21 Cdo 2357/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2357/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2012 Spisová značka:21 Cdo 2357/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2357.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 50 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 21 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 40 odst. 3 obč. zák. § 18 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 21 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2357/2011 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. R. N., Ph.D., , zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Přívozská č. 6, proti žalované Motorola Solutions CZ s.r.o. (dříve Symbol Technologies Czech Republic s.r.o.) se sídlem v Brně, Kolejní č. 1, IČO 26780259, zastoupené JUDr. Ladislavem Smejkalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 8, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 173/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2010 č.j. 15 Co 507/2009-101, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem opatřeným datem 7.12.2007 žalovaná sdělila žalobci, že mu "z důvodu organizační změny ve smyslu § 52 písm.c) zákoníku práce" dává výpověď z pracovního poměru. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 24.7.2008 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že výpověď, která mu byla doručena dne 5.3.2008, je "prosta podpisu" a že jde proto o neplatný právní úkon. Žalovaná namítala, že žalobci dne 5.3.2008 za přítomnosti ředitele pro lidské zdroje J. V. a manažerky lidských zdrojů a vývoje R. Š. doručila výpověď z pracovního poměru řádně podepsanou "jejím zmocněncem" J. V. a že ji žalobce spolu s dalšími listinami převzal. K tomu, aby mohl tvrdit, že výpověď nebyla podepsána, žalobce podle tvrzení žalované využil to, že mu žalovaná v prosinci 2007 "dala k dispozici" výpověď z pracovního poměru a dohodu o rozvázání pracovního poměru bez podpisu, aby si "celou záležitost rozmyslel", a že žalobce nyní tuto listinu vydává za dopis, který mu byl řádně podepsaný doručen dne 5.3.2008. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3.9.2009 č.j. 13 C 173/2008-72 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 11.067,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Pokorného a že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně "svědečné" ve výši 697,86 Kč. Žalobce, který pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 15.5.2006 v pracovním poměru na dobu neurčitou jako vedoucí finančního oddělení a jehož pracovní místo bylo z důvodu organizační změny ke dni 31.12.2007 zrušeno, v průběhu řízení uváděl, že v prosinci 2007 nedostal "žádné doklady ohledně skončení pracovního poměru a rozhodnutí jednatele" o organizační změně, a posléze připustil, že o zrušení svého pracovního místa se dozvěděl od "pracovníka žalované z Ameriky telefonem" a na mítinku dne 23.1.2008. Soud po provedeném dokazování vyhodnotil "tuto výpověď" žalobce jako "nevěrohodnou a účelovou", když z výpovědí svědků J. V., R. Š., L. Š. a A. B. vyplynulo, že žalobce převzal výpověď z pracovního poměru v prosinci 2007 "k prostudování" a že ji žalované "přes urgence" nevrátil. Soud prvního stupně dále dovodil, že "jednání žalobce po předání výpovědi v březnu 2008 svědčí pro závěr, že si byl vědom platnosti výpovědi", přihlédl k tomu, že žalobce až do uplynutí výpovědní doby dne 31.5.2008 žalované "nesdělil, že považuje výpověď z pracovního poměru za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání", že uzavřel "nový pracovní poměr na dobu neurčitou, z čehož lze dovodit, že žalobce neměl zájem, aby byl nadále u žalované zaměstnán", že žalobcův dopis ze dne 30.5.2008 je "bezpředmětný a účelový, neboť ho žalovaná dostala až poté, co pracovní poměr byl fakticky ukončen", a že výpověď z pracovního poměru byla soudu "předána v originálu ze strany žalované, je podepsána oběma smluvními stranami, tedy i žalobcem, podpisy jsou na jedné listině, tudíž jde o platný právní úkon, z něhož bylo plněno", a uzavřel, že žaloba není důvodná. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30.11.2010 č.j. 15 Co 507/2009-101 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 24.500,- Kč k rukám advokátky JUDr. Zdeňky Doležílkové a že žalovaná je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně částku 697,86 Kč. Poté, co dovodil, že žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru byla podána u soudu před uplynutím "prekluzivní lhůty" podle ustanovení § 72 zákoníku práce, odvolací soud zdůraznil, že v řízení není možné se zabývat "listinami vztahujícími se k věcnému projednání výpovědi" z pracovního poměru, neboť "jediným vytýkaným důvodem je absence podpisu zaměstnavatele na výpovědi", a uvedl, že nebylo potřebné opakovat důkazy výslechem svědků provedené před soudem prvního stupně, neboť z formulací jeho rozsudku lze dovodit, že neměl jednoznačně za prokázané, že by "předaná výpověď žalobci v prosinci 2007 nebyla nepodepsaná". Podle odvolacího soudu je třeba při rozhodování věci vycházet "výlučně z listin založených ve spise", z nichž se podává závěr, že "originál výpovědi, kterou převzal žalobce, neobsahoval osobní podpis J. V., který byl oprávněn za zaměstnavatele činit právní úkony v pracovněprávních vztazích"; skutečnost, že "originál výpovědi předložený žalovanou obsahoval podpis J. V.", nemá pro posouzení důvodnosti žaloby význam. Protože výpověď z pracovního poměru musí být podána písemně, protože "perfektnost písemné výpovědi předpokládá, že tato písemná výpověď je také podepsána zaměstnavatelem, resp. osobou jednající za zaměstnavatele a oprávněnou k tomuto úkonu, protože žalobce "předložil soudu originál výpovědi, který neobsahuje podpis takové osoby", a protože soud "nemůže vycházet ze spekulací a domněnek, že žalobci v prosinci 2007 byla doručena stejná výpověď bez řádného podpisu zaměstnavatele a že žalobce tuto listinu zaměnil s listinou doručenou mu 5.3.2008", což nezjistil ani soud prvního stupně, je výpověď z pracovního poměru ze dne 7.12.2007 neplatným právním úkonem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že odvolací soud založil své závěry na "jednostranném dokumentu předloženém jednou stranou", aniž by jeho skutkový závěr podporoval "další důkazní prostředek", a že výpovědi svědků vyslechnutých před soudem prvního stupně prokazují opak. Žalovaná z důkazů provedených před soudem prvního stupně dovozuje, že žalobci se dostala do rukou nepodepsaná výpověď z pracovního poměru, datovaná dnem 7.12.2007, již v prosinci 2007, kdy mu byla "předána k prostudování", že žalobce v rozporu s ujednáním a přes opakované urgence tento nepodepsaný exemplář výpovědi žalované nikdy nevrátil, že mu žalovaná následně předala řádně podepsanou výpověď, opět datovanou 7.12.2007, a to dne 5.3.2008 za přítomnosti dvou svědků R. Š. a J. V. a jejíž převzetí žalobce svým podpisem potvrdil, a že žalobce následně pro účely své žaloby využil nepodepsaný exemplář výpovědi z pracovního poměru. Tím, že odvolací soud dospěl k opačnému skutkovému závěru než soud prvního stupně a k závěru, že výpovědi svědků jsou v daném případě bezpředmětné, aniž by příslušné důkazy zopakoval, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Uvedl, že skutkové zjištění o tom, že originál výpovědi doručený žalobci neobsahuje podpis žalované, odvolací soud učinil z výsledků dokazování (z listinných důkazů), které zhodnotil způsobem vyplývajícím z § 132 o.s.ř., a že vysvětlil, jakými úvahami se při posuzování důkazů řídil. Nejvyšší soud České repub