21 Cdo 1216/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1216/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 12. 2015 Spisová značka:21 Cdo 1216/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1216.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Věc opuštěná Vydržení Úschova Dotčené předpisy:§ 135 odst. 1 a 4, § 134 odst. 1 a § 130 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 185d odst. 1 a § 185e o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 3. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1216/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Z. S., zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2, proti žalované R. H., zastoupené JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem v Krnově, Pod Cvilínem, Horní č. 1084/16, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 19 C 77/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 19. října 2012, č. j. 57 Co 490/2012-134, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Leopolda Petřiče, advokáta se sídlem v Krnově, Pod Cvilínem, Horní č. 1084/16. Odůvodnění: Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodního oddělení Velké Heraltice ze dne 14. 6. 2010, č. j. KRPT-13606-68/TČ-2010-070618, které nabylo právní moci dne 2. 8. 2010, byl uložen do soudní úschovy „pes, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. 8. 2003, pojmenovaný A. N. B., barvy mahagonové, bez srsti, mezi ušima má hnědavý 0,5 mm porost srsti, slyšící na jméno A., s vytetovaným číslem … v levé slabině“. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že uvedený pes byl zajištěn jako věc důležitá pro trestní řízení, a protože na něj uplatnily nárok dvě osoby, přičemž nebylo možno jednoznačně a prokazatelně určit majitele věci, byl pes uložen podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu do soudní úschovy; řízení o úschově je vedeno u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 22 Sd 58/2010. Žalobkyně podáním ze dne 28. 7. 2010 (doplněným dne 23. 8. 2010) požádala o vydání předmětu úschovy. Žalovaná s požadavkem žalobkyně nesouhlasila a návrhem ze dne 21. 12. 2010 sama požádala, aby jí byl pes ze soudní úschovy vydán. Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 21. 3. 2011, č.j. 22 Sd 58/2010-87 sdělil žalobkyni i žalované, že „nebyl žádnou z účastnic dán souhlas s vydáním věci, a že jim věc bude vydána jen tehdy, jestliže podají u soudu proti druhé účastnici žalobu o uložení povinnosti souhlasit s odevzdáním věci z úschovy, a jestliže soud žalobě pravomocným rozsudkem vyhoví“. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 30. 3. 2011 domáhala, aby bylo žalované uloženo „souhlasit s odevzdáním věci z úschovy psa, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. 8. 2003, pojmenovaný A. N. B., barvy mahagonové, bez srsti, mezi ušima má hnědavý 0,5 mm porost srsti, slyšící na jméno A., s vytetovaným číslem … v levé slabině, žalobkyni“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že „podmínky této úschovy jsou v rozporu s ust. 185a odst. 1 o. s. ř., neboť živý pes se nehodí k úschově“, že „pes byl nezákonně PČR dne 24. 4. 2010 žalobkyni odňat“, a že žalovaná „nemá k tomuto psovi ze zákona žádné právo“. Žalovaná totiž „psa dobrovolně koncem září 2009 darovala další osobě Z. Z. a „až dne 21. 12. 2010, po prohraném soudním řízení o určení vlastnictví k psovi rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 11. 2009, č. j. 19 C 70/2010, sepsala se Z. Z. další darovací smlouvu ze dne 25. 11. 2011, kterou Z. Z. daruje psa žalované“. Uvedená smlouva je však neplatná, neboť Z. Z. „nebyla už 25. 10. 2011 majitelem psa, neboť ho v listopadu 2009 ztratila a v prekluzivní době, půl roku od ztráty, i když věděla, kdo psa u sebe má, své vlastnictví k psovi neuplatnila a na své vlastnictví rezignovala“. Žalobkyně se „psa ujala, poté co byl vyhozen v zimě na ulici, a starala se o něj se souhlasem jeho majitelky Z. Z., která trestní oznámení na žalobkyni nepodala a ani se k němu nikdy nepřipojila“. Žalovaná uvedla, že uvedeného psa koupila kupní smlouvou dne 2. 11. 2003 od chovatelů P. a H. K., že v září 2009 získala zaměstnání v Německu a proto se rozhodla svěřit psa do péče Z. Z. a to nejdřív na zkoušku, proto jí při předání psa ani nepředala průkaz o původu psa, veterinární průkaz ani další dokumentaci. Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 24. 11. 2010, č. j. 19 C 70/2010-66, zamítl žalobu žalované o určení vlastnictví k psovi a dovodil, že žalovaná převedla psa do vlastnictví Z. Z. ústní darovací smlouvou a že platnost této smlouvy není vázána na předání dokumentů k psovi. Na základě tohoto rozhodnutí uzavřela žalovaná následně 25. 11. 2010 se Z. Z. písemnou darovací smlouvu, kterou převedla Z. Z. psa zpět do vlastnictví žalované. Žalovaná je tedy vlastnicí uvedeného psa. Žalobkyně nemá žádná vlastnická ani jiná práva ke psovi, není ani poctivým nálezcem, protože psa nevydala jeho vlastníku nebo neodevzdala obci. Námitku žalobkyně, že žalovaná „ztratila ke psovi vlastnické právo uplynutím prekluzivní doby ve smyslu § 135 OZ“, označila za nedůvodnou, neboť poté co se Z. Z. pes v listopadu 2009 ztratil, spatřila žalovaná psa volně pobíhat při své návštěvě v ČR dne 23. 4. 2010, ptala se žalobkyně, odkud má jejího psa, a žádala ji o jeho vydání, ta to však odmítla. Žalovaná rovněž podala k Okresnímu soudu v Bruntále dne 5. 4. 2011 žalobu, kterou se domáhala, aby žalobkyně byla povinna „souhlasit s odevzdáním věci z úschovy psa, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. 8. 2003, pojmenovaný A. N. B., barvy mahagonové, bez srsti, mezi ušima má hnědavý 0,5 mm porost srsti, slyšící na jméno A., s vytetovaným číslem … v levé slabině“, žalované. Okresní soud v Bruntále – poté co usnesením ze dne 13. 12. 2011 věci sp. zn. 19 C 77/2011 a 19 C 79/2011 spojil ke společnému řízení pod sp. zn. 19 C 77/2011 – rozsudkem ze dne 7. 2. 2012, č. j. 19 C 77/2011-77, zamítl návrh žalobkyně, že žalovaná je povinna souhlasit s odevzdáním věci ze soudní úschovy pod sp. zn. 22 Sd 58/2010 Okresního soudu v Bruntále, a to úschovy „psa, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. 8. 2003, pojmenovaný A. N. B., barvy mahagonové, bez srsti, mezi ušima má hnědavý 0,5 mm porost srsti, slyšící na jméno A., s vytetovaným číslem … v levé slabině", žalobkyni, uložil žalobkyni, že je povinna souhlasit s odevzdáním věci ze soudní úschovy pod sp. zn. 22 Sd 58/2010 Okresního soudu v Bruntále, a to úschovy „psa, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. 8. 2003, pojmenovaný A. N. B., barvy mahagonové, bez srsti, mezi ušima má hnědavý 0,5 mm porost srsti, slyšící na jméno A., s vytetovaným číslem … v levé slabině", žalované a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12.724,- Kč k rukám advokáta JUDr. Leopolda Petřiče. Dovodil, že žalobkyně v řízení své právo na předmět úschovy neprokázala, neprokázala nabytí vlastnictví psa ve smyslu § 132 občanského zákoníku či existenci jiného práva na tohoto psa. Naopak žalovaná prokázala (darovací smlouvou ze dne 25. 11. 2010 uzavřenou mezi ní a Z. Z., ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočky Krnov, ze dne 24. 11. 2010, č. j. 19 C 70/2010-66), že jí přísluší právo na předmět úschovy, vlastnické právo k psovi. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 10. 2012, č. j. 57 Co 490/2012-134 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.482,50 Kč k rukám advokáta žalované. Dovodil, že námitka žalobkyně o tom, že okresní soud neměl věc projednat podle ustanovení § 185a a násl. o. s. ř., není důvodná, neboť se jedná o situaci, kdy o úschově bylo rozhodnuto podle § 80 trestního řádu a dnem právní moci usnesení vydaného příslušným orgánem činným v trestním řízení se věc považuje za uloženou do úschovy, aniž by bylo třeba, aby věc byla soudu skutečně odevzdána, aniž by o přijetí psa do úschovy měl rozhodnout okresní soud, a že okresní soud není oprávněn zkoumat, zda postup policie byl v souladu se zákonem. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a správně věc právně posoudil; podstatné je, že rozsudkem okresního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 19 C 70/2010-66 byla zamítnut