21 Cdo 2030/2018 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2030/2018-180 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce Nemocnice Znojmo, p. o. se sídlem ve Znojmě, MUDr. Jana Jánského č. 2675/11, IČO 00092584, proti žalovanému D. P., zastoupenému Mgr. Barborou Surmanovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Rooseveltova č. 1011/39, o 188.150 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 140/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2018, č. j. 15 Co 178/2017-164, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 188.150,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 10. 1. 2008 účastníci uzavřeli kvalifikační dohodu podle ustanovení § 234 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále též jen „zák. práce“), ve které se zavázal umožnit žalovanému získání specializované způsobilosti v oboru vnitřní lékařství, a žalovaný se zavázal setrvat u něj v pracovním poměru po dobu 5 let poté, co úspěšně složí atestační zkoušku. Žalovaný však tento závazek nesplnil, neboť rozvázal pracovní poměr ke dni 31. 7. 2013, a je tak povinen vrátit náklady, které žalobce vynaložil na zvýšení kvalifikace žalovaného, a to až do kvalifikační dohodou sjednané maximální výše 220.000,- Kč. Protože však zaplatil jen 31.850 Kč „za uskutečněné externí školení žalovaného“, zbývá k zaplacení částka 188.150,- Kč představující náklady na plat žalovaného. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 4. 2017, č. j. 115 C 140/2016-129, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 34.640,- Kč na náhradě nákladů řízení „k rukám zástupce“. Dospěl k závěru, že pokud žalobce poskytoval žalovanému volno, nelze vyplacené částky za plat zahrnovat do nákladů, jež by byl povinen v případě nesplnění závazku uhradit, neboť účast na odborných stážích za účelem prohlubování kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší plat. Účastníci si však nesjednali ničeho o povinnosti žalovaného vrátit žalobci plat za dobu jeho účasti na školení nebo jiných formách přípravy nebo studia za účelem prohloubení kvalifikace, ale pouze povinnost uhradit náhradu platu za poskytnutí pracovního volna. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. 15 Co 178/2017-164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 8.960,- Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám zástupkyně žalovaného Mgr. Barbory Surmanové. Na základě zásad nepravé zpětné účinnosti dovodil, že vzhledem k tomu, že s účinností ode dne 1. 7. 2008 bylo zákonem č. 189/2008 Sb. změněno ustanovení § 5 odst. 10 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (dále též jen „zákon o získávání a uznávání způsobilosti“), je třeba na práva a povinnosti vzniklé po 1. 7. 2008 aplikovat § 5 odst. 10 zákona o získávání a uznávání způsobilosti v novelizovaném znění. Náklady v souvislosti s uzavřenou kvalifikační dohodou vznikly žalobci až po dni 1. 7. 2008, kdy účast na školení nebo jiných formách přípravy nebo studia za účelem prohloubení kvalifikace je třeba považovat za výkon práce, za který přísluší mzda nebo plat. Tyto vyplacené částky proto nelze zahrnovat do nákladů, které vznikly v souvislosti s uzavřením kvalifikační dohody, neboť „specializační vzdělávání ukončené atestační zkouškou nelze posuzovat ode dne 1. 7. 2008 jako zvyšování kvalifikace ale jen jako prohlubování“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že důležité není to, zda je zaměstnanec v průběhu školení kompenzován platem či náhradou platu, ale to, zda skutečně vykonává práci pro zaměstnavatele. Náklady na plat žalobce a na související odvody jsou podle názoru žalobce „skutečným nákladem na zvyšování či prohloubení kvalifikace a zaměstnavatel je oprávněn zaměstnance kvalifikační dohodou zavázat k jejich vrácení v případě, že zaměstnanec stabilizační závazek nedodrží“. Protože zaměstnanec absolvuje zvýšení či prohlubování kvalifikace v jiném zdravotnickém zařízení (školícím zařízení), nevykonává skutečně práci pro svého zaměstnavatele. I kdyby některé úkony, které pod dozorem vykonává, byly využitelné, využilo by je toto školící zařízení, které ale plat zaměstnance jeho zaměstnavateli nerefunduje. Skutečnost, že zákoník práce považuje prohlubování kvalifikace za výkon práce, je svým způsobem právní fikcí a nijak tím není zpochybněno, že zaměstnavatel tyto náklady hradí, aniž by zaměstnanec v této době pro něj reálnou práci vykonával. Zaměstnavateli skutečný přínos při prohlubování kvalifikace nevzniká, ten bude vznikat až následně, po prohloubení kvalifikace zaměstnance. Podle názoru dovolatele v zásadě jde o to, že „absolvování specializačního vzdělávání lékařů je ve skutečnosti zvyšováním kvalifikace, ačkoli zákon je uměle označil za prohlubování kvalifikace“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále též jen o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť otázka, zda lze po zaměstnanci, který nesplnil závazek převzatý kvalifikační dohodou setrvat v zaměstnání (§ 234 zák. práce), požadovat po 1. 7. 2008 jako druh nákladů plat (mzdu) vyplácený za dobu účasti na školení nebo jiných formách studia, namísto původně kvalifikační dohodou sjednané náhrady mzdy, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné. Podle ustanovení § 234 odst. 1 zák. práce uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. Podle ustanovení § 234 odst. 2 zák. práce kvalifikační dohoda může být uzavřena také při prohlubování kvalifikace (§ 230), jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 75 000 Kč; v takovém případě nelze prohloubení kvalifikace zaměstnanci uložit. Smyslem dohody podle ustanovení § 234 zák. práce je stabilizace zaměstnance, jemuž zaměstnavatel umožnil zvýšení nebo prohloubení kvalifikace a který se za to zavázal setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu v pracovním poměru. Stabilizace takového zaměstnance v pracovním poměru je v zájmu zaměstnavatele na návratnosti prostředků, které vynaložil v souvislosti se zvyšováním či prohloubením kvalifikace svých zaměstnanců, neboť zaměstnanec, který porušil svůj závazek z dohody uzavřené se zaměstnavatelem podle ustanovení § 234 zák. práce setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po sjednanou dobu, je povinen uhradit mu náklady spojené se zvýšením nebo prohloubením kvalifikace. Platně uzavřená dohoda ve smyslu ustanovení § 234 zák. práce je právním důvodem, na jehož základě může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat vrácení nákladů spojených se zvýšením (prohloubením) kvalifikace, jimiž jsou kupř. školné a náhrada mzdy za pracovní volno poskytnuté zaměstnanci v souvislosti se zvýšením (prohloubením) jeho kvalifikace. Zatímco dohodu o zvýšení kvalifikace lze uzavřít bez ohledu na výši předpokládaných nákladů vynaložených zaměstnavatelem v souvislosti se zvýšením kvalifikace, dohodu o prohloubení kvalifikace mohou účastníci pracovního poměru platně uzavřít pouze tehdy, jestliže předpokládané náklady činí minimálně 75.000,- Kč. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že účastníci uzavřeli dne 10. 1. 2008 „Kvalifikační dohodu“, ve které se žalobce zavázal umožnit žalovanému získání specializované způsobilosti v oboru vnitřní lékařství, a to poskytováním komplexní přípravy na pracovišti odbornými konzultanty, pracovních úlev, úhrady externího školení a hmotného zabezpečení, zejména náhrady platu a cestovních a ubytovacích nákladů, a žalovaný se zavázal výše uvedeným způsobem zvýšit svoji kvalifikaci do konce roku 2013 s tím, že předmětnou specializační zkoušku složí nejpozději do konce roku 2014, a dále, že u žalobce setrvá v pracovním poměru po dobu 5 let poté, co úspěšně složí