21 Cdo 1053/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1053/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1053/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1053.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dlužník Dědění Zástavní právo Promlčení Exekuce Exekuční titul Dědická dohoda Dotčené předpisy:§ 470 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.1997 § 470 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.1997 § 471 obč. zák. ve znění do 31.12.1997 § 175v o. s. ř. ve znění do 30.04.1997 § 175n o. s. ř. ve znění do 30.04.1997 § 3069 o. z. § 579 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.1997 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1053/2023-736 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně ARTA REAL, k. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Přístavní č. 321/14, IČO 26174545, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Karlovo náměstí č. 671/24, proti žalovanému J. H., zastoupenému Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 2006/26, o zaplacení 11 300 000 Kč s příslušenstvím výtěžkem z prodeje zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 47/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2022, č. j. 18 Co 308/2022-704, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. června 2022, č. j. 46 C 47/2006-664, ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. června 2022, č. j. 46 C 47/2006-664, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 20. 2. 2006 domáhala, aby jí žalovaní Z. J., [dále jen „žalovaný 1)“], Š. J., [dále jen „žalovaná 2)“], a V. J., [dále jen „žalovaný 3)“], zaplatili 11 300 000 Kč s příslušenstvím, které je tvořeno nesplacenými úroky ve výši 12 577 582,95 Kč, nesplacenými úroky z prodlení z jistiny ve výši 3 005 021,74 Kč a nesplacenými úroky z prodlení z úroků ve výši 3 193 723,75 Kč, s tím, že uspokojení této pohledávky je oprávněna domáhat se pouze z výtěžku zpeněžení spoluvlastnických podílů žalovaných [¼ u žalovaného 1), ¼ u žalované 2) a ½ u žalovaného 3)] na „nemovitostech: budově XY č. p. XY, postavené na pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, které se nacházejí v katastrálním území XY, obec XY, a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu se sídlem v Praze, Katastrálním pracovištěm XY, na LV č. XY“ (dále též „předmětné nemovitosti“). Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 19. 8. 1992 byla mezi Investiční bankou, a. s., a Z. J., (dále též „dlužník“), uzavřena smlouva o úvěru reg. č. 4209252 I, která byla měněna a doplňována dodatkem č. 1 uzavřeným dne 19. 7. 1993, dodatkem č. 2 uzavřeným dne 28. 8. 1993, dodatkem č. 3 uzavřeným dne 25. 11. 1993 a dodatkem č. 4 ze dne 9. 3. 1994 (dále též „smlouva o úvěru“) a na jejímž základě poskytla Investiční banka, a. s. dlužníkovi dlouhodobý úvěr ve výši 20 000 000 Kč. Dlužník se podle dodatku č. 4 smlouvy o úvěru zavázal vrátit jemu poskytnuté peněžní prostředky v období od 20. 9. 1993 do 20. 7. 1999 v ujednaných splátkách, z nichž poslední byla splatná dne 20. 7. 1999. Dne 21. 12. 1994 byla mezi Investiční bankou, a. s., jako zástavním věřitelem na jedné straně a dlužníkem a žalovaným 3) jako zástavci na straně druhé uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k výše označeným nemovitostem, na jejímž základě bylo ve prospěch Investiční banky, a. s., zřízeno zástavní právo k těmto nemovitostem, s právními účinky vkladu práva ke dni 23. 12. 1994. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 12. 1999 postoupil věřitel pohledávku vzniklou na základě smlouvy o úvěru obchodní společnosti CZ REAL, a. s., která smlouvou ze dne 15. 5. 2000 tuto pohledávku dále postoupila žalobkyni, na kterou tak přešlo i zástavní právo váznoucí na nemovitostech. Dne 1. 1. 1997 dlužník zemřel. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 29. 12. 2003, sp. zn. 20 D 154/97, schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle níž nabyli žalovaný 1) a žalovaná 2) každý ¼ zastavených nemovitostí. Žalovaná 1) a žalovaný 2) dne 7. 12. 1998 uznali co do důvodu i výše svůj dluh vzniklý na základě smlouvy o úvěru ve složení: 17 600 000 Kč nesplacená jistina, 13 666 082,68 Kč nesplacené úroky do 30. 9. 1998, 1 004 822,53 Kč nesplacené úroky z prodlení do 31. 3.1996 a 6 154 296,35 Kč nesplacené úroky z prodlení od 1. 4. 1996 do 2. 12. 1998. Dne 6. 12. 2002 podala žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu o zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, o níž je vedeno řízení pod sp. zn. 35 C 239/2002. Žalobkyně se domáhá po žalovaných uspokojení pouze části pohledávky, a to 18. až 48. splátky jistiny v celkové výši 11 300 000 Kč splatných měsíčně od 20. 2. 1996 do 20. 8. 1998, nesplacených úroků z jistiny úvěru do 30. 6. 1998 ve výši 12 577 582,95 Kč, nesplacených úroků z prodlení z jistiny úvěru do 31. 8. 1998 ve výši 3 005 021,74 Kč a nesplacených úroků z prodlení z úroků úvěru do 31. 8. 1998 ve výši 3 193 723,75 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 10 – poté, co usnesením ze dne 30. 6. 2009, č. j. 46 C 47/2006-108, zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) z důvodu zpětvzetí žaloby v této části (neboť spoluvlastnické podíly těchto žalovaných na zastavených nemovitostech nabyl na základě udělení příklepu soudním exekutorem D. D.) – rozsudkem ze dne 19. 5. 2011, č. j. 46 C 47/2006-211, uložil žalovanému 3) povinnost zaplatit žalobkyni 1 400 000 Kč s příslušenstvím, které je tvořeno nesplacenými úroky ve výši 9 426 391,36 Kč, nesplacenými úroky z prodlení z jistiny ve výši 2 675 470,23 Kč a nesplacenými úroky z prodlení z úroků ve výši 2 669 442,42 Kč, s tím, že uspokojení této pohledávky vůči žalovanému 3) je žalobkyně oprávněna se domáhat pouze z výtěžku zpeněžení spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech ve výši ideální jedné poloviny, a zamítl žalobu co do částky 9 900 000 Kč s příslušenstvím, které je tvořeno nesplacenými úroky ve výši 3 151 191,59 Kč, nesplacenými úroky z prodlení z jistiny ve výši 329 551,51 Kč a nesplacenými úroky z prodlení z úroků ve výši 524 281,33 Kč, s tím, že uspokojení této pohledávky vůči žalovanému 3) je žalobkyně oprávněna se domáhat pouze z výtěžku zpeněžení spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech ve výši ideální jedné poloviny; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 3) částku 9 520 Kč k rukám advokáta Mgr. Tomáše Sedláčka a České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 částku 11 458 Kč, že žalovaný 3) je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na náhradě nákladů řízení 1 563 Kč a že se žalovanému 3) vrací záloha na náklady znaleckého posudku ve výši 8 000 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zajištěná pohledávka žalobkyně „existuje a dosud nezanikla splacením“ a že námitka promlčení vznesená žalovaným 3) při jednání konaném dne 12. 5. 2011 „vůči jistině i úroku z prodlení jak vůči hlavnímu závazku ze smlouvy o úvěru, tak i vůči akcesorickému závazku ze smlouvy o zástavě“ je opodstatněná jen zčásti, neboť k promlčení zástavního práva v té části, v níž se dosud nepromlčela zajištěná pohledávka, nedošlo. Dovodil, že uznáním dluhu co do důvodu a výše ze dne 7. 12. 1998 žalovanými 1) a 2) došlo k přetržení běhu promlčecí doby podle § 407 odst. 1 obchodního zákoníku a dnem 7. 12. 1998 počala běžet nová čtyřletá promlčecí doba, že podáním žaloby o zaplacení pohledávky ve výši 67 265 724,47 Kč vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35 C 239/2002 dne 6. 12. 2002 došlo k stavení promlčecí doby podle § 402 obchodního zákoníku, že promlčecí doba 10 let podle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku uplynula jen u části pohledávky a že promlčení nenastalo u 29. až 59. splátky v celkové částce jistiny 1 400 000 Kč. Pokud jde o příslušenství, shledal, že promlčení nastalo u příslušenství splatného do 19. 2. 1996. 3. K odvolání žalobkyně a žalovaného 3) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2011, č. j. 18 Co 455/2011-259, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, ve vyhovujícím výroku ve věci samé jej změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení 1 400 000 Kč s příslušenstvím, které je tvořen