21 Cdo 1265/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1265/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2017 Spisová značka:21 Cdo 1265/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1265.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Posudek o pracovní činnosti Dotčené předpisy:§ 314 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 9. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1265/2017 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně A. V., zastoupené JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány č. 3, proti žalované Tchibo Coffee Service Czech Republic spol. s r. o., se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách č. 1450/18, IČO 27387739, zastoupené Mgr. Ing. Jurajem Dulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, o úpravu pracovního posudku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 145/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2016 č. j. 30 Co 147/2016-125, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 8. 2015 č. j. 28 C 145/2014-95 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhala z důvodu, že nesouhlasí s obsahem pracovního posudku ze dne 28. 2. 2014, který jí byl doručen dne 12. 3. 2014, aby byla žalované uložena povinnost „vydat žalobkyni pracovní posudek následujícího znění“: „Paní A. V. byla zaměstnána ve společnosti Tchibo Coffee Service Czech Republic spol. s r. o., IČ: 27387739, na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 11. 2003. Pracovní poměr byl ukončen z důvodu organizačních změn na straně zaměstnavatele, tedy dle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Paní A. V. byla zaměstnána ve funkci marketing manager; jejím úkolem bylo vypracování dlouhodobé strategie marketingu a zajišťování marketingových aktivit podle této strategie za účelem zvýšení obratu a prodeje a získání nových zákazníků. Mezi další úkoly patřily zejména analýzy trhu, produkt management, brand management, trade marketing, projektové řízení a správa web stránky. Svou práci vykonávala paní A. V. velmi svědomitě, iniciativně, s využitím všech svých znalostí a dovedností a týmové spolupráce. Nadstandardně hodnotíme zejména její strategickou orientaci, spojenou se schopností iniciovat a řídit změny, což se reálně projevilo v obchodní činnosti společnosti. Pracovní posudek se vydává na žádost zaměstnankyně a zohledňuje hodnocení Ing. D. D., jednatele společnosti Tchibo Coffee Service Czech Republic spol. s r. o. v období od 19. 10. 2006 do 1. 8. 2012.“ Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 31. 8. 2015 č. j. 28 C 145/2014-95 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12.161,- Kč k rukám „právního“ zástupce žalované. Vycházel ze zjištění, že v průběhu řízení se účastníci mimosoudně dohodli na určitém způsobu úpravy pracovního posudku, a v tomto smyslu žalobkyně rovněž upravila svůj žalobní požadavek. Dne 17. 4. 2015 jednatel žalované zaslal žalobkyni email, kterým ji informoval, že jí poštou zasílá upravený posudek. Žalobkyně však tuto písemnost bezdůvodně nepřevzala, a žalovaná proto předložila soudu jako důkaz nepoškozenou obálku, která byla jako nevyzvednutá poštou vrácena odesílateli. Obsahem obálky byl na samostatném listě průvodní dopis žalobkyni (kde se uvádí, že „obsah pracovního posudku není vyjádřením názoru jednatelů společnosti a nezohledňuje období od 1. 8. 2012 do ukončení pracovního poměru žalobkyně“) a na samostatném listě pracovní posudek vyhotovený žalovanou podle dohody účastníků. Za tohoto stavu tedy „soud považoval za prokázané, že pracovní posudek byl žalobkyni zaslán v souladu s dohodou stran jako příloha na samostatném listě“, a proto žalobu jako bezdůvodnou zamítl. Námitku žalobkyně, že takto vyhotovený posudek nevyhovuje jejímu požadavku, neboť budoucí zaměstnavatel může požadovat i průvodní dopis, odmítl s odůvodněním, že „zaměstnavatel je oprávněn požadovat pracovní posudek, nikoli však jakoukoliv jinou korespondenci zaměstnavatele a zaměstnance, včetně průvodního dopisu“, který „může obsahovat informace, které se budoucího zaměstnavatele nijak netýkají, a nemá na jejich získání žádné právo“. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2016 č. j. 30 Co 147/2016-125 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.356,- Kč k rukám Mgr. Ing. J. D. Odvolací soud za situace, kdy žalobkyně nezpochybňovala obsah listin (na samostatném listě průvodní dopis ze dne 17. 4. 2015 a na samostatném listě, jako příloha č. 1, pracovní posudek ze dne 16. 4. 2015), které byly uloženy v obálce adresované žalobkyni, která se jako nevyzvednutá vrátila žalované zpět, přisvědčil závěru soudu prvního stupně o tom, že „žalovaná splnila svoji povinnost, jestliže zaslala žalobkyni pracovní posudek upravený ve znění dle změny žaloby“. Tento posudek „se liší pouze tím, že v záhlaví je uvedeno č. (listu) 2/2 a je označen jako příloha“. Tyto dvě skutečnosti však podle názoru odvolacího soudu „nemění nijak smysl uvedeného pracovního hodnocení“, které „odpovídá dohodnutému znění pracovního posudku“. Žalobkyně, která přesto nevzala žalobu zpět a setrvala na tom, že žalovaná povinnost nesplnila (protože jejich „domluva nezahrnovala žádný průvodní dopis“), tudíž „spor prohrála“, neboť za daného stavu žaloba není důvodná, „byť byla původně podána po právu“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítala, že odvolací soud nesprávně právně posoudil „zatím nevyřešenou“ otázku hmotného práva, zda průvodní dopis zaměstnavatele je součástí pracovního posudku ve smyslu ustanovení § 314 zák. práce. Podle názoru dovolatelky s ohledem na znění uvedeného ustanovení „má být i průvodní dopis považován za součást pracovního posudku, zvláště pak je-li s pracovním posudkem pevně spojen (přišit kancelářskou sešívačkou) a jsou v něm uváděny další skutečnosti doplňující pracovní hodnocení toho, co je uvedeno v pracovním posudku označeném jako Příloha č. 1“. Zdůraznila, že v daném případě je v průvodním dopise „výslovně deklarována chybějící vůle jednající osoby ve vztahu k pracovnímu posudku“ a jeho obsah je tak „fakticky negován“. Navíc se v průvodním dopise uvádí, že posudek nezohledňuje období od 1. 8. 2012 do 28. 2. 2014, a tedy žalobkyně neobdržela hodnocení její práce za celou dobu trvání pracovního poměru. Podle jejího mínění průvodní dopis tvoří s pracovním posudkem ze dne 16. 4. 2015 „jeden nedílný celek“, který není v souladu s dohodou uzavřenou mezi účastníky v březnu 2015, ani se zněním změněné žaloby. Žalovaná „nečestně“ a v rozporu s dobrými mravy tímto způsobem toliko učinila „jakoby vstřícný krok“ a „z pozice dominantního subjektu zcela evidentně a účelově vyhotovila pracovní posudek v takové podobě, aby jej žalobkyně fakticky nemohla použít“. Žalobkyně si sice i bez pracovního posudku již našla nové zaměstnání, přesto však „nepožaduje vydání pracovního posudku bezúčelně“, neboť „v horizontu dalších několika let, kdyby zvažovala změnu pracovní pozice, by opět mohla být (a zřejmě i bude) v situaci, že by potřebovala doložit hodnocení své pracovní činnosti u žalované“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že „žalobě v plném rozsahu vyhoví“ a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení, nebo aby napadený rozsudek, případně i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, příp. soudu prvního stupně, k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je