21 Cdo 165/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 165/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2017 Spisová značka:21 Cdo 165/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.165.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odloučení pozůstalosti (o. z.) [ Pozůstalost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 1709 předpisu č. 89/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 4. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 165/2017-597 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Vítězslavy Pekárkové ve věci pozůstalosti po F. H., za účasti 1) D. H., 2) B. H., zastoupené D. H., jako obecnou zmocněnkyní, a 3) J. H., zastoupené D. H., jako obecnou zmocněnkyní, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 25 D 643/2015, o dovolání I. L., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 28, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. září 2016, č. j. 24 Co 386/2016-537, takto: I. Dovolání I. L. proti usnesení krajského soudu v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 13.6.2016, č.j. 25 D 643/2015-469, ve výroku II., kterým byl zamítnut návrh na odvolání správce pozůstalosti a ustanovení nového správce, se odmítá. II. Dovolání I. L. proti usnesení krajského soudu v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 13.6.2016, č.j. 25 D 643/2015-469, ve výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že se návrhu na odloučení pozůstalosti nevyhovuje, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í : Řízení v pozůstalosti po F. H., zemřelém dne 23.5.2015 (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 4.6.2015, č.j. 25 D 643/2015-3. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti byla pověřena Libuše Novotná-Kuzmová, notářka v Příbrami (§ 101 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z.ř.s.“), v průběhu řízení došlo k převzetí uvolněného notářského úřadu Mgr. Kateřinou Lukavskou, notářkou v Příbrami. Jako dědičky zůstavitele ze zákona byly zjištěny manželka B. H. a dcery D. H. a J. H. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 16.7.2015, č.j. 25 D 643/2015-66, ustanovil D. H. správcem pozůstalosti ve vztahu k majetku souvisejícímu s podnikatelskou činností zůstavitele, a usnesením ze dne 22.7.2015, č.j. 25 D 643/2015-73, ustanovil D. H. správcem celé pozůstalosti kromě majetku souvisejícího s podnikatelskou činností zůstavitele. Podáními doručenými soudu dne 30.7.2015 přihlásila I. L. do pasiv dědictví svou pohledávku za zůstavitelem ve výši 700.000,- Kč s příslušenstvím, vzniklou na základě smlouvy o půjčce ze dne 22.2.2006, a dala podnět k ustanovení správce dědictví. Podáním doručeným soudu rovněž dne 30.7.2015 I. L. navrhla, aby soud rozhodl, že pozůstalost po F. H. zůstává odloučena od jmění dědiců a bude spravována jako oddělené jmění, ze kterého bude uspokojena navrhovatelka. Podáním doručeným soudu dne 26.10.2015 I. L. soudu sdělila, že podle ní D. H. nevykonává funkci správce pozůstalosti (do níž byla ustanovena usneseními ze dne 16.7.2015 a 22.7.2015) řádně, a s ohledem na to navrhuje, aby soud odvolal D. H. z funkce správce pozůstalosti a aby ustanovil nového správce. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 13.6.2016, č.j. 25 D 643/2015-469, rozhodl, že se návrhu věřitelky I. L. na odloučení pozůstalosti nevyhovuje (výrok I.), a že se návrh věřitelky I. L. na odvolání správce pozůstalosti a ustanovení nového správce zamítá (výrok II.). K odvolání I. L. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2.9.2016, č.j. 24 Co 386/2016-537, usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 13.6.2016, č.j. 25 D 643/2015-469, potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vyložil ustanovení § 1709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a správně je aplikoval na zjištěné skutečnosti v tomto řízení. Vycházel přitom z názoru, že předložila-li věřitelka listinu, z níž vyplývá, že dne 22.2.2006 mohla být uzavřena smlouva o půjčce a tato listina zjevně nebyla výslovně popřena dědičkami (nýbrž dědičky namítají, že v mezidobí došlo ke skutečnostem, pro které se půjčka stala darem), pak „v rovině pravděpodobnosti nelze vyloučit, že zde může existovat tvrzená pohledávka věřitelky za zůstavitelem“. Současně je však podle odvolacího soudu potřeba, aby věřitel také doložil obavu z předlužení dědiců, a to tím, že „bude alespoň věrohodně tvrdit takové konkrétní skutečnosti, které mohou vést k závěru, že dědic (dědicové) je zatížen takovými dluhy, které vzhledem k daným okolnostem reálně ohrožují dědice předlužením, z hlediska tohoto zákonného předpokladu tedy není vůbec podstatné, zda byl zadlužen sám zůstavitel, nýbrž, jaká je dluhová situace dědiců, a to jde-li o jiné dluhy, než eventuálně zatěžující dědictví, jejichž existence by mohla ohrozit uspokojení dluhů věřitelů zůstavitele“. Z obsahu spisu však podle odvolacího soudu nevyplývá, že by byly známy nějaké konkrétní dluhy v úvahu přicházejících dědiček, ke dni rozhodnutí nejsou vedeny v insolvenčním rejstříku a ve svých podáních odvolatelka žádné konkrétní tvrzení zakládající důvodnou obavu z předlužení rovněž nepřinesla, a tedy že odvolatelka nijak neosvědčila existenci dluhů dědiců, v jejichž důsledku by zde byla obava z předlužení dědiců. Dále odvolací soud vyslovil, že nebyl-li shledán důvodným návrh na odloučení pozůstalosti, není zůstavitelův věřitel účastníkem řízení, jde-li o jmenování a odvolání správce pozůstalosti, jak vyplývá z ustanovení § 110, § 114 a § 115 z.ř.s., a proto návrhu věřitele na odvolání správce pozůstalosti a jmenování nového správce pozůstalosti nelze vyhovět. Dodal, že z hlediska možné odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele bude rozhodující reálná cena dědictví, nikoli cena, se kterou případně dědici souhlasili při prodeji části pozůstalosti v průběhu pozůstalostního řízení. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2.9.2016, č.j. 24 Co 386/2016-537, podala I. L. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 občanského soudního řádu, neboť podle ní závisí napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Jde jednak o otázku, zda je možné část ustanovení § 1709 o.z. „osvědčí obavu z předlužení dědice“ a „návrhu nevyhoví, je-li zřejmé, že k obavě není důvod“ vykládat tak, že obava z předlužení musí být jasně prokázána jako ekonomický stav dědictví, či zda se jedná pouze o osvědčení, jak by tomu nasvědčovala formulace a contrario „je-li zřejmé, že k obavě není důvod“. A dále o otázku, zda je možné část ustanovení § 1405 o.z. „vše, co je nutné k jeho zachování,“ vykládat tak, že správce dědictví může bez ohledu na tržní podmínky převést z pozůstalosti jakoukoliv majetkovou hodnotu. Dovolatelka v první řadě namítá, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud dovodil, že jako věřitelka zůstavitele (jehož dluh doložila, s čímž vyslovily souhlas soudy obou stupňů) neosvědčila obavu z předlužení dědiců. Trvá na tom, že „okolnosti založení obchodní společnosti H. TURISMO s.r.o., společenskou smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu ze dne 24.9.2014 ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, jsou velmi nestandardní“. Je přesvědčena, že „tak bylo učiněno z důvodu existence závazků z podnikání a následně z důvodu nemoci, kdy se zůstavitel dostal do tíživé a nepříznivé finanční situace, hrozilo jeho předlužení, respektive také předlužení jeho dcer J. H. a D. H. (aktuálně jednatelek společnosti), které byly a jsou součinné v podnikání zůstavitele, a jejichž finanční účast na podnikání zůstavitele je vysoce pravděpodobná, a jedinou možností ochrany tak bylo založit společnost s ručením omezeným, vložit do ní veškerý majetek, který nabyl jako fyzická osoba podnikající, a následně se stát jejím společníkem - v takové pozici společníci ručí za závazky společnosti pouze do výše nesplacených vkladů“. Dále dovolatelka namítá, že „jejím dlužníkem byl zůstavitel, dluh má být uhrazen z pozůstalosti, přitom soudy jí ukládají detailně prokázat ekonomickou situaci dědiček, tedy s ní nesouvisejících subjektů“, že „v takové situaci nemá jinou možnost, než vyjádřit své obavy a upozornit na podezřelé okolnosti na straně zůstavitele či dědiců, nemá jakékoliv prostředky a zdroje, na základě kterých by předvedla skutečný obraz ekonomické situace dědiců“, že „v ustanovení § 1709 o.z. zákonodárce použil výraz „obava z předlužení“, nikoli např. důkaz předlužení,“ a že „pokud by předpokladem pro odloučení pozůstalosti by