21 Cdo 172/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 172/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2023 Spisová značka:21 Cdo 172/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.172.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zástavní právo Exekuce Doručování Dotčené předpisy:§ 338 o. s. ř. § 52 a § 59 odst. 3 předpisu č. 120/2001 Sb. § 39 a § 45 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 172/2023-445 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněné CM Fond s. r. o. se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 371/1, IČO 06296548, zastoupené Mgr. Sebastianem Machem, advokátem se sídlem v Praze, Slezská č. 2127/13, proti povinným 1) L. K., a 2) I. K., oběma zastoupeným Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, Pernerova č. 444, pro 3 420 688,11 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinných na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 34 EXE 673/2017, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. srpna 2022, č. j. 18 Co 114/2022-388, takto: I. Dovolání povinných proti usnesení krajského soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. února 2022, č. j. 34 EXE 673/2017-343, ve výroku III, se odmítá. II. Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. února 2022, č. j. 34 EXE 673/2017-343, ve výrocích II a III se zrušují a v tomto rozsahu se vrací věc Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 7. 2016, č. j. 49 C 203/2015 -133, byl [k návrhu zástavní věřitelky Leemon Interactive, s.r.o. (právní předchůdkyně oprávněné) proti zástavním dlužníkům L. K. a I. K. (povinným)] nařízen soudní prodej zástavy, a to pozemku parc. č. st. XY– zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY (víceúčelová stavba), zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 3 420 688,11 Kč s kapitalizovaným smluvní úrokem ve výši 652 699,82 Kč, se smluvním úrokem ve výši 9,15 % p.a. z částky 3 420 688,11 Kč od 23. 6. 2016 do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 3 420 688,11 Kč od 23. 6. 2016 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2017, č. j. 8 Co 82/2017-167, bylo uvedené usnesení okresního soudu ve výroku o nařízení soudního prodeje zástavy potvrzeno, změněno ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. 2. Okresní soud v Pardubicích pověřením ze dne 15. 5. 2017, č. j. 34 EXE 673/2017-22, rozhodl o nařízení exekuce podle vykonatelného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 7. 2016, č. j. 49 C 203/2015-133, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2017, č. j. 8 Co 82/2017-167, a vedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek. 3. Podáním ze dne 19. 6. 2017 (postoupeným Okresnímu soudu v Pardubicích dne 17. 7. 2017, v průběhu řízení doplněným) povinní navrhli zastavení exekuce. Návrh odůvodnili tím, že exekuovaná rozhodnutí nejsou „titulem pro exekuci podle exekučního řádu, ale pro soudní prodej zástavy v rámci výkonu rozhodnutí podle § 338 o. s. ř.“ Dalším důvodem pro zastavení exekuce je skutečnost, že vymáhaná pohledávka nebyla „platně zesplatněna“, neboť nebyla splněna podmínka pro zesplatnění stanovená v „odst. 1 úvěrové smlouvy“ spočívající v předchozím písemném upozornění, které povinným nebylo nikdy doručeno. Rovněž pak poukázali na to, že předmětný dluh hradili postupnými splátkami po 40 000 Kč, a to i po zahájení exekuce, přímo oprávněné a byli kompetentní určovat, na jakou část dluhu bude plnění započítáno. Povinní učinili nesporným, že k datu 29. 11. 2013 byla jistina po splatnosti ve výši 52 813,25 Kč, jistina do splatnosti ve výši 3 367 874,86 Kč a smluvní úrok ve výši 203 346,19 Kč. Naopak sporovali sankční úrok ve výši 18 376,30 Kč a poplatky v částce 2 700 Kč. Shrnuli, že bance zaplatili 1 813 844,27 Kč a k datu 30. 4. 2019 uhradili celkem 5 610 111 Kč. Exekuční návrh označili za zneužití práva. 4. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 34 EXE 673/2017-343, exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Jiřím Trojanovským, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 143 EX 605/17 v rozsahu částky 164 101 Kč se smluvním úrokem ve výši 9,15 % z částky 920 000 Kč od 25. 4. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 920 000 Kč od 25. 4. 2017 do zaplacení zastavil (výrok I), návrh povinných na úplné zastavení exekuce zamítl (výrok II) a uložil povinným nahradit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení o zastavení exekuce v částce 8 275 Kč (výrok III). Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování (mimo jiné) zjistil, že úvěrovou smlouvou č. 602/1015/07/1/01 ze dne 25. 6. 2008 Raiffeisenbank a. s. (dále jen „banka“) poskytla povinným neúčelový hypoteční úvěr v částce 3 605 000 Kč se splatností v 240 pravidelných měsíčních splátkách (20 let) k 14. dni v měsíci po 35 580,88 Kč zahrnujících jistinu a úrok, že mezi smluvními stranami byla sjednána úroková sazba 10,33 % ročně s fixací na tři roky, poplatek za poskytnutí úvěru 108 150 Kč a poplatek za správu úvěru dle aktuálního sazebníku banky, že současně bylo dohodnuto zajištění úvěru zástavou, a že bylo ujednáno, že banka je oprávněna při porušení smlouvy po předchozím písemném upozornění uplatnit „Opatření dle čl. III.7 obchodních podmínek“ (odstoupení od smlouvy), jež tvoří nedílnou součást smlouvy (viz čl. 8.1 a 9.5); povinní úvěr čerpali ve dvou částkách po 2 000 000 Kč a 1 605 000 Kč. Po výzvách k plnění ze dne 21. 5. 2013 a 24. 6. 2013 banka zaslala povinnému 1) doporučeně třetí výzvu k plnění ze dne 8. 7. 2013, ve které rekapitulovala průběh řešení pohledávky a nabídla „poslední šanci“ před zesplatněním úvěru (při celkové dlužné částce ke dni 4. 7. 2013 ve výši 83 165,50 Kč včetně poplatku za prodlení 1 000 Kč) k úhradě nejpozději do 12. 7. 2013 s upozorněním, že v opačném případě bude přistoupeno k soudnímu či exekučnímu řízení. Povinný 1) dne 11. 6. 2013 doručil bance oznámení o ukončení úvěrové smlouvy v souvislosti s nevyhovující úrokovou sazbou a požádal o zrušení fixace úrokové sazby, neboť zamýšlí úvěr zcela nebo částečně splatit. Výzvou ze dne 21. 1. 2014 advokátka zmocněná právní předchůdkyní oprávněné Leemon Interactive, s.r.o. oznámila povinné 2) postoupení předmětné pohledávky a z důvodu prodlení úhrad splátek úvěru pak (s odkazem na čl. III.7.1 produktových podmínek) vyzvala k úhradě celé dlužné částky vyčíslené k datu 29. 11. 2013 ve výši 3 645 110,60 Kč do 31. 1. 2014; následující žádosti povinných o splátkový kalendář nebylo vyhověno. Soud prvního stupně předně poukázal, že „exekuční řád (zákon č. 120/2001 Sb.)“ exekuci prodejem zástavy přímo upravuje v § 59 odst. 3. Za stěžejní považoval otázku, zda došlo k zesplatnění dluhu. Pokud povinní přestali od května 2013 hradit sjednané splátky, pak svým prodlením zapříčinili, že banka v souladu s úvěrovou smlouvou a obchodními podmínkami přistoupila k odstoupení od úvěrové smlouvy a dluh zesplatnila, že „minimálně“ třetí výzva ze dne 8. 7. 2013 byla povinnému 1) zaslána „prostřednictvím pošty“ (prokázáno archem odeslané pošty) a v souladu s obchodními podmínkami (dle čl. IV.1.6) byla zásilka doručena třetím pracovním dnem po odeslání, tj. ve středu 11. 7. 2013 [soud prvního stupně se neztotožnil s výhradou povinných, že doručení mělo probíhat dle čl. 9.10 úvěrové smlouvy, neboť toto upravuje doručování v souvislosti s případným rozhodčím řízením a na doručování mezi účastníky se nevztahuje]. K řádnému zesplatnění dluhu došlo na základě výzvy advokátky zmocněné právní předchůdkyní oprávněné ze dne 21. 1. 2014 k datu 31. 1. 2014. Soud prvního stupně (poté, co dovodil, že povinným jako dlužníkům nepřísluší námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky) se neztotožnil s argumentací oprávněné, že postupné dílčí splátky měly být započítány nejprve na příslušenství pohledávky dle čl. III.5.7 obchodních podmínek, neboť toto ujednání bylo zakotveno toliko v obchodních podmínkách, a s odkazem na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 35