21 Cdo 1385/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1385/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 8. 2012 Spisová značka:21 Cdo 1385/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1385.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Přípustnost dovolání Společnost s ručením omezeným Statutární orgán Zaměstnanci Zaměstnavatelé Dotčené předpisy:§ 1a předpisu č. 118/2000Sb. ve znění do 31.12.2007 § 3 předpisu č. 118/2000Sb. ve znění do 31.12.2007 § 133 odst. 1 obch. zák. § 134 obch. zák. § 109 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. § 241a odst. 3 o. s. ř. § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. § 250a odst. 1 o. s. ř. § 145 o. s. ř. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1385/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Terezou Dolanskou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Chodovecké nám. č. 353/6, za účasti České republiky - Úřadu práce se sídlem v Praze (krajské pobočky v Plzni, Jižní Předměstí, Kaplířova č. 2731/7), o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 13 C 225/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2010 č.j. 56 Co 194/2010-127, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Úřad práce v Plzni rozhodnutím ze dne 23.11.2007 č.j. PMA-262/2007 zamítl žádost žalobce „o uspokojení mzdových nároků“ za měsíce červen, červenec a srpen 2007. K odvolání žalobce ze dne 28.12.2007 Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 6.2.2008 č.j 2008/2956-424 vyslovilo, že „ podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu se odvolání zamítá a výše uvedené rozhodnutí se potvrzuje“. Žalobou podanou dne 29.4.2008 se žalobce domáhal, aby jeho žádosti bylo vyhověno a byly mu přiznány „mzdové nároky za měsíc červen 2007 ve výši 34.565,- Kč, za měsíc červenec 2007 ve výši 34.565,- Kč a za měsíc srpen 2007 ve výši 34.565,- Kč, které mu nebyly vyplaceny zaměstnavatelem a které je žalobci povinen vyplatit Úřad práce v Plzni do tří dnů od právní moci rozsudku“. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3.8.2010 č.j. 56 Co 194/2010-127, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 2.2.2010 č.j. 13 C 225/2009-85 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byl zamítnut „návrh, aby žalobci byly přiznány mzdové nároky za měsíc červen 2007 ve výši 34.565,- Kč, za měsíc červenec 2007 ve výši 34.565,- Kč a za měsíc srpen 2007 ve výši 34.565,- Kč, které mu nebyly vyplaceny zaměstnavatelem – společností Mlékárna Dvorec s.r.o., IČO 25211609 se sídlem v Plzni, Borská č. 55 a které je povinen vyplatit žalobci Úřad práce v Plzni“), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. (§ 245 o.s.ř.). Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že předmětem dovolacího přezkumu je otázka nároku žalobce na náhradu mzdy, která nebyla vyplacena zaměstnavatelem z důvodu jeho platební neschopnosti za období od června do srpna 2007 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění v té době účinném - dále jen „zák. práce“ a podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31.12.2007, tj. přede dnem, než nabyl účinnosti zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím (dále jen „zákon č. 118/2000 Sb.“). Žalobce v dovolání zejména namítá, že splňuje podmínky ustanovení § 3 zákona č. 118/2000 Sb., neboť „měl platně sjednán se zaměstnavatelem (Mlékárna Dvorec, s.r.o.) pracovní poměr a zároveň mu vznikl nárok na výplatu sjednané mzdy z pracovního poměru za vykonanou práci“. Mzdové nároky žalobce byly řádně vedeny v účetnictví společnosti jako závazky z pracovního poměru. Nárok na mzdu žalobce nemohl podle jeho názoru zaniknout „pouze s odůvodněním, že ode dne jeho jmenování do funkce jednatele zaniká jeho nárok na mzdu, a tento nárok se mění na nárok podle obchodního zákoníku“. Namítá dále, že „jednatel společnosti musí vykonávat určité úkoly dle obchodního zákoníku“, zaměstnanec společnosti ve funkci ředitele musí vykonávat úkoly vymezené v pracovní smlouvě, nelze tedy uzavřít, že by se jednalo „o tytéž úkoly a že odměna za činnost statutárního orgánu by měla mít přednost před odměnou za práci ředitele“. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zák. práce přísluší zaměstnanci za vykonanou práci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle ustanovení § 1a zákona č. 118/2000 Sb. má zaměstnanec v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti. Podle § 3 zákona č. 118/2000 Sb. se zaměstnancem pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, s níž zaměstnavatel sjednal pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti, na základě kterých jí vznikly v době 6 měsíců předcházejících měsíci, ve kterém byl podán návrh na prohlášení konkursu (dále jen „rozhodné období“), mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem. Mzdovými nároky se rozumějí mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o pracovní činnosti, jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995) činnost statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným však nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, pokud náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) není výkon činnosti statutárního orgánu. Ten, kdo je statutárním orgánem obchodní společnosti nebo jiné právnické osoby, činí právní úkony právnické osoby ve všech věcech (srov. § 20 odst.1 občanského zákoníku). Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů; je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnost každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak (srov. § 133 odst.1 obchodního zákoníku). Jednateli náleží rovněž obchodní vedení společnosti; je-li více jednatelů, vyžaduje se k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti souhlas většiny jednatelů, nestanoví-li společenská smlouva jinak (srov. § 134 obchodního zákoníku). V projednávané věci žalobce od 1.7.2005 uzavřel s obchodní společností Mlékárna Dvorec, s.r.o. pracovní poměr na funkci ředitele společnosti s pracovní dobou stanovenou na 40 hodin týdně, současně v období od 16.11.2005 do 25. dubna 2007 byl společníkem uvedené obchodní společnosti, přičemž byl vlastníkem 50% obchodního podílu, a od 27.6.2006 vykonával rovněž funkci jednatele společnosti. Žalobce nedoložil, co bylo jeho pracovní náplní ve funkci ředitele společnosti, proto bylo třeba vyjít z obsahu označení pracovního zařazení, z něhož vyplývá, že „úkolem žalobce bylo řídit společnost“, přičemž tyto záležitosti náleží rovněž do působnosti statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným (jednatele společnosti). Uvedené samozřejmě neznamená, že by žalobce neměl za výkon svých činností nárok na odměnu; nejde však o nárok z pracovněprávního, ale z obchodněprávního vztahu (za výkon funkce jednatele), který nemůže být projednán a rozhodnut v tomto řízení, jehož předmětem jsou - jak vyplývá z obsahu žaloby - pracovněprávní nároky (srov. Obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2009 sp.zn. 21 Cdo 3090/2008). Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že, vykonával-li žalobce v rozhodném období souběžně funkci statutárního orgánu společnosti (jednatele) a ředitele společnosti a neprokázal přitom, že obsah těchto funkcí nebyl totožný („n