20 Cdo 4014/2019 — Nejvyšší soud

20 Cdo 4014/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 5. 2020 Spisová značka:20 Cdo 4014/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.4014.2019.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Zastavení exekuce Příslušenství pohledávky Ručení Daňové řízení Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 47 odst. 1 předpisu č. 337/1992Sb. ve znění do 31.12.2009 § 58 předpisu č. 337/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 4014/2019-214 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, se sídlem v Brně, nám. Svobody č. 4, proti povinnému V. A., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radanou Bužkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní č. 48, pro 4 568 381,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 16 EXE 7722/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2019, č. j. 26 Co 408/2018-181, t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2019, č. j. 26 Co 408/2018-181, se mění co do jeho druhého výroku tak, že usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I., kterým bylo rozhodnuto o zastavení exekuce, potvrzuje i v rozsahu přesahujícím rámec prvního výroku usnesení odvolacího soudu. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2019, č. j. 26 Co 408/2018-181, se mění co do jeho třetího a čtvrtého výroku tak, že oprávněný je povinen nahradit povinnému na nákladech exekučního řízení a odvolacího řízení 115 107,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radany Bužkové, advokátky se sídlem v Brně, Údolní č. 48. III. Oprávněný je povinen nahradit povinnému na nákladech dovolacího řízení 18 144,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radany Bužkové, advokátky se sídlem v Brně, Údolní č. 48. IV. Oprávněný je povinen nahradit soudnímu exekutorovi Mgr. Vojtěchu Jarošovi na nákladech exekuce částku 2 063,05 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. března 2011, č. j. 16 EXE 7722/2010-17, byla na základě výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem Finančního úřadu ve Znojmě ze dne 24. srpna 2000, č. j. 83088/00/346940/0433, a výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem Finančního úřadu ve Znojmě ze dne 15. října 1998, č. j. 83696/98/346940/0433, k vymožení pohledávky oprávněného v celkové výši 4 568 381,40 Kč nařízena exekuce na majetek povinného. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš, Exekutorský úřad Znojmo. Krajský soud v Brně jako soud odvolací poté usnesením ze dne 15. února 2012, č. j. 26 Co 429/2011-44, odmítl odvolání povinného proti rozhodnutí o nařízení exekuce s odůvodněním, že povinný argumentoval toliko skutečnostmi nerozhodnými pro nařízení exekuce. Soudní exekutor na základě změn vyplývajících z nabytí účinnosti zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, usnesením ze dne 20. února 2013, č. j. 133 Ex 1727/10-64, připustil, aby do řízení na místo dosavadního oprávněného Finančního úřadu ve Znojmě vstoupil jako nový oprávněný Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště ve Znojmě. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 5. srpna 2015, č. j. 16 EXE 7722/2010-70, rozhodl, že v řízení bude na straně oprávněného pokračováno s Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště ve Znojmě. Usnesením ze dne 25. ledna 2016, č. j. 16 EXE 7722/2010-75, Okresní soud ve Znojmě zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, když neshledal důvodnou námitku promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky podle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, účinného do 31. prosince 2010 (dále též jen „ZSDP“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že daňový nedoplatek (resp. jistina i penále) jsou zajištěny zástavním právem na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí, a promlčecí lhůta tak činí 30 let od tohoto zápisu. Nedošlo proto k promlčení práva nedoplatky vymáhat podle § 70 ZSPD ani k prekluzi tohoto práva podle § 160 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též jen „DŘ“), kterým byl od 1. ledna 2011 zákon o správě daní a poplatků nahrazen. Krajský soud v Brně k odvolání povinného usnesením ze dne 12. ledna 2017, č. j. 26 Co 59/2016-86, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že vycházel-li soud prvního stupně z listin, z nichž dovodil svá skutková zjištění (kromě ručitelských výzev šlo zejména o rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva a o platební výměry, jimiž byla stanovena vymáhaná daň a penále), bylo nezbytné nařídit jednání a provést těmito listinami důkaz, což soud prvního stupně neučinil. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 8. června 2017, č. j. 16 EXE 7722/2010-120, znovu zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, neboť i po provedeném dokazování dospěl ke stejnému závěru jako ve svém předchozím rozhodnutí – tedy že vymáhaná pohledávka není promlčena ani prekludována, protože je zajištěna zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí, přičemž třicetiletá promlčecí lhůta podle § 70 odst. 5 ZSDP dosud neuplynula. Soud uvedl, že zástavní právo platně vzniklo a vztahuje se i na příslušenství pohledávky (penále). Krajský soud v Brně ke druhému odvolání povinného usnesením ze dne 1. června 2018, č. j. 26 Co 376/2017-139, opět rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně zcela opominul argumentaci povinného, že výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem ze dne 15. října 1998 a ze dne 24. srpna 2000 (exekuční tituly v této věci) byly vydány až po prekluzi práva oprávněného na stanovení daně podle § 47 ZSDP, že uvedená rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva se nevztahují k dluhu povinného, ale k dluhu společnosti BENTOL v. o. s. (primární daňový dlužník), a že rozhodnutí o vymezení zástavního práva ze dne 6. října 1995 bylo vydáno dříve, než byl povinný jako ručitel vyzván k zaplacení daňového nedoplatku. Okresní soud ve Znojmě poté usnesením ze dne 24. září 2018, č. j. 16 EXE 7722/2010-158, exekuci zcela zastavil (výrok I.), rozhodl, že oprávněný je povinen nahradit povinnému na nákladech řízení 131 188,20 Kč (výrok II.) a soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 7 920 Kč (výrok III.). Soud se ztotožnil s argumentací povinného, že výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem ze dne 15. října 1998 a ze dne 24. srpna 2000 byly vydány až po „prekluzi nároku oprávněného“ podle § 47 ZSDP ve znění účinném do 31. prosince 1994. Soud uvedl, že předmětem vymáhání je pohledávka na dlužném DPH společnosti BENTOL v. o. s., jejímž ručitelem je povinný, a to za čtvrté čtvrtletí roku 1993 a první čtvrtletí roku 1994. Lhůta pro stanovení daně podle § 47 ZSDP v případě DPH za čtvrté čtvrtletí roku 1993 uplynula ke dni 31. března 1997 a v případě DPH za první čtvrtletí roku 1994 uplynula ke dni 30. června 1997. Právo na stanovení obou daní tak prekludovalo ještě před vydáním obou výzev na zaplacení daňového nedoplatku ručitelem (exekučních titulů v této věci). Je proto dán důvod k zastavení exekuce. Soud dále dospěl s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. března 2011, č. j. 5 Afs 35/2009-265, k závěru, že „prekludován je i nárok na vymáhání penále“. Oprávněný navíc podle soudu prvního stupně neprokázal, že výzvy byly doručeny ručiteli (povinnému), aby mohly být exekučním titulem. Dále se Okresní soud ve Znojmě v odůvodnění uvedeného usnesení zabýval námitkou promlčení. Soud uvedl, že rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva ze dne 6. října 1995, č. j. FÚ-44770/610/95, ač bylo zástavní právo zřízeno k nemovitostem ve vlastnictví povinného a jeho manželky, se vztahuje toliko k dluhu samotné společnosti BENTOL v. o. s., nikoliv však ke dluhu ručitele. Jelikož výzva k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem ze dne 15. října 1998 byla splatná až ke dni 4. listopadu 1998, rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva ze dne 6. října 1995 bylo vydáno dříve, a proto nevyvolalo žádné právní následky. Podle soudu prvního stupně nemohlo dojít ke vzniku zástavního práva k pohledávce, která v té době neexistovala, a tedy ani uvedené zástavní právo nemohlo účinně prodloužit lhůtu pro vymáhání daňového nedoplatku ze šesti let na třicet let podle § 70 odst. 5 ZDPH. Totéž platí i o rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva ze dne 24. srpna 2000, č. j. 83084/00/346949/0433, které rovněž neobsahuje výši daň