21 Cdo 1929/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1929/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2023 Spisová značka:21 Cdo 1929/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1929.2021.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního jednání (o. z.) Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Pracovněprávní vztahy Pracovní poměr Mzda (a jiné obdobné příjmy) Práce přesčas Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 34b odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 76 předpisu č. 262/2006 Sb. § 552 o. z. § 555 - § 557 o. z. § 580 o. z. § 588 o. z. § 243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1929/2021-288 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. N., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Martinou Lukschovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše č. 317/24, proti žalované Oblastní nemocnici Kladno, a.s., nemocnici Středočeského kraje, se sídlem v Kladně, Vančurova č. 1548, IČO 27256537, zastoupené Mgr. Petrou Radzovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 699/1, o 480 568 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 21 C 30/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2021, č. j. 23 Co 29/2021-261, takto: I. Dovolání žalobce v části směřující proti výrokům III, IV a V rozsudku krajského soudu se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně dne 25. 5. 2018 (v průběhu řízení opravenou a se souhlasem soudu změněnou) se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu (na mzdě za měsíce únor 2016 až duben 2018, s výjimkou měsíce dubna 2016) částku 480 568 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení z postupně nabíhajících měsíčních částek mzdy od prvního dne měsíců duben 2016 až červen 2018 (s výjimkou června 2016) až do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 15. 12. 2015 uzavřel s žalovanou pracovní smlouvu se sjednaným druhem práce „lékař bez výkonu ústavní pohotovostní služby“ a nástupem do práce dne 1. 1. 2016. Téhož dne účastníci uzavřeli dohodu o pracovní činnosti, v níž se žalobce zavázal pro žalovanou od 1. 1. 2016 vykonávat „ústavní pohotovostní službu“, kterou se rozumí soubor činností a výkon práce lékaře ve zvláštním časovém režimu. Protože v obou případech žalobce vykonával stejný druh práce „lékaře“, byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena v rozporu s ustanovením § 34b odst. 2 zákoníku práce, podle kterého zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny; dohodu o pracovní činnosti proto považuje za absolutně neplatnou. Na základě neplatné dohody žalobce pro žalovanou odpracoval 1 252,5 hodin ve všední dny, 606 hodin o víkendech a 31,5 hodin ve svátky, které by měly být považovány za přesčasy, polovina z nich byla noční práce, za které mu přísluší dosažená mzda a příplatek za práci přesčas, příplatek za práci v noci a příplatek za práci ve svátek. Žalovaná označila uplatněný nárok žalobce za nedůvodný. Namítala, že dohoda o pracovní činnosti byla uzavřena na jiný druh práce, než byla práce sjednaná v pracovní smlouvě. Žalobce podle pracovní smlouvy vykonával práci lékaře pro lůžkovou a ambulantní péči nemocnice v běžné provozní době nemocnice, přičemž výkon pohotovostních služeb zahrnoval poskytování zdravotních služeb mimo obvyklou provozní dobu nemocnice, a to nikoli pouze pro pacienty nemocnice, ale i pro pacienty, kteří vyhledají lékařskou pomoc. Poukázala na skutečnost, že žalobce tuto situaci dlouhodobě akceptoval a nezpochybňoval. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 10. 9. 2020, č. j. 21 C 30/2018-222, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 480 568 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 380 568 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení 8,5 % úroku z prodlení z postupně nabíhajících (v rozhodnutí specifikovaných) měsíčních částek od prvního dne měsíců duben 2016 až červen 2018 (s výjimkou června 2016) až do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 119 141 Kč k rukám advokátky žalobce (výrok III) a České republice – Okresnímu soudu v Kladně 52 015,15 Kč (výrok IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 15. 12. 2015 pracovní smlouvu se sjednaným druhem práce žalobce „lékař bez výkonu ústavní pohotovostní služby“ (podle dodatku ze dne 24. 11. 2016 šlo o pracovní poměr na dobu neurčitou) a že téhož dne účastníci uzavřeli dohodu o pracovní činnosti (na dobu neurčitou), v níž se žalobce zavázal pro žalovanou vykonávat „ústavní pohotovostní službu“, ve které sjednali též odměnu za vykonanou práci; s výkonem práce bylo v obou případech započato 1. 1. 2016. Vzhledem k tomu, že žalobce „vykonával u žalované stejný druh práce, a to práci lékaře, bez ohledu na to, v jakém režimu tuto práci konal“, shledal dohodu o pracovní činnosti „ve smyslu § 34b zákoníku práce ve spojení s § 588 občanského zákoníku“ neplatnou a „vyhodnotil, že práce vykonávaná na základě neplatné dohody o pracovní činnosti je bezdůvodným obohacením na straně žalobce“. Výši bezdůvodného obohacení zjišťoval znaleckým posudkem Mgr. Ing. Dagmar Christophové, znalkyně z oboru ekonomika – odvětví účetní evidence, odvětví mzdy, podle něhož bylo žalobci vyplaceno za práci vykonanou podle pracovní smlouvy v hrubé částce celkem 1 034 435 Kč a „za všechny odpracované hodiny v období od 1. 1. 2016 do 30. 4. 2018 … by žalobce měl nárok na 480 568 Kč hrubého“ (na tuto částku žalobce žalobu rozšířil). Žalovanou uplatněnou námitku započtení částky 499 536 Kč na žalobou uplatněný nárok soud prvního stupně posoudil „dle § 19 odst. 3 a § 331 zákoníku práce“, a protože žalobce nezpůsobil neplatnost dohody o pracovní činnosti výlučně sám a není povinen bezdůvodné obohacení vydat, neshledal procesní obranu žalované důvodnou; má za to, že vyhověním požadavku žalované by napomohl obcházení zákoníku práce, jehož smyslem je „eliminovat právě takto sjednaná neplatná jednání“. Pro závěr o počátku prodlení žalované považoval za rozhodující doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení obsažené v předžalobní výzvě. K odvolání obou účastníků řízení (žalovaná napadla výrok I a žalobce výrok II) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2021, č. j. 23 Co 29/2021-261, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 480 568 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 380 568 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení zamítá (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované (k rukám její advokátky) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 80 666 Kč (výrok III) a odvolacího řízení 49 584 Kč (výrok IV), jakož i povinnost k náhradě nákladů řízení státu České republice – Okresnímu soudu v Kladně ve výši 52 015,15 Kč (výrok V). Odvolací soud nesouhlasil s právním posouzením soudu prvního stupně, podle kterého je dohoda o pracovní činnosti ze dne 15. 12. 2015 neplatná. Podle jeho názoru je posuzovaná dohoda o pracovní činnosti simulovaným právním jednáním, které je činěno „jen na oko“, neboť jím mělo být zastřeno jiné právní jednání, tedy pracovní smlouva. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v pracovní smlouvě i dohodě o pracovní činnosti byl sjednán shodný druh práce, a to výkon práce lékaře na oddělení urologie. Za takového stavu je potom „nepochybné“, že „vůlí obou účastníků bylo sjednání pouze dalšího časového rozsahu, než jak bylo stanoveno v pracovní smlouvě, tedy v podstatě část pracovní smlouvy“. Uzavřel proto, že „právní jednání spočívající v uzavření dohody o pracovní činnosti mezi účastníky dne 15. 12. 2015 je simulovaným právním jednáním, kterým mělo být zastřeno jiné právní jednání, tedy pracovní smlouva“, a že „žalobci náleží za výkon práce na základě dohody o pracovní činnosti (zdánlivého právního jednání) finanční plnění, které by mu náleželo podle zastřeného právního jednání, tedy pracovní smlouvy“. Za situace, kdy „na základě pracovní smlouvy“ by žalobci za práci, kterou vykonal podle dohody, náležela mzda 480 568 Kč hrubého a fakticky mu bylo vypl