21 Cdo 2335/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2335/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 7. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2335/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2335.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zástavní právo Výklad projevu vůle Smlouva o úvěru Splatnost pohledávky Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 80 o. s. ř. § 565 obč. zák. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2335/2024-649 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a) AIR DEVELOP Ruzyně s.r.o. se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 738/18, IČO 28169948, zastoupené JUDr. Danou Šebestovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, K Mohyle č. 476/3, b) J. Ř., a c) M. F., obou zastoupených JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Buzulucká č. 678/6, proti žalované LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD. se sídlem 53 The Business Resource Network, Whateleys Drive, CV8 2GY Kenilworth, Warwickshire, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 04115679, zastoupené JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska č. 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování v České republice Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 204/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2023, č. j. 19 Co 50/2023-588, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dany Šebestové, advokátky se sídlem v Praze 6, K Mohyle č. 476/3. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 182,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivany Kožíškové, advokátky se sídlem v Praze 6, Buzulucká č. 678/6. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 182,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivany Kožíškové, advokátky se sídlem v Praze 6, Buzulucká č. 678/6. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. 19 Co 50/2023-588, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle kterého není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 2. Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je v dovolatelkou předestřených otázkách (v otázce naléhavého právního zájmu na určení neexistence zástavního práva a v otázce výkladu projevu vůle) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. K otázce naléhavého právního zájmu 3. V judikatuře dovolacího soudu je jednotně judikováno, že určovací žaloba podle § 80 [dříve písm. c)] o. s. ř. je preventivního charakteru a místo má jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry jsou podmíněny též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje. Žaloba o určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21/1997 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný pod č. 2/2004 Sb. rozh. obč., nebo – přímo v této věci vydaný – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4625/2018). 4. Žalobce má naléhavý právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení. Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4232/2019). K odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva, jež mají původ ve sporu o existenci zástavního práva, potom může vést určení, zda tu zástavní právo je či není (srov. již uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003). 5. Z judikatury se dále podává, že zápis zástavního práva do veřejného seznamu (např. katastru nemovitostí) nebo do rejstříku zástav je zápisem konstitutivním, způsobuje vznik zástavního práva. Naproti tomu výmaz zástavního práva z uvedených evidencí takové hmotněprávní účinky nemá (srov. obdobně k významu zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009, uveřejněný pod č. 145/2011 v časopise Soudní judikatura); k zániku zástavního práva dochází přímo na základě určité právní skutečnosti a provedením výmazu se pouze uvádí do souladu stav zápisů ve veřejných evidencích s nastalými hmotněprávními poměry. Na základě uvedeného se výmazem zástavního práva z veřejných evidencí dostává publicity skutečnosti, že zástavní právo zaniklo, (výmaz) sám o sobě však zánik zástavního práva nezpůsobuje. 6. V projednávané věci odvolací soud z uvedených zásad důsledně vycházel a v bodu 22 odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně odůvodnil, že žalovaná svým nesouhlasem se zánikem zástavního práva žalobce „znejisťuje“ v jejich vlastnictví, a na straně žalobců správně shledal naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva. Nejistotu žalobců zde není možno spojovat jen se skutečností, že jim [podle tvrzení žalobkyně a)] vzniká v důsledku postupu žalované (která nerespektuje zánik zástavního práva) škoda, a nelze ji proto odstranit jen žalobou na plnění (náhradu škody), jak namítá dovolatelka. 7. Námitkami o nesprávnosti „závěrů“ odvolacího soudu o tom, že se snad žalovaný „rovněž pokoušel o obnovení vkladu těchto zástavních práv do katastru nemovitostí“, a o tom, že by snad „žalovaná opět iniciovala řízení vedené před Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu sp. zn. XY“, neboť uvedené řízení sp. zn. XY není žádným novým, žalovaným „opět“ iniciovaným řízením, ale jedná