21 Cdo 1276/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1276/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 11. 2016 Spisová značka:21 Cdo 1276/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1276.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Skončení pracovního poměru Odstupné Nemoc z povolání Převedení na jinou práci Dotčené předpisy:§ 41 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 41 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 41 odst. 6 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 41 odst. 7 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 52 písm. d) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 67 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 42 odst. 1 předpisu č. 373/2011Sb. ve znění do 30.04.2015 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1276/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále, Vranové 1.díl č. 397, proti žalované Wikov MGI a.s. se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, IČO 26491826, zastoupené Mgr. Šimonem Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí č. 737/3, o 37.704,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 150/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2015 č. j. 23 Co 175/2015-108, takto: Dovolání žalované se zamítá. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 17.7.2014 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 37.704,- Kč se zákonným úrokem z prodlení "jdoucím od 1.12.2013". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalované jako "strojírenský dělník na pracovišti těžká obrobna" v době od 1.11.2011 do 30.11.2013, že dne 16.4.2013 mu byla "nahlášena" nemoc z povolání, za kterou odpovídá žalovaná, že na základě lékařského posudku ze dne 22.10.2013 pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci strojírenského dělníka v těžké obrobně a že dalším lékařským posudkem ze dne 22.10.2013 byl uznán zdravotně způsobilým pro práci na pracovní pozici "uklízeč na pracovišti, ostraha" (oba posudky byly žalobci doručeny dne 23.10.2013). Účastníci rozvázali pracovní poměr ke dni 30.11.2013 dohodou ze dne 5.11.2013, v níž bylo (mimo jiné) uvedeno, že žalobce "odmítl nabídku jiného zaměstnání uklízeče z důvodu profesní degradace". Žalobce má za to, že mu náleží podle ustanovení § 67 odst. 2 zákoníku práce odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku, neboť došlo k rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, a nesouhlasí s názorem žalované, že by byl ode dne 24.10.2013 převeden na jinou práci (uklízeče), když od 24.10.2013 do 30.11.2013 čerpal dovolenou, během které se snažil najít si jiné vhodné zaměstnání. K převedení na jinou práci podle žalobce nemohlo dojít ani z toho důvodu, že právní účinky lékařského posudku se závěrem o zdravotní způsobilosti posuzované osoby nastaly nejdříve uplynutím lhůty deseti pracovních dnů pro podání návrhu na jeho přezkoumání, a, byl-li lékařský posudek o způsobilosti k výkonu práce uklízeče vydán dne 22.10.2013 (a předán 23.10.2013), nemohly jeho právní účinky nastat dříve než 7.11.2013. Z uvedených důvodů žalobce uplatňuje (prozatím) část zákonného nároku na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku "s výhradou uplatnění celého zákonného nároku v pozdější době". Žalovaná namítala, že s ohledem na závěry lékařských posudků byla povinna převést žalobce na jinou práci, což také učinila, a že žalobce o převedení na pracovní pozici uklízeče (středisko ostraha č. 851) s účinností od 24.10.2013 vyrozuměla. Vzhledem k tomu, že žalobce odmítl vykonávat "pracovní pozici uklízeče", nebyla důvodem rozvázání pracovního poměru dlouhodobá nezpůsobilost zaměstnance konat práci, ale skutečnost, že nebyl převeden na "práci, která by se mu líbila". Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19.1.2015 č.j. 10 C 150/2014-50, opraveným usnesením ze dne 2.6.2015 č.j. 10 C 150/2014-75, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 16.473,- Kč k rukám advokáta Mgr. Šimona Slezáka. Dospěl k závěru, že žalovaná byla povinna převést žalobce na jinou práci, přičemž musela zároveň přihlížet k tomu, aby práce byla pro něj vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci, a že tuto svou povinnost splnila. Protože žalobce čerpal dovolenou až po převedení na jinou práci (žádost o čerpání dovolené podal z "útvaru 851 - ostraha"), protože nesplnění povinnosti žalované vystavit žalobci písemné potvrzení o převedení na jinou práci a době jeho trvání nezpůsobuje neplatnost převedení a protože žalovaná jako zaměstnavatel nebyla povinna zajistit lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance k výkonu jiné práce, nedošlo k rozvázání pracovního poměru účastníků z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm.d) zákoníku práce. Na uvedeném závěru nic nemění ani rozhodnutí úřadu práce o přiznání podpory v nezaměstnanosti, podle něhož žalobce "ukončil zaměstnání z vážných (zdravotních) důvodů", neboť není pro soud závazné. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.11.2015 č. j. 23 Co 175/2015-108 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Po doplnění dokazování odvolací soud dovodil, že žalovaná neměla povinnost vysílat žalobce na lékařskou prohlídku před převedením na práci uklízeče, neboť se nejedná o "rizikovější práci, než byla předchozí pozice strojírenského dělníka na pracovišti 305 - těžká obrobna", a, pochybovala-li o zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu práce uklízeče, měla dostatečně uvážit, že právní účinky lékařského posudku se závěrem o zdravotní způsobilosti k práci nastávají až uplynutím deseti pracovních dnů ode dne jeho předání. Jestliže žalovaná převedla žalobce na práci uklízeče v době, kdy ještě nebylo "postaveno najisto", zda je pro něj vhodnou prací vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, jde o právní úkon neplatný, neboť jednak odporuje zákonu, jednak nejsou naplněny zásady pracovněprávních vztahů, zejména zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance [§ 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce] a uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce [§ 1a odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nebyl před rozvázáním pracovního poměru platně převeden na jinou práci, a je tedy zřejmé, že příčinou rozvázání pracovního poměru účastníků byla žalobcova zdravotní nezpůsobilost k výkonu práce; žalobci proto přísluší (bez ohledu na obsah dohody ze dne 5.11.2013) odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval výši odstupného. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že nemůže jít k její tíži skutečnost, že si vyžádala lékařský posudek o způsobilosti žalobce k práci uklízeče, i když jej nebylo k platnému převedení na jinou práci třeba. Lékařský posudek o nezpůsobilosti k dosavadní práci nabývá účinků dnem jeho prokazatelného předání a návrh na přezkum, který jsou dotčené osoby oprávněné podat do 10 dnů ode dne doručení posudku, nemá odkladné účinky, vyplývá-li z posudku, že zaměstnanec pozbyl způsobilost dlouhodobě konat práci. Žalovaná má za to, že z dokazování a odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že již dne 21.10.2013 věděla, že žalobce převede na práci uklízeče, bude-li u něj zjištěna zdravotní nezpůsobilost na práci strojírenského dělníka, a informovala o tom právního zástupce žalobce. Vzhledem k tomu, že ani jedna ze stran pracovního poměru nezpochybňovala, že práce uklízeče je pro žalobce vhodná a splňuje kritéria uvedená v ustanovení § 41 odst. 6 zákoníku práce, a že podmínky pro převedení na jinou práci byly splněny již doručením lékařského posudku o zdravotní nezpůsobilosti žalobce, považuje žalovaná názor odvolacího soudu nejen za "přílišný formalismus", ale i nesprávné právní posouzení platnosti převedení na jinou práci. Žalovaná poukazuje na podobnost s vydáváním lékařských posudků o zdravotní způsobilosti k práci při přijetí do zaměstnání s tím, že otázka "konkurence těchto dvou posudků a jejich vliv na převedení zaměstnance na jinou práci" nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Protože skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru bylo, že se žalobci "nelí