21 Cdo 2257/2018 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2257/2018-179 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně Beneš a Lát a. s. se sídlem v Poříčanech, Tovární č. 463, IČO 25724304, zastoupené Mgr. Marií Látovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 204/21, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 170/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2018, č. j. 4 Co 169/2017-147, takto: Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2017, č. j. 38 C 170/2016-115, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně podala dne 29. 3. 2016 u Katastrálního úřadu pro XY kraj, katastrální pracoviště XY, návrh na vklad práva do katastru nemovitostí podle § 14 zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona, k pozemku par. č. XY v k. ú. XY, pro Českou republiku, a to na základě notářského zápisu sepsaného JUDr. Lucií Foukalovou, notářkou v Praze, dne 29. 3. 2016 pod čísly N 219/2016, NZ 217/2016, o „opouštění nemovitosti podle ustanovení § 1045 občanského zákoníku“. Katastrální úřad pro XY kraj, Katastrální pracoviště XY rozhodnutím ze dne 2. 6. 2016, č. j. XY, návrh na vklad zamítl. Dovodil, že v situaci, „kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru nemovitostí se mění na základě určité právní skutečnosti, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru“ lze vklad změny vlastnického práva provést „na základě návrhu na vklad doloženého souhlasným prohlášením podle ust. § 66 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 357/2013 Sb. (katastrální vyhláška).“ Dospěl k závěru, že předložená listina „nesplňuje náležitosti pro zápis do katastru ve smyslu ust. § 17 odst. 2 písm. a) a její obsah neodůvodňuje navrhovaný vklad ve smyslu ust. § 17 odst. 2 písm. b) katastrálního zákona“. Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 30. 6. 2016 se žalobkyně domáhala, aby byl povolen vklad vlastnického práva podle návrhu na vklad podaného žalobkyní dne 29. 3. 2016 u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrální pracoviště XY k pozemku par. č. XY v katastrálním území XY pro Českou republiku jako nabyvatele vlastnického práva. Žalobu odůvodnila zejména tím, že splnila veškeré formální požadavky, které klade zákon na vlastníka věci ohledně právního jednání majícího za následek opuštění věci. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 4. 2017, č. j. 38 C 170/2016-115, žalobu „s návrhem, aby soud nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrální pracoviště XY ze dne 2. 6. 2016, č. j. XY, a rozhodl, že se povoluje vklad vlastnického práva ve prospěch České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY podle Prohlášení o opuštění nemovité věci ze dne 29. 3. 2016 sepsaného notářským zápisem sp. zn. NZ 217/2016, N 219/2016 JUDr. Lucií Foukalovou, notářkou v Praze“ zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna „nahradit účastníku řízení náklady řízení ve výši 1.800 Kč“. Rozhodnutí odůvodnil tím, že občanský zákoník sice umožňuje vlastníku nemovité věci opustit věc, což má za následek, že tato nemovitá věc připadá do vlastnictví státu, ale zákon neuvádí vkladovou listinu, na základě které by bylo možné vklad vlastnictví zapsat do katastru nemovitostí, a v takovém případě lze zápis do katastru nemovitostí provést pouze podle listin vyjmenovaných v § 66 odst. 1 katastrální vyhlášky. Zápis v katastru nemovitostí nelze provést na základě potvrzení o zániku práva, ale je možné jej realizovat na základě souhlasného prohlášení obou stran nebo podle rozhodnutí soudu o určovací žalobě, což však předloženo nebylo. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 1. 2018, č. j. 4 Co 169/2017 – 147, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že jejich výše činí 1.500 Kč, jinak rozsudek potvrdil; zároveň rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit účastníkovi České republice na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč. Dospěl k názoru, že soud prvního stupně věc posoudil zcela správně, jeho skutková zjištění jsou pro rozhodnutí o projednávané věci úplná a správná a v celkovém závěru obstojí též jeho právní posouzení. Navíc rozvedl, že v případě opuštění nemovité věci nedochází k zániku vlastnického práva, pouze k jeho přechodu. Právní skutečnost, na základě které dochází k opuštění věci, nemůže spočívat výlučně v právním jednání dosavadního vlastníka, nýbrž musí přistoupit i existence objektivní právní skutečnosti faktického opuštění věci. Výše uvedené je pak důvodem, proč není možno postupovat podle § 66 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena otázka, na základě jaké listiny má být do katastru nemovitostí zapsána změna vlastníka v případě opuštění nemovité věci. Namítá, že odvolací soud v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3563/2008, posoudil otázku okamžiku přechodu vlastnického práva k opuštěné nemovité věci, neboť podle tohoto rozsudku opuštěná věc připadá do vlastnictví státu již v okamžiku, kdy ji vlastník opustil, a nikoliv souhlasem státu jakožto nabyvatele. Dále namítá, že odvolací soud v rozporu s ústavní zásadou vyjádřenou v čl. 95 Ústavy České republiky nenalézal právo v situaci, kdy odmítl provést vklad do katastru nemovitostí s „argumentací, že předloženou listinu nelze podřadit pod žádnou z definic listin předvídaných v ustanovení § 66 odst. 1 katastrální vyhlášky“, tedy podzákonného právního předpisu. Nesouhlasí s názorem, že k návrhu na zápis vlastnického práva k opuštěné nemovité věci do katastru nemovitostí by mělo být předkládáno souhlasné vyjádření státu, naopak stát by se měl proti zápisu bránit žalobou v případě, kdy nesouhlasí. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Účastník řízení navrhl, aby dovolání bylo „odmítnuto“, neboť rozsudek odvolacího soudu považuje za správný. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném po 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po dni 29. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky, jakou listinou lze osvědčit pro účely vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí přechod vlastnického práva na stát v důsledku opuštění nemovité věci, která doposud nebyla v praxi dovolacího soudu řešena, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že návrh na zápis vkladu do katastru nemovitostí byl učiněn dne 29. 3. 2016 - podle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2016 (dále též jen „katastrální zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 29. 12. 2016 (dále též jen „o. z.“). Věc zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem (vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán – katastrální úřad (srov. § 12 katastrálního zákona). Jestliže jsou podmínky pro povolení vkladu splněny, katastrální úřad vklad povolí, nejdříve však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace podle § 16 odst. 1. V opačném případě, nebo i tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne (srov. § 18 odst. 1 katastrálního zákona). Je-li rozhodnutím, kterým se vklad povoluje, zcela vyhověno návrhu na povolení vkladu, rozhodnutí se písemně nevyhotovuje. Záznamem ve spisu rozhodnutí o povolení vkladu práva nabývá právní moci (srov. § 18 odst. 2 katastrálního zákona). Proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení, obnova řízení ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve