ležící na pozemku st. p. č. 126 v katastrálním území Podivice, PSČ 683 21, v okrese Vyškov (budovy ve vlastnictví žalované), jakož i nároku na plnění ze smluvních i bezesmluvních jiných vztahů. V. G. a jeho manželce (v současné době již bývalé) E. G. byla předmětná budova pronajata k bydlení na základě smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne 21. dubna 2006, a to vyjma jedné místnosti vyhrazené pro depozitář farnosti, jakož jim byly pronajaty i pozemky st. p. č. 126, p. č. 104/8 a p. č. 104/4 (vše v témže katastrálním území a ve výlučném vlastnictví žalované). Nájem byl podle smlouvy sjednán na dobu určitou od 1. 5. 2006 do 31. 12. 2026. Nájemné za pronajaté nemovitosti bylo sjednáno ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatné vždy ročně nejpozději do 31. prosince každého roku s tím, že bude-li nájemci provedena podle této smlouvy oprava pronajatých nemovitostí, bude splatné nájemné předmětem zápočtu proti pohledávce nájemců (vždy v její alikvotní části) za pronajímatelem z titulu provedené opravy. Zápočet bude prováděn dohodou vždy v měsíci lednu, přičemž bude započítáváno vždy období předchozího roku. Zápočty budou prováděny až do vyčerpání celé částky, kterou nájemci vynaložili na opravy pronajatých nemovitostí. Podle nájemní smlouvy jsou nájemci oprávněni provést opravu pronajatých nemovitostí v rozsahu podle krycího listu rozpočtu, který je součástí nájemní smlouvy. Oprava bude provedena v období od května 2006 do května 2007 a cena opravy bude činit 1 200 000 Kč (včetně DPH). Součástí odsouhlasení bude i potřebné dokladování zejména druhu, rozsahu a ceny realizované opravy, včetně prokázání její úhrady. Nevyčerpanou (nezapočtenou) část pohledávky nájemců za pronajímatelem z titulu provedené opravy zaplatí pronajímatel nájemcům nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu. V souvislosti s trestním stíháním V. G. žalovaná příslušnému policejnímu orgánu doložila seznam prací, které bývalí manželé G. (dále též jen „nájemci“) provedli na uvedených nemovitostech. Z rozsahu prací, které dosud na pronajatých nemovitostech nájemci provedli, sepsaných nájemci, jenž žalovanou nebyl nijak rozporován, je vysoce pravděpodobné hraničící až s jistotou (závěr o skutečném rozsahu a hodnotě prací bude možné učinit až na základě znaleckého posudku), že nájemci skutečně provedli opravy na těchto nemovitostech v hodnotě blížící se či dokonce převyšující částku 1 200 000 Kč. Z výpovědi nájemců a Arcibiskupství olomouckého, nadřízeného subjektu žalované, vyplynulo, že k započítávání podle nájemní smlouvy docházelo. Dne 14. srpna 2017 žalovaná převzala shora uvedený exekuční příkaz, v důsledku čehož již nemohl být proveden podle čl. IV. předmětné nájemní smlouvy zápočet na nájemné za rok 2017 ve výši 60 000 Kč v lednu 2018, zápočet na nájemné za rok 2018 ve výši 60 000 Kč v lednu 2019 a zápočet na nájemné za rok 2019 ve výši 60 000 Kč v lednu 2020. Částku 180 000 Kč byla žalovaná povinna uhradit na účet soudního exekutora, což neučinila. Žalobce před podáním poddlužnické žaloby vyzval dne 7. července 2020 žalovanou k úhradě předmětné částky (předžalobní výzva byla žalované doručena dne 15. července 2020). Žalovaná v písemném vyjádření nesouhlasila s podanou poddlužnickou žalobou a navrhla její zamítnutí, neboť nájemci dosud žalované žádný seznam provedených oprav nepředložili, a to ani po písemné výzvě administrátora žalované ze dne 19. dubna 2008. Vzhledem k trestnímu stíhání V. G. nebyli nájemci následující měsíce k zastižení a na opakované urgence slibovali, že vše dodají. V. G. žalované pouze předložil listiny s názvem „Rekapitulace provedených prací – oprava farní budovy v Podivicích 93 ze dne 22. března 2007“ a „Rekapitulace provedených prací – oprava farní budovy v Podivicích 93 ze dne 22. února 2009“, tyto listiny nicméně nesplňovaly náležitosti ve smyslu čl. VI odst. 2 nájemní smlouvy a nebyly tak způsobilé k odsouhlasení žalovanou. Rovněž rozsah prací uvedených v těchto listinách neodpovídal uzavřené nájemní smlouvě. Nedošlo tak nikdy k započítávání nájmu oproti pohledávce nájemců z titulu provedených oprav budovy č. p. 93 v Podivicích. Podle žalované vzhledem k tomu, že nájemci provedli opravy pronajaté nemovitosti se souhlasem pronajímatele, bylo by možné aplikovat ustanovení § 669 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“. Právo na úhradu nákladů za tyto opravy ovšem již bylo promlčeno, jelikož proběhly někdy v období 20. března 2007 do 20. března 2010. Nadto však není přesně znám rozsah provedených oprav nájemci, podle žalované seznam prací ve výše uvedených listinách předložených V. G. neodpovídá skutečnosti, a zejména neodpovídá nájemní smlouvě, resp. krycímu listu, který tvoří přílohu nájemní smlouvy. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že uplatněný nárok není promlčen, neboť jeho splatnost byla stanovena v nájemní smlouvě a není pravdou, že nedošlo k odsouhlasení prací provedených nájemci na pronajatých nemovitostech žalovanou a nedošlo k započítávání nákladů na tyto práce na nájemné ve smyslu nájemní smlouvy, jakož nelze souhlasit se žalovanou, že rozsah provedených oprav vyjmenovaných ve výše specifikovaných listinách předložených V. G. neodpovídá krycímu listu. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro vydání mezitímního rozsudku podle ustanovení § 152 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“. Žalované nepřisvědčil v obraně, že nájemní smlouva mezi nájemci a žalovanou je absolutně neplatná z důvodu neurčitě vymezeného předmětu nájmu, neboť mezi účastníky po celá léta trvání nájemního vztahu, resp. užívání mj. budovy č. p. 93 v Podivicích, nepanovaly žádné výkladové spory, účastníkům bylo zcela jasné, co tvoří předmět nájmu (která místnost v budově fary je vyhrazena pro depozitář farnosti a nebyla předmětem nájmu), žalovaná se po celá léta chovala jako pronajímatelka a v souladu s nájemní smlouvou přistupovala i k předmětným zápočtům vůči nájemcům (k tomu odkázal na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, např. ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. II. ÚS 2124/14, podle kterého je jedním ze základních principů výkladu smluv priorita takového výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, pře