21 Cdo 1090/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1090/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:21 Cdo 1090/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.1090.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poučovací povinnost soudu Přípustnost dovolání Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dotčené předpisy:§ 118a o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1090/2025-432 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně Supermarket u Vávrů, s. r. o. se sídlem v Černošicích, Dobřichovická č. 1016, IČO 27253911, zastoupené JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova č. 378, proti žalovanému Z. V., o 1 116 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 247/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2024, č. j. 23 Co 181/2024-357, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, č. j. 23 Co 181/2024-357, v části výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 2. 2024, č. j. 16 C 247/2023-309, opravený usnesením ze dne 9. 4. 2024, č. j. 16 C 247/2023-324, ve výroku pod bodem I, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 2. Dovolatelka má dovolání za přípustné proto, že odvolací soud se podle jejího mínění při řešení otázky, „zda se nedostavivšímu účastníku k jednání je možno odepřít povinnost poučit jej dle ust. § 118a o. s. ř., když (dle stanoviska soudu I. i II. stupně účastník přitom nevylíčil všechny rozhodující skutečnosti nebo je uvedl neúplně resp. dosud nenavrhl důkazy k prokázání svých sporných tvrzení) účastník vycházel z výzvy soudu, aby proběhla mimosoudní jednání ve věci s protistranou a ta zřejmě záměrně nepřistoupila na žádost o odročení jednání, aby stanovisko protistrany bylo projednáno se všemi společníky“, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu, resp. Že „podobná otázka“ nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena. 3. Odvolací soud při posouzení postupu soudu prvního stupně stran žádosti žalobkyně o odročení jednání nařízeného na 5. 2. 2024, jíž nebylo vyhověno, vyšel ze skutečností patrných z obsahu soudního spisu, že jednání nařízené na 26. 10. 2023 bylo na žádost zástupce žalobkyně odročeno na 4. 12. 2023, na němž bylo jednání znovu odročeno, a to na 5. 2. 2024 za účelem mimosoudního jednání účastníků a pokusu o smírné vyřešení sporu, k čemuž jim soud poskytl dvouměsíční lhůtu (podle protokolu na č. l. 289 soudního spisu soud prvního stupně usnesením vyhlášeným dne 4. 12. 2023 stanovil účastníkům lhůtu do 29. 1. 2024 ke sdělení výsledku mimosoudního jednání mezi stranami soudu – pozn. Nejvyššího soudu), podáním ze dne 30. 1. 2024 zástupce žalovaného informoval soud, že mimosoudní jednání účastníků rozpory mezi účastníky neodstranila, zástupce žalobkyně podáním ze dne 2. 2. 2024 (pátek), došlým soudu téhož dne v 15:04 hodin, požádal o další odročení o jeden měsíc s odůvodněním, že mimosoudní jednání účastníků ještě nebylo ukončeno, a k jednání nařízenému na pondělí 5. 2. 2024 se dostavila pouze žalovaná strana. Za těchto okolností odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, pokud jednostranné žádosti o odročení, odůvodněné pouze dosud neskončenými jednáními, nadto podané těsně před termínem jednání, nevyhověl. 4. Napadené rozhodnutí tak na řešení dovolatelkou předestřené otázky nezávisí, protože předpoklad, na kterém je tato otázka vystavěna, tj. že účastník (důvodně) vycházel z výzvy soudu, aby proběhla mimosoudní jednání ve věci s protistranou, nebyl naplněn, neboť prostor, který soud účastníkům ke smírnému vyřešení sporu poskytl, byl zcela jednoznačně časově vymezen a lhůta k tomuto účelu soudem stanovená uplynula před podáním žádosti žalobkyně o další odročení jednání. 5. Mimo to judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.). Dovolání pak logicky není (nemůže být) přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předkládá dovolacímu soudu k řešení pouze otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sen. zn. 29 ICdo 29/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 29 Cdo 2578/2023). 6. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, Nejvyšší soud shodně dovodil, že poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu včas nepožádal o odročení jednání (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2762/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Na to Nejvyšší soud v usneseních ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011, a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1793/2011, navázal závěrem, že účastník, který se jednání neúčastnil, dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. ztrácí. 7. Jak je uvedeno shora, napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že v posuzované věci nebyla splněna žádná z obou podmínek pro to, aby účastník nepřítomný při jednání nepozbyl dobrodiní poučení soudu podle § 118a o. s. ř., tj. že žádost žalobkyně o odročení jednání nařízeného na 5. 2. 2024 nebyla podána ani včas, ani z důležitého důvodu. Odvolací soud navíc považoval za rozhodný ještě třetí důvod, který označuje jako „lehkomyslné“ jednání zástupce žalobkyně v situaci, kdy pokud „k odročení jednání předem … nedojde, … dříve stanovený termín ústního jednání stále platí a účastník, který se k němu nedostaví, se vystavuje riziku, že bude jednáno v jeho nepřítomnost