20 Cdo 3697/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3697/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 1. 2023 Spisová značka:20 Cdo 3697/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3697.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Vykonatelnost rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 351 o. s. ř. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3697/2022-339 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) I. R., narozené XY, b) V. R., narozeného XY, obou bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Lucií Popďakunikovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Havlíčkova 1080, proti povinným 1) J. K., narozené XY, 2) J. K., narozenému XY, oběma bytem v XY, oběma zastoupenými JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 5 EXE 10/2020, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. května 2022, č. j. 27 Co 23/2022-289, t a k t o: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 7. října 2021, č. j. 5 EXE 10/2020 – 228, kterým Okresní soud v Chrudimi zamítl návrh povinných na zastavení exekuce prováděné soudním exekutorem Mgr. Janem Vedralem na základě pověření soudního exekutora vydaného Okresním soudem v Chrudimi dne 22. dubna 2020, č. j. 5 EXE 10/2020-18. Vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7. 11. 2019, č. j. 8 C 219/2019-54 (exekuční titul; č. l. 3 spisu), za účelem vymožení nepeněžitého plnění, konkrétně povinnosti zdržet se vypouzení oprávněných z držby práva užívání nemovitosti – studny – umístěné na hranici tam označených pozemků [ve vlastnictví oprávněných a povinné 1)] za účelem získání vody pro tam označenou nemovitost (ve vlastnictví oprávněných). Povinní pokračovali ve vypuzování oprávněných z držby práva užívat studnu i po nabytí právní moci exekučního titulu a dokonce i po vydání prvního exekučního příkazu dne 30. 4. 2020 [jímž byla uložena pokuta 7 000 Kč povinné 1) a 4 000 Kč povinnému 2) č. l. 19 spisu okresního soudu], což jasně prokazují videozáznamy ze dne 8. 5. 2020 a 16. 6. 2020 (provedené k důkazu soudem prvního stupně). Další exekuční příkaz soudní exekutor vydal dne 10. 7. 2020 (jímž byla každému z povinných uložena pokuta 15 000 Kč, č. l. 196). V exekučních příkazech soudní exekutor postihl opakovaná porušení vymáhané povinnosti (zjištěná soudem prvního stupně zejména z fotodokumentace a videozáznamů provedených k důkazu) jako například vyhánění oprávněného od studny a hýbání jeho čerpadlem (20. 3. 2020), připevnění betonového poklopu studny šrouby a umístění různých předmětů na poklop (období od 5. 4. 2020 do 17. 4. 2020), fyzické napadení oprávněného b) povinným 2), který se mu pokusil dupnout na ruku (8. 5. 2020), a napadání povinných stříkáním vody při přiblížení ke studni (16. 6. 2020). 2. Odvolací soud v souvislosti s komentáři zástupců účastníků, resp. samotných účastníků k fotografiím a videozáznamům provedeným k důkazu (protokol soudu prvního stupně ze dne 26. 7. 2021) uvedl, že povinní relativizují jednotlivá porušení uložené povinnosti a připomněl, že povinnost povinných je solidární, provedení výkonu rozhodnutí se řídí právní úpravou provedení prací a výkonů dle § 350 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a že soudní exekutor vydal správně zjištěné exekuční příkazy k vynucení povinností dle exekučního titulu. Dodal (v souvislosti s odvolacími námitkami povinných), že oprávnění podle exekučního titulu totiž nezahrnuje jen právo čerpat vodu ze studny, ale též kontrolovat hladinu vody ze studny a stav čerpadla oprávněných. Tedy i událost ze dne 16. 6. 2020, kdy povinný 2) stříkal vodu na oprávněného b), je třeba poměřovat v kontextu výše uvedeného ve snaze znepříjemnit (rušit) oprávněným výkon jejich práva. Uzavřel, že z polemiky povinných s exekučním titulem (uvedené na jednání soudu prvního stupně a zopakované na jednání odvolacího soudu) a z jejich opakovaného rušení práva oprávněných z exekučního titulu vyplývá vyšší míra pravděpodobnosti, že budou pokračovat v rušení oprávněných ve výkonu jejich práva, proto není na místě exekuční řízení zastavit. Nad rámec uvedeného závěru (k odvolacím námitkám povinných o mezitímní povaze exekučního titulu) poukázal na rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 10. 2021, č. j. 3 C 68/2020-194, kterým byla ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4. 2022, č. j. 22 Co 31/2022-250, pravomocně zamítnuta žaloba o určení, že povinná 1) je vlastnicí předmětné studny. 3. Povinní napadli usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřují ve vyřešení právních otázek: 1) zda oprávnění „čerpat vodu“ zahrnuje i nějaké další činnosti, vyjma čerpání vody, tj. zda čerpání vody zahrnuje i další péči, obsluhu a údržbu studny a jejího zařízení, kterou Nejvyšší soud dosud neřešil, a 2) zda je exekuční titul materiálně vykonatelný, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; konkrétně odkázali na usnesení „sp. zn. 3305/2010“ (zřejmě 20 Cdo 3305/2010 – poznámka NS). V souvislosti s otázkou 1) soudům obou stupňů vytýkají, že provedli rozšiřující interpretaci rozsahu oprávnění „čerpat vodu“ (což je zcela jasně stanovená povinnost); dle jejich názoru toto oprávnění další činnosti (péči, obsluhu a údržbu studny a jejího zařízení) nezahrnuje. K otázce 2) namítají, že výrok usnesení ve věci ochrany držby je dán relativně určitě jako povinnost umožnit pouze užívat studnu pro čerpání, nicméně soudy obou stupňů (i soudní exekutor) „naopak rozsah takto stanovené povinnosti extenzívním výkladem zamlžili“, což je v rozporu se zákonnými požadavky na materiální vykonatelnost rozhodnutí a rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Dále pro právní jistotu namítají, že výrok usnesení ve věci ochrany držby je i tak materiálně nevykonatelný, neboť měl být precizován tak, aby bylo vyloučeno zbytečné - avšak setrvalé - domáhání se oprávněných přístupu na nemovitosti povinných „dle záminky, která je zrovna napadne“. Uvedli, že nařízení exekuce vnímají jako zcela šikanózní, když povinným v návaznosti na vydání usnesení ve věci ochrany držby užívání studny za účelem čerpání vody (ale ani jinak) nebránili. Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Oprávnění ve vyjádření k dovolání zdůraznili, že dovolatelé zcela chybně a zavádějícím způsobem označují vymáhanou povinnost jako povinnost něco pro oprávněné vykonat (facere), avšak podstatou exekučního titulu je solidární povinnost povinných zdržet se (omittere), která je významově zcela odlišná. Mají za to, že exekuční titul splňuje všechny zákonné požadavky na vykonatelnost, je určitý a srozumitelný a není zde prostor pro „výkladovou“ polemiku povinných. Je obecně známou skutečností, že stavba studny je zřizována a užívána pouze k jedinému účelu, a to je právě získání vody. Slovní spojení „za účelem získání vody“ je tedy pouhé konstatování účelu stavby studny, zcela evidentně nejde o vymezení konkrétního užívacího práva – čerpání vody. Jak vyplývá i ze zkušeností a zvyklostí běžného života, pod užívání studny je zahrnut celý katalog práv – např. přístup do studny, údržba a oprava studny, instalace, obsluha, kontrola zařízení k čerpání vody a další – bez toho by ostatně ani nebylo možné ze studny získávat vodu. Argumentace dovolatelů usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 3305/2010 (20 Cdo 3305/2010) je zcela nepřípadná, neboť zmíněná rozhodovací praxe dopadá na stanovení povinnosti něco konat nikoli na povinnost zdržet se konání. Tvrzení povinných, že exekuční titul nikdy neporušili a exekuce je tedy od počátku neoprávněná, jsou účelová. Navrhli odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, eventuálně jeho zamítnutí. 5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. 6. Dovolání není přípustné. 7. Ohledně otázky materiální vykonatelnosti exekučního (vykonávacího) titulu je judikatura dovolacího soudu dlouhodobě konzistentní v závěru, že z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly